Andělský podíl: Ken Loach o whisky, třídách a druhých šancích | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Andělský podíl: Ken Loach o whisky, třídách a druhých šancích

80% Recenze | Daniel Storch | 26.7.2012

Už léta zabodává Ken Loach svůj sociálně kritický ukazováček světu do žeber, respektive hlavně do rodné Velké Británie, a už léta za to sklízí na mezinárodní scéně obdiv a ovace. Začalo to v roce 1969 „jestřábím“ Kesem, nejvíce úspěchů mu pak přinesla léta devadesátá, stejně úspěšně vkročil do nového tisíciletí a za tu dobu si vytvořil víc než slušnou kolekci mnoha desítek cen z většiny uznávaných světových kinematografických přehlídek. Počínaje Karlovými Vary, kde právě za Kes obdržel před více než čtyřmi dekádami Křišťálový glóbus, a konče třeba Berlínem nebo Cannes.

 

Andělský podíl - recenze filmu

 

Právě na prestižní francouzské přehlídce je přitom víc než pravidelným hostem. Tam také letos získal svoji zatím poslední opravdu význačnou trofej – Cenu poroty za Andělský podíl, rozvernou komedii, v níž především na Skotsku nenechal suchou nit. A zbraň, se kterou kouzelným způsobem vyzval k boji neméně kouzelnou Vysočinu, má kalibr hromadného ničení a v podstatě se jí nedá postavit. Stejně jako Bokovka nebo Dobrý ročník bakchantsky opěvovaly opojnost révy v pevném i tekutém skupenství, stejně tak i Andělský podíl plave až po krk ve voňavém sudu plném voňavého nápoje. Nápoje jménem whisky.

 

 

Ostatně sám název snímku pochází přímo z hantýrky tvůrců zlatavé dobroty – termínem „andělský podíl“ označují whiskaři (ale i výrobci jiných alkoholů) nevelké množství tekutiny, která se při zrání whisky odpaří. A popravdě Loach do své nepokryté oslavy skotského národního produktu projde v podstatě celý proces jeho výroby a nemine ani složení holdu degustátorům, znalcům i obyčejným milovníkům daného moku, kteří whisky pijí z prosté lásky a bez póz. Ale na rozdíl od výše uvedených klasik alkoholické kinematografie dává skotské kořalce i důležitější úlohu než jen part kulisy, v jejíž přítomnosti kráčí život hlavních hrdinů. V Andělském podílu, který je částečně i trochu heist filmem, je totiž právě jedna unikátní, raritní a pravděpodobně nejlepší whisky na světě, soudek fiktivní Malt Mill, „svatého grálu“ ve své lize, prostředkem, kterak měnit lidský život k lepšímu.

 

Andělský podíl - recenze filmu

 

Konkrétně život Robbieho. Mladého klučiny s odstátým slechem a velkýma očima, který si i přes svoji nenásledováníhodnou minulost dokáže v průběhu filmu omotat kolem prstu celé kino. Třeba natřikrát. A právě do něj také Loach vložil nejvíc ze své pověstné jedovatosti a razance vůči společnosti. Udělal z Robbieho, kterého hraje značně charismatický neznámý smíšek Paul Brannigan, symbol ztracené britské generace, na níž už v minulosti tak či onak narazily dramata Hooligans, Jezero smrti, Harry Brown anebo úspěšný seriál Misfits: Zmetci. Představuje ho jako flákače bez práce a budoucnosti, s divokým trestním rejstříkem, potulujícího se v teplákách ulicemi Glasgow, přivádějícího svého potomka do života bez jistot a obklopeného jen násilím a nenávistí. Ovšem díky probačnímu úředníkovi a jeho zálibě právě ve whisky tenhle nekňuba, který pod drogami málem umlátil člověka, dostane šanci. Šanci možná ilegálním způsobem, ovšem vedoucím k vynalézavosti, začít znovu, líp a hlavně dokázat, že má i na víc než jen živořit na periférii společnosti. Ken Loach zkrátka ve svém novém snímku dává naději. Nejen v to, že dobrý člověk ještě žije a že jsou mezi námi i „andělé“, ale především naději v možnost restartu, jenž je přístupný každému, kdo je pro něj ochoten napnout sval či mozkový závit. Nebo alespoň krást.

 

Andělský podíl - recenze filmu

 

I proto také zůstává Andělský podíl hlavně filmovou dramatickou anekdotou. Sice jen pošilhávající po slávě tematicky částečně podobného Trainspottingu a ne úplně plynulou, ale v jistých momentech zase jiskrnou, svěží a úsměšnou stejně jako milou.  Ovšem zároveň je Loachův počin i sociální pohádkou, v níž rozhodně ne hloupý Honza s dobrým srdcem, nízkým původem, v kiltu a s pomocí svých přátel z veřejně prospěšných prací ke štěstí přišel a mohl se přestat bát, že mu jednoho dne někdo na ulici rozbije hlavu baseballovou pálkou. A nic na tom nemění ani možná „nejkrutější“ a nejsrdceryvnější scéna v dějinách filmu, a že ji určitě poznáte, ani násilí bez uvozovek, kterým je protkaná celá, ne zrovna krátká expozice Robbieho příběhu. Protože i přes všechny ostny, kterými Loach tradičně nešetří, vyvolává trojčení skotské omladiny příjemné teplo a směřuje k předvídatelnému konci. I přes to, že zdejší ústřední herecká suita hovoří jazykem, ze kterého by bratři Grimmové zmodrali hrůzou, a i jejich činy mají co do čistoty nejblíže k roky zanesené žumpě. Ale to už k outsiderovskému světu, o němž Loach s lehkostí, nadhledem, ale bez idealizací vypráví, asi neodvratitelně patří.  Každá sprosťárna tento letní film bez slunce v podstatě jen verifikuje a upevňuje jeho žánrovou podstatu nijak zvlášť složité legrácky, která dokáže vtáhnout, ale nabízí i něco navíc, když o to bude někdo stát. A umí i šokovat. Plus příznivcům whisky konečně nabízí jejich „vlastní“ film, jehož plakát si mohou doma obestavět skleničkami a koukat na něj čtyřikrát do roka. S radostí a s vědomím, že i když není Andělský podíl počinem století, stejně tak umí potěšit a roztáhnout úsměv. Přímočarým a neprůmyslovým evropským stylem na způsob Do naha a dalších podobných britských třídních dramedy a s humorem, kterému tuzemské publikum dobře rozumí.              

 

Andělský podíl - recenze filmu

Foto: Aerofilms

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: od 26.7.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...