Báby Divadla na Zábradlí – Mechanický orloj podle Charmse | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Divadlo

Báby Divadla na Zábradlí – Mechanický orloj podle Charmse

75% Recenze | Vojtěch Poláček | 16.12.2014

Dílo ruského spisovatele Daniila Charmse je u nás poměrně známé. Pásma z jeho krátkých povídek a básní byla opakovaně připravována i pro česká jeviště – v posledních letech např. inscenace Ten, který vyšel z domu (Naivní divadlo Liberec) či Tři levé hodiny (Vojtěch Bárta a kol.), divadelní spolky Antonín D. S. a Krvik Totr společně uvedli Charmsovo drama Jelizaveta Bam. Nejnovější koláž z díla tohoto autora nese jméno Báby a od 12. prosince ji uvádí pražské Divadlo Na zábradlí.

 

 

Baby1
Foto: KIVA. Zdroj: www.nazabradli.cz

 

Charmse je těžké obsahově i stylově někam zařadit. Je absurdní, surreálný, groteskní, nihilistický, naivní, anarchistický, existenciální, dadaistický…  Typická je pro něj hutnost a úspornost sdělení a ironický škleb. Banality všedního dne mísí s fantaskními motivy a vytváří obraz komicky bizarní a zároveň děsivě zbytečné lidské existence, obraz člověka uvězněného v kafkovském systému plném obecně přijímaných, ale často nepochopitelných pravidel.

 

Specifické formální i obsahové znaky předlohy podtrhuje inscenace Divadla Na zábradlí (režie Anna Petrželková) funkční a přitom působivou uměleckou stylizací. Stěžejním prvkem scénografie je pět malých komůrek, vyřezaných do stěny zadního horizontu. Jsou velice stísněné a vychýlené z vodorovné osy, přímo ideální pro vykreslení groteskního ale přitom tísnivého Charmsova světa. Inscenátorům zároveň umožňují dělat rychlé střihy mezi jednotlivými mikroscénami, a zvýšit tak tempo inscenace. Groteskně nadsazené je i pojetí postav. Na jevišti se pohybuje pět otylých žen (čtyři představované herečkami středního věku, jedna dětskou herečkou), kterým k nadměrné velikosti pozadí a poprsí pomáhá textilní polstrování. Dojem „bábovitosti“ dokreslují koženkové kabelky, květinové šaty a šedivé paruky – něco mezi barokními příčesky a vlasovou úpravou typu „květák“. Pětici bab doplňují dva kadeřníci s neméně výstředními frizúrami. Pohyby herců i jejich mluva je obdobně stylizovaná, jako by byli spíše loutkami či automaty. Dojem umělosti a strojovitosti posilují hlasové deformace či využití předehraného smíchu – jednoduchého zařízení vykuchaného zřejmě z nějaké ozvučené hračky. V některých momentech herectví spolu se scénografií sugerují až dojem orloje či mechanického betlému (například rychlá výměnu herců v komůrkách během dynamické sekvence, tvořené sérií kopulací). Hlavní trumfy inscenace jsou do jisté míry i jejími největšími slabinami. Drobné herecké akce, odehrávající se v titěrných komůrkách, nejsou někdy ze zadních řad divadla jasně rozpoznatelné, obtížně dešifrovatelná je i deformovaná řeč.

 

 

Baby2
Foto: KIVA. Zdroj: www.nazabradli.cz

 

 

Použité Charmsovy texty nebyly primárně vytvořeny jako divadelní, v inscenaci se proto objevují pouze náznaky dramatických situací, dialogy tu nejsou žádné. Čím jsou výstupy kratší a méně založené na slově, tím lépe fungují. Delší vyprávění si musí divák v mysli vizualizovat a hrozí, že ztratí niť, perfektní jsou naopak scény, kde si autoři vystačili pouze s nonverbálními prostředky (rozplétání copu, čtení novin na záchodě, vyndávání půllitrů ze skříňky, aj.).

 

Koláž z díla Daniila Charmse není žádným novým objevem, kterým by se přední pražská scéna mohla po dramaturgické stránce chlubit. Inscenace Báby však přesto zaslouží pochvalu a pozornost. Dobrou souhrou všech divadelních prostředků se jí podařilo vystihnout ducha intelektuálně komplikované předlohy. Stejně jako postavy některých Charmsových příběhů směřuje tak trochu odnikud nikam (a mohla být proto možná i o něco kratší). Určitou pointu ovšem přece jen přináší. V závěrečné scéně jedna bába, ta představovaná dětskou herečkou, jen tak sedí a za využití zmíněného strojku z hračky se směje. Děsivost tohoto prázdného a umělého šklebu je ve spojení s dětskou interpretkou mimořádně silná. Daniil Charms už je více než sedmdesát let po smrti. Jeho běsy ho však přežívají. Nejde je zabít ani rozbít. To proto, že nejsou jenom jeho…

 

AUTOR
Vojtěch Poláček

Vojtěch Poláček

Teatrolog a divadelník, vedoucí Divadelního oddělení Národního muzea

>>> další články autora

Termín konání: 13.12.
Kde: Divadlo Na zábradlí
Adresa: Anenské náměstí 5, Praha 1
Další info: http://www.nazabradli.cz
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...