Alex - neznámá proměnná v moři známých konstant | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Knihy

Alex - neznámá proměnná v moři známých konstant

90% Recenze | Marek Jančík | 1.12.2014

V záplavě nejrůznějších detektivních románů je obtížné objevit dílo, které by čnělo svou literární kvalitou i prvky vyprávění a přesto beze zbytku naplňovalo to, co čtenáři od žánrové literatury očekávají. Tedy vraždu, vyšetřování, odhalení tajemství a závěrečnou katarzi, která simuluje jakousi boží spravedlnost, symbolicky očišťuje nespravedlivé založení skutečného světa. Jedním z nich je právě román Alex francouzského spisovatele Pierra Lemaitreho, jenž nedávno vyšel v nakladatelství Kniha Zlín.

 

Alex
Knihu Alex vydalo nakladatelství Kniha Zlín v rámci své edice Fleet, v níž vychází detektivky, jako například populární Jo Nesbø, ale i autoři světové „nežánrové“ beletrie, jako kupříkladu John Fowles. Dílo Pierra Lemaitreho obě skupiny spojuje. 


 

Pierre Lemaitre je autorem série pěti detektivek s poručíkem Camillem Verhœvenem, který je excentrický svou výškou i svým charakterem, a tří samostatných románů. Za poslední z nich, Na shledanou tam nahoře (česky vydal Odeon, 2014), obdržel prestižní Goncourtovu cenu.  Také kniha Alex, druhá část volné série, vydaná však česky jako první, je ověnčena literárními vavříny (získala CWA International Dagger, cenu udělovanou nejlepším krimi románům). Třicetiletá kráska Alex je jednoho večera brutálně přepadena a unesena. Její věznitel ji ovšem nehodlá znásilnit, nýbrž ji podrobit mučení uzavřením do úzké dřevěné bedny, jež připomíná středověkou formu trýznění a trestu – umístění do „panenky„. Přímočaře odvíjený thriller se ovšem záhy zkomplikuje, neboť v Lemaitreho pojetí věci nikdy nejsou takové, jaké se zdají být.

 

Alex
Pierre Lemaitre se v pondělí 1. prosince 2014 od 18 hodin zúčastní literárního večera ve Francouzském institutu v Praze.


 

Správná parta

Lemaitreho román může v něčem připomínat kupříkladu detektivky rovněž francouzské autorky Fred Vargas. V její „adamsbergovské“ sérii je hlavním hrdinou intuitivně fungující pátrač, jenž se „nikdy nemýlí“, a k ruce má řadu roztodivných spolupracovníků v čele s nebývale vzdělaným intelektuálně založeným policistou Adrienem Danglardem. V paralelní sérii o „třech evangelistech“ pak v roli detektivů vystupuje dokonce trojice historiků. I Lemaitreho hrdinové jsou vskutku nevšední policisté – Camille  Verhœven je 145 cm vysoký amatérský malíř, který svůj výrazný talent zdědil po slavné matce; jeho pravou rukou je poručík Louise, distingovaný absolvent několika univerzit a potomek bohaté aristokratické rodiny. Třetím do party je poručík Armand,  nenapravitelný šetřílek, jenž by si pro korunu nechal vrtat koleno, ale zároveň dokáže s neúnavnou pozorností procházet množství dat, dokud nenajde tu správnou informaci. V dalších ohledech ovšem Lemaitre svou kolegyni překonává, neboť jeho Alex je v detailech i celku nevšedním dílem.

 

Lemaitre
Za román Na shledanou tam nahoře autor získal Goncourtovu cenu.
Kniha rovněž nedávno vyšla česky (Odeon, 2014). 


 

