Facka do tváře idyle | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Ostatní

Facka do tváře idyle

80% Recenze | Šárka Nováková | 27.1.2012

Čtivý román Christose Tsiolkase předkládá na ploše pěti set stran mozaiku příběhů, které se rozbíhají na poklidném odpoledním pikniku, jehož vynucenou pohodu roztříští jediný pohlavek. Pod korektním povrchem multietnické Austrálie bublají v knize Facka komplexy, závist, xenofobie, krize středního věku, potlačovaná agresivita a neuspokojivé rodinné vztahy.

 

Zahradní slavnost
Autor řeckého původu prokazuje současné Austrálii podobnou službu, jakou vykonala Zadie Smithová pro Velkou Británii svým debutem Bílé zuby. Analogie je nasnadě: také anglická spisovatelka nadnesla motivy života několika generací domestikovaných imigrantů, jejich konfrontací i přátelství se starousedlíky, témata dysfunkčních rodinných vztahů, manželské nevěry, vlivu sociálních rozdílů apod. Stejně tak text rozdělila podle postav, jejichž pohled by měl být v danou chvíli relevantnější. Tsiolkas předkládá příběh rozporcovaný do osmi kapitol, přičemž každá je vyprávěna z hlediska jiné postavy. Díky tomu je čtenář nucen neustále revidovat svá předchozí stanoviska, neboť se mu postupně dostává nejen nových vědomostí, ale i vhledů do nich.

 

1)Obálka knihy operuje se symbolikou struktury, do níž se nakonec vloudí chaos, a nevinnosti, kterou postupně necháváme za sebou.
Obálka knihy operuje se symbolikou struktury,
do níž se nakonec vloudí chaos, a nevinnosti,
kterou postupně necháváme za sebou.

                
První kapitolou nás provádí Hector (nebo spíš my jeho), pohledný, dobře situovaný Řek středního věku a otec dvou malých dětí, který se svou ženou připravuje odpolední grilování pro přátele a rodinu. Ten po úvodní introspekci sebe sama zaznamenává a komentuje rovněž širokou odpolední sešlost. Bere tak na sebe funkci konferenciéra, který nejprve představí veškeré osoby i obsazení nadcházejícího dramatu. Pečlivě rozestavěnou scénu pak rozhází kýžený katalyzátor. Tím je právě titulní políček, který uštědří hostitelův bratranec nezvednému tříletému synkovi rodinné kamarádky. Do střetu se tak dostává nejen liberalismus s dominancí, ale též násilí a nevinnost, přistěhovalec a tuzemec, finanční zázemí i nedostatek a mnoho dalších kontextů. Rozhorlená matka ublíženého spratečka volá nejen policii s úmyslem podat trestní oznámení, ale také po loajalitě všech přítomných. Jejich postoj ke konfliktu a názor na něj je na dalších stránkách významným, nikoli však určujícím charakterizačním prvkem. Všechny postavy totiž po čas vzniklé soudní anabáze řeší spoustu jiných, pro ně zásadnějších problémů, které ovšem nečekaná „rozbuška“ pomůže vyhrotit.

 

Vševědoucí subjektivita
Následující děj ubíhá lineárně, plejáda vypravěčů si však přesto najde prostor, aby dala zpětně najevo svůj náhled na věc. Ke slovu se dostane Hectorova manželka Aisha a její dvě kamarádky, z nichž jedna chrání práva svého rozmazleného dítěte a druhá hájí sama před sebou své rozhodnutí potomstvo nemít.  Nechybí ani hledisko zmíněného bratrance, jemuž možná ruka neujela poprvé, a přístup starší generace v podobě řeckého „patriarchy“ Manolise. Mládí zastupuje maturantka Connie, která brigádničí na Aishině veterinární klinice, a její spolužák Richie, jenž se pokouší vyrovnat se svou homosexulitou.

 

1)Christos Tsiolkas se ve svém díle zabývá i osobními tématy jako je sevřenost řecké komunity, homosexualita nebo pozůstatky rasové nevraživosti v multikulturní společnosti.
Christos Tsiolkas se ve svém díle zabývá i osobními tématy jako je sevřenost řecké komunity,
homosexualita nebo pozůstatky rasové nevraživosti v multikulturní společnosti.

 


Každá z kapitol vtahuje do osobního niterného vesmíru „svého“ aktéra, ale zároveň klame tělem. Události totiž neopouští prostor zprostředkovaný vševědoucím vypravěčem. Dění ve skutečnosti nepopisují jednotlivé postavy, ale míra ponoru do jejich osobnosti má mylně svádět k myšlence, že se probíráme jejich soukromými verzemi nastalé situace. Veškerý obsah je však už předinterpretován a autor v každém okamžiku dávkuje přesné množství emocí i informací. V tom jej ale nejvíc zrazuje zvolený sloh, který není diverzifikován podle typu a smýšlení jednotlivých individuí. Ty se od sebe odlišují mentálním obsahem a způsobem, jak o věcech přemýšlejí, nikoli však stylem, kterým to činí. Nejmarkantnější je to při líčení sexuálních představ a vzpomínek, kdy všichni používají totožných, jakoby odvážně lehce vulgárních výrazů pro mužské a ženské genitálie. Nezáleží na tom, zda se jedná o sedmnáctiletou pannu, feministku po čtyřicítce nebo nadržené muže v krizi středního věku. Těžko říci, jestli je tento nešikovný prvek natolik nápadný už v originálním textu a nakolik vyznění ovlivnil překlad. I ten totiž místy používá poněkud nemotorných obratů, což lze sice při povrchnějším, rychlém čtení přehlédnout, ale pečlivější redakce by objemnému svazku určitě neuškodila.

 

Rodina je základ sváru
Podstatnou roli v celé struktuře hraje základní jednotka formující člověka od narození až po jeho zralost. Dospělí, kteří nedokážou mít rádi své ratolesti takové, jaké jsou, a předávají jim štafetu špatných vzorců, zpravidla sami nevzešli z obzvlášť harmonického zázemí. Rodina a limity i kompromisy s ní spojené zanechávají stopy na všech zúčastněných. Bezchybný je pouze povrch a už první pohled pod něj ukazuje, jak hluboko sahají rozbujelé problémy. Příjemná maska uklizených domácností zakrývá vztahy ubité stereotypem a neschopností přizpůsobit se změnám, kterými partneři nutně procházejí. Žádné z blíže popsaných manželství se nevyhne nevěře ani odcizení či ztrátě důvěry.       

                                     
Naději vkládá Tsiolkas do naivity a rozdychtěnