Allenova Půlnoc v Paříži je jednoduchá, magická a krásná | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Allenova Půlnoc v Paříži je jednoduchá, magická a krásná

85% Recenze | Daniel Storch | 12.9.2011

Filmařů, kteří se pokusili uzmout si alespoň malý pablesk Města světel a snažili se pochopit, odkud se bere krása Amélie Poulainové a jejích sousedů, by šlo počítat na stovky. Přičemž od letošního roku k nim patří i Woody Allen. Ve snivě fantazijní komedii Půlnoc v Paříži se ale neklaní pouze neodolatelnému šarmu a uhrančivému spiritu města nad Seinou. Pro jistotu se rovnou pozval do časů, kdy nejlépe chutnalo u Maxima a kdy Ztracená generace teprve hledala cestu, kterak by ji její čtenáři mohli milovat i o sto let později. Do časů belle epoque. Vyzbrojen mladickým elánem s tváří Owena Wilsona si dopřává Allen sklenku jiskřivého humoru s největšími uměleckými idoly jara dvacátého století.

 

 


Respektive ne přímo on, třebaže není třeba pochybovat, o kom režisér vlastně vypráví. Hlavním hrdinou je zde hollywoodský scenárista Gil, jehož podoba s mnoha allenovskými asociálně introvertními alter egy je tak zjevná, že může v prvních minutách v kombinaci se znalostí Wilsonovy klaunovské minulostí skoro až rušit. Ale zase nikdo jiný než popletený a současnosti se vzpírající Gil/Woody by nemohl na Montmartru pod rouškou půlnoční tmy zažít takové dobrodružství. Právě on, snílek, přijel do Paříže společně se snoubenkou, aby zde hledal inspiraci pro svůj první román. Ale výkladní skříň země galského kohouta mu nakonec nabídne mnohem víc. Pozve ho do společnosti, o které vždycky toužil, ale věděl, že ji nikdy nepotká.

S hodinou duchů ve snímku, který se dočkal své premiéry na festivalu v Cannes, přijíždějí v archaické limuzíně Ernest Hemingway, manželé Fitzgeraldovi, T. S. Eliot, Picasso, Buñuel, Degas a mnozí další, aby se Gilovi stali průvodci po možná složitém, přesto fascinujícím životě tvůrce. A neptejte se, odkud se ono auto vzalo. Možná ho povolalo víno, možná nějaké kouzlo, a každopádně to není důležité. Paříž si totiž nějaký ten zázrak sem tam může dovolit.

 

 


A zázrakem je v podstatě i Allenův snímek, který kamerou z Paříže a jejích křivolakých uliček vyabstrahoval ducha místa do poslední kapičky. Ale nejen proto. Třebaže ani tentokrát newyorský hyperaktiv netrápí diváka žádnými honosnými problémy a v podstatě se jen snaží s nadsázkou sobě vlastní skrze jednoduchý a odhadnutelný příběh přiblížit synapse a tužby spisovatelské mysli, činí tak s půvabem, který vytváří s místem, kde se odehrává, dokonalou harmonii. Ostatně tu podporuje i přítomnost velkých herců v malých rolích - ať je to okatá Marion Cotillardová jako Gilova múza Adriana, Kathy Batesová jako Gertrude Steinová nebo třeba Adrien Brody coby Salvador Dalí. Hlavně ale setkání obou světů, modernity a šantánové elegance 20. let 20. století, vede k neskonale příjemnému pocitu nostalgie po časech, které třebaže podléhají subjektivní idealizaci, musely mít zkrátka poezii, již současnost nedokáže navodit. To ale žádná současnost – jak říká režisér ústy Adriany „přítomnost je vždycky nudná“.

A i proto nemá úplně cenu Půlnoc v Paříži chápat jako výsměch dnešnímu světu konzumu, třebaže postava Gilovy snoubenky a jejích rodičů jej symbolizují až archetypálně, nepříjemně silně. Spíš jako osobní fascinaci čarovnou dobou, v níž bylo umění bráno opravdu vážně a pro mnohé znamenalo doslova celý život. Právě těmto lidem, svým oblíbencům, také Woody Allen na plátně vzdává úsměvný, srdečný, sofistikovaný a okouzlující hold. Jim, jejich životu i dílu, které si mimochodem před odchodem do kina stojí za to pro jistotu zrekapitulovat. Odkazy na něj se to ve snímku jen hemží.

 


Foto: Bioscope

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: od 22.9.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...