Smrt číhá všude

V případě Pierra Lemaitreho je stylový projev stejně podstatný jako samotná dějová rovina, a to v míře, jež u žánrového psaní není obvyklá. Jeho deskripce nejsou unifikovaným klouzáním po povrchu dění – pouhým strojovým komentářem fikčního světa. Lidé i věci jsou zpřítomňovány skrze nečekaný úhel pohledu, zvýraznění detailu či přirovnání, jež nepostrádají vtip a popisu dodávají překvapivou ostrost. Nejde jen o to, že Lemaitre zvládá brutální scény popisovat s ironickou lehkostí nebo že se nebojí vstupu do myslí hrdinů, aniž se utápí v psychologické drobnokresbě a ztrácí tak ze zřetele celkovou strukturu dějových zvratů. Spisovatel si především mistrovsky pohrává s obvyklými rovinami žánru i čtenářským očekáváním. Autor ví, že zločin popisovaný v detektivní literatuře směřuje ke dvěma extrémům tvůrčího pojetí – buď k brutální, ale s odstupem podané hře, kde je smrt čistou atrakcí, nebo naopak k vyjádření existenciálně tísnivé hranice mezi životem a smrtí, v níž si čtenář uvědomuje její absolutní nezvratnost, ze které není úniku pro oběť ani pro její pozůstalé. Lemaitre tuto hranici překračuje. Čtenář je vystaven syrovosti, s jakou je zobrazena křehkost fyzického těla, ovšem záhy je ukolébán právě napojením na známé vzorce a záchytné body. Uklidněn si připomene: „vždyť je to jen detektivka“, poté je však znovu konfrontován s veristickou krutostí, která jej zasáhne z nečekaného místa.

 

Lemaitre Lemaitre Lemaitre Lemaitre
Série s Camillem Verhœvenem má další čtyři díly. V předcházejícím románu Travail soigné (Pečlivá práce) se čtenáři dozví více o únosu a smrti Camillovy ženy, která nesla některé znepokojivě shodné rysy s případem Alex, díky kterým se hlavní hrdina neubrání příliš osobnímu vztahu k celému případu.


 

Gnozeologická detektivka

Tohle však není jediná dvojakost autorova díla. Alex je patrně jedna z mála knih, která může i protřelého čtenáře několikrát překvapit dějovým zvratem. Lemaitre toho dociluje naplňováním žánrových schémat, aby je pak  porušil a následně  opět naplnil.  Přesto z textu neční přílišná vykonstruovanost ani šroubovanost zápletky. Autorova stylistická rafinovanost přitom knize nijak neubírá na čtivosti, naopak drží čtenáře v napětí až do poslední stránky.  Zvraty jsou sice efektní, ale ne samoúčelné. Jsou spíše vyjádřením konfrontace mezi fikcí a „skutečným životem“, který na narativní pravidla mnohdy z vysoka kašle a často se tak dopouští nejednoho literárního prohřešku. Kupříkladu těsně poté, co vyšetřovatelé dojdou k překvapivému poznání vrahových motivů a ukotví je ve fungujícím interpretačním konceptu, následuje scéna, v níž je vrahův další čin výsměšným popřením jejich čerstvé hypotézy. A nejde jen o autorovo nezávazné pohrávání s napětím. Lze na to pohlížet jako na gnozeologický skepticismus – zpochybňování možnosti přímočaré cesty k pravdě. Smysluplný interpretační rámec totiž existuje, jenže je skrytější a složitější, než se na první… druhý i třetí pohled zdá. Aniž aktéry zbavuje viny, ukazuje autor rovněž to, že zlo a jeho strůjce není žádná izolovaná entita, ale složitý propletenec vztahů, pro jehož rozkrytí je třeba nazřít věci v širším obraze. Zápletka tudíž nepůsobí překombinovaně, nýbrž jako dialog těžící z napětí mezi životem a jeho literárním zpracováním.

 

Vzhledem k tomu, že se jedná o druhou knihu z autorovy série, již nakladatelství Kniha Zlín vydalo, lze jen doufat, že si dílo najde své čtenáře v dostatečné míře a navážou na ni i překlady ostatních „verhoevenovských“ thrillerů. Pierre Lemaitre je pozoruhodný a nadaný autor, jenž si s žánrem inteligentně pohrává, aniž jej ovšem zcela opouští. Je však bohužel obvyklé, že právě výjimečná díla (tedy kromě knih patřících do všeobecně uznávaného základního kánonu), která hranice oblasti detektivní literatury rozšiřují do nových mezí, zůstávají nezaslouženě na okraji čtenářského zájmu. V případě Alex by byla obzvláště škoda, kdyby zapadla do hlubokých vod rychle proudícího veletoku děl, z nichž téměř každý den vyplave nějaký jepičí bestseller.

AUTOR
Marek Jančík

Marek Jančík

Nezávislý publicista se zaměřením na kontexty filmu a literatury, s širším zájmem o překrývající se oblasti vědy, umění, kultury a jejich odraz v teoretickém myšlení i praktickém životě

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...