(Nejen) o potřebě pálení knih | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Divadlo

(Nejen) o potřebě pálení knih

redakce | 7.10.2014

Na konci října vystoupí v Divadle Archa vlámský divadelník, hvězda evropských progresivních scén, Pieter De Buysser se svým nejnovějším představením Landscape with Skiproads (Krajina na přeskáčku). Koprodukční premiéra proběhne 25. a 26. října v rámci evropského projektu House on Fire. V předvečer v pátek 24. října Divadlo Archa uvede poetické představení se silným obsahem nazvané Book Burning.

 

Spisovatel, esejista a performer Pieter De Buysser a výtvarník Hans Op de Beeck vytvořili poetické představení se silným politickým obsahem, kabinet kuriozit ve světě zahlceném informacemi. Co mohou WikiLeaks a Edward Snowden udělat pro poezii?

 

V představení Landscape with skiproads  se na scéně nachází sbírka předmětů, které sehrály jedinečnou roli v našich dějinách. Spolu s nimi hledají Pieter De Buysser, cválající Zoltan, a Abbas, jeho kůň, ztracenou budoucnost. Začíná radostná a zároveň zoufalá epická výprava, na níž nás čeká láska a rukavice, Pavlovův zvonek a břicho Tomáše Akvinského, Jelcino­vy poslední lahve i krájecí nůž Walta Disneyho. Podaří se jim přeměnit čas na krajinu cest plných skoků?

 

 

de_buysser_1
Landscape with Skiproads. © Ronny Wertelaers

 

Přinášíme úryvek rozhovoru, který s Pieterem De Buysserem připravil Lukáš Jiřička. Přečtěte si o nedostatcích postdramatického divadla, potřebě budování nových společenství a potřebě pálení knih.


Začínal jste jako spisovatel. Co vás přimělo k tomu věnovat se divadlu?


Celé je to složitější. Nejdřív jsem studoval filozofii na Université Paris VIII. V Paříži jsem žil pět let, ale již během studií jsem psal hodně povídek anebo textů pro divadlo, které byly hrány různými vlámskými spolky. Později jsem měl vlastní divadelní skupinu, která mé texty hrála, a nakonec jsem sám začal vytvářet performance; na scéně vystupuji až posledních pět let.

 

Co bylo impulsem, abyste sám vstoupil na jeviště? Byl jste si od počátku jistý svým vystupováním?


Když mám hovořit o vlastních představeních, rád přiznávám jejich silný vztah k tradici středověkého divadla jako animovaného vyprávění. V podstatě se věnuji prostému storytellingu, ale ten je velmi archetypální a odlišuje se od celé vlny postdramatického divadla. Snažím se totiž divadlo politizovat, chci, aby všechna moje činnost měla jistý politický dopad a každá moje hra či performance byla pokusem o začátek nového příběhu, nové podoby světa. Velký příběh má mít začátek, prostředek a konec, přestože vše může být nějak přeházené a chaotické. Myslím, že mé snahy jsou ale skromné, protože jsme si nyní již příliš vědomi všech porážek velkého entuziasmu.

 

Činím opak tím, že chci velké příběhy, gesta plná entuziasmu a sním o znovuobjevení nového hnutí. Hledám sjednocující sílu nového mýtu i s vědomím toho, že se jedná o ‚sjednocující sílu nového mýtu‘.

 

Na vaší inscenaci Book Burning mě zaujala jedna věc. Obvykle totiž knihy pálili oficiální reprezentanti moci, církve nebo politického systému. U vás celou situaci obracíte tím, že knihy pálí skupina anarchistů jako znak protestu a vymazávání jakýchkoliv stop psané, zaznamenatelné kultury. Čím vás vůbec tento starý akt pálení knih zaujal?


Pálení knih je velmi stará a archetypální figura. Vychází z talmudu, ze starého způsobu jak číst a interpretovat Bibli. Slavný Rabbi Nachman z Braclavi ukázal Bibli a řekl: Toto je poslední kniha všech svědectví, v níž je vše obsaženo. Pak ji hodil do ohně. Jeho učedníci byli v šoku a on jim řekl: Čtěte popel. Z konečné pravdy zbyl jen bílý popel, ale popel nemůžeme číst, ale jsme z něj znovu a znovu nuceni vytvořit nový výklad, a tak to bude navždy. Ve čtení popela a nikoliv v poslušnosti k završujícímu výkladu knihy spočívá naše svoboda. K tomu později Wittgenstein napsal: „Pokud by existovala konečná kniha etiky a estetiky, měla by být spálena. Jednoduše řečeno, je třeba spálit knihu, aby mohla povstat nová čtení a nové výklady.“ […]

 

Přímo zbožňuji, že divadlo je a pak mizí. V tom je jeho politická síla, a proto nesmíte být arogantní. Je příliš křehké, pomíjivé a musí být znovu objeveno.

 

Když uvádíte na scéně Book Burning, síla vašeho představení má jistou estetickou, ale i politickou sílu. Dokážete si ale představit, že by váš text obstál samostatně jako drama nebo novela? Je vůbec možné text odloučit od vaší scénické interpretace?


Text jsem psal samozřejmě pro divadlo a musel jsem být velmi úsporný. Divadlo je jiný žánr, ale mé texty mohou fungovat i jako literatura, a také tak jsou vydávány. Když píšu povídky nebo romány, je můj jazyk bohatší a mám zcela odlišnou strategii.

 

 

de_buysser_2
Landscape with Skiproads. © Herman Sorgeloos

 

Seznam věcí, kterými lákáte diváky na vaši novou inscenaci Landscape with Skiproads, je velmi atraktivní – zmiňme lahev Borise Jelcina a břicho Tomáše Akvinského. V čem se na úrovni vyprávění a divadelních prostředků liší tato inscenace od Book Burning?


S touto inscenací jsem chtěl ještě více vytěžit z archetypálních principů divadla, chtěl jsem destilovat archaické, ale stále svěží kvality a neuhasínající revoluční sílu nejprostších, nejpřímějších a nejhmatatelnějších fenoménů umění – fyzický vztah mezi aktérem, divákem a textem. Pokud tedy považujeme za text cokoliv vizuálního nebo spojeného s písmem…

 

Landscape with Skiproads chce skoncovat s prostým, lineárním časem a vytvořit krajinu, která opouští vyšlapané cesty historie, jednosměrky, beznadějné kolotoče našich historických pokusů o něco lepšího. Snaží se vymyslet krajinu na přeskáčku.

 

Je třeba opět získat vztah k tomu, co tvoří naši historii, pocítit její materialitu, uchopit proměny historie, v níž žijeme. Jsme očarováni množstvím lží a bajkami jako například příběhem „o neviditelné ruce“ a já chci tyto lži vykouzlit znovu. Přítomnost historických objektů na scéně nám připomíná, jak blízký vztah můžeme mít k věcem, které tvoří naši historii: jestli můžeme dát naše prsty do písku z Platónovy jeskyně, můžeme z toho třeba udělat něco úplně nového, co by nás tak neodcizovalo od hmotného života jako samotný Platón a jeho jeskyně.

 

Vypátral jsem objekty, které zosobňují klíčové momenty v naší historii, objekty, které byly u toho, když jsme se stali těmi, kým jsme, když nastaly politické kalamity, které nyní v Evropě zažíváme. To vše jsem v těchto předmětech odhalil. Chtěl jsem vymyslet novou konfiguraci pro tyto události, nejen novou krajinu, ale i nové dějiny. V tomto smyslu je inscenace Landscape with Skiproads blízko k Book Burning, je to další pokus, ale velmi odlišný, jak vytvořit nový začátek.


Termín konání: 24.10. - 26.10.
Kde: Divadlo Archa
Adresa: Na Poříčí 26, Praha 1
Další info: http://www.archatheatre.cz/
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...