Cosmopolis: Poučovat se musí umět | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Cosmopolis: Poučovat se musí umět

40% Recenze | Daniel Storch | 6.8.2012

Robert Pattinson vůbec ještě šanci ze sebe někdy do budoucna setřepat natvrdo přibité třpytky upírského srdcelamače, holdujícího mezidruhové adolescentní lásce? A opravdu se styl sociálně kritických tirád Davida Cronenberga ustálil na více než snesitelné, stravitelné a diváky vděčně přijímané podobě, v níž v posledních letech prezentoval svoje Dějiny násilí a Východní přísliby? Odpovědi na tyto otázky  sice s cenou rohlíků nijak nezacloumají, nicméně před odchodem na Cronenbergův nový snímek Cosmopolis, adaptaci třináctého románu americké postmoderní hvězdy Dona DeLilla, by mohly sehrát docela zajímavou úlohu. Řekněme pár varování. A obsah daných odpovědí jde klidně navléct do dvou nejobyčejnějších slovních částic. Ano a ne. Kvůli výkonu extwilight celebrity si Cosmopolis jistě návštěvu zaslouží a šestadvacetiletý britský herec má v tomto sociálně–psychologickém podobenství šanci přesvědčit své nejzarytější odpůrce, že i teenagerské idoly mohou projít působivou evolucí. Ostatně toto téma nakousl už ve Vodě pro slony, byť opět bouřící romantickými vlnkami. Ale stejně tak je na místě dodat, že Cronenberg mu jeho práci rozhodně neulehčil. Jako by se vrátil zpět na počátky svojí kariéry, rozhodl se totiž tentokrát poučit celý svět, hezky kosmopolitně, a to hodně neobvyklým a hodně odrazujícím způsobem.

 

Cosmopolis

 

Hlavní hrdina Cosmopolis se jmenuje Eric Packer a jeho jméno je zhruba tak důležité jako fakt, že se jedná o Newyorčana, pravděpodobně z nedaleké budoucnosti. Je to šumák, putna a informace s hodnotou měsíc starých novin. To o poznání více klíčový je zde Erikův sociální status. Třebaže ani ne třicetiletý, je tenhle muž v černém nechutně bohatý, prý zásluhou toho, že zná správné informace, a zároveň nesmírně mocný. Prostě dokonalý produkt současného globalizovaného elitářského kapitalistického světa. A to je prý podle Cronenberga navýsost špatně. Dokonce včetně onoho nízkého věku. Ačkoli pomyslný „kult mládí“, který dle pana režiséra momentálně evidentně svírá hrdlo planety a nevyhnutelně kormidluje Zemi do náruče anarchie a sociálních bouří, je jenom vrcholkem neviděného ledovce globální pohromy.

 

 

Mladí nebo staří, na společnosti Cronenbergovi vadí hlavně to, jak je momentálně neosobní, nezodpovědná a plná prázdných slov. Přičemž Eric Packer by mohl být klidně jejím vlajkonošem. Byť svůj zájem o svět dokáže nárazově prezentovat infantilními myšlenkami typu „Kde asi parkují limuzíny?“, projíždí ve svém luxusním voze ulicemi Manhattanu s touhou nechat si konečně ostříhat vlasy a za okny svého korábu nevidí nic. Nezajímají ho ani demonstranti s krysami v rukách, ani fakt, že s nejvyšší pravděpodobností právě zbankrotoval. Dokonce ho nezajímá ani blíže nespecifikovaný „komplex“, jakási hyperkorporace za jeho zády, ani fakt, že by se měl brzy sejít s americkým prezidentem. Eric se totiž nudí. A z letargie ho vytrhne až zjištění, že se ho evidentně kdosi snaží zabít. Městem bloudí vrah.

 

Cosmopolis

 

Oproti očekáváním ale není oním vrahem nikdo z publika, třebaže po zhlédnutí sto osmiminutového Cosmopolisu dozajista nejednoho návštěvníka sálu napadne, že by asi nebylo od věci ukrátit Cronenbergovi jeho trápení.  Respektive identita onoho zabijáka je podružná. Spadá pouze do početné množiny mikropříběhů, které skrze nedlouhá setkání omílají Erickův nákladný oblek, vyplněný nezájmem a prázdnou schránkou z masa a kostí. A mezi těmito jednotlivci lze zahlédnout i nejednu známou tvář. Paul Giamatti, Julia Ormondová i Mathieu Amalric (jehož film Turné jsme recenzovali zde>>>) coby revolucionář s dortem v ruce jsou příjemným osvěžením snímku a jen dalším důkazem, že s obsazením nemá Cosmopolis nejmenší problém. Stejně jako třeba s prací Cronenbergova dvorního kameramana Petera Suschitzkého – i jeho zásluhou může snímek vyvolávat okleštěnou libost alespoň svojí obrazovou estetikou a vizuální pohledností. Docela zázrak na to, že se ho víc než polovina odehrává v sice moderním, až futuristickém, ale přesto uzavřeném, klaustrofobickém interiéru auta.

 

Cosmopolis

 

Pěkné obrázky ovšem v případě tohoto filmu nejsou s to obhájit absenci, která ve finále dělá z Cosmopolisu skoro až fyzicky bolestivý zážitek. A zde nehovoříme ani tak o myšlence – tu jak předloha, tak snímek mají a v podstatě se s ní asi dá i ztotožnit. S naším světem opravdu není všechno v pořádku, a přestože je Eric Packer sám o sobě hyperbolou, na plátně je životný, až z něj trochu mrazí. Jenomže ani jeho zajímavé vypracování v dualistické ztělesnění oběti a viníka zároveň nedokáže zamaskovat, jak neuvěřitelně moc snímku chybí alespoň trochu snesitelný děj.

 

Cosmopolis

 


S touhou vozit se po hřbetě dekadentní, do sebe zahleděné společnosti, Cronenberg vytvořil do sebe zahleděný, dekadentní a hlavně nebetyčně prázdný a nezáživný sled událostí, které opletl tisícovkou slov bez nejmenšího významu. A byť se dá namítnout, že pouze a jen zobrazením samotného tlachání jde demonstrovat jeho nesmyslnost a plochost (nejen) dnešních frází a promluv bez obsahu, v Cosmopolisu režisér a scenárista překročil prostor vymezený pro satiru.

 

Cosmopolis

 

Nejen vážné tváře všech přítomných totiž jasně vypovídají o tom, že pracovat s nadsázkou nebylo v tomto případě jeho hlavním cílem. A pokud ano, pak neodhadl míru a kolovrátkem hluchých vět beze smyslu svůj film doslova udusil a vytvořil z něj nadprůměrně utahanou a jednotvárnou čekárnu na rozuzlení, které za to nestojí. Tváří v tvář elitářství natočil bezuzdně elitářský moralistický počin, který je sice určitě „jiný“ ve vztahu k mainstreamu, ale jinak v ničem lepší, a třebaže se tváří chameleonsky a rafinovaně, není více než únavnou hrou s motivem, k jehož popsání by stačilo pár vět. Žádná gradace, žádný nový pohled, žádný výraznější důvod se s Cosmopolisem, který jen říká stokrát řečené, vidět někdy do budoucna znovu. Jen jedna zbytečná „road movie“ odnikud nikam, přinášející pouze otázku, proč si David Cronenberg vyvolil k předání svých názorů tolik nepřátelskou formu. Protože poučovat se opravdu musí umět. Mimo hranice povrchního nadřazeného mentorství. A přesně ty kanadský filmař tentokrát až trapně kopíruje, neschopen se odpoutat směrem k zajímavějšímu sdělení. Nedej bože k řešení. K čemukoli.

 

Cosmopolis

Foto: H. C. E.

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: 9.8.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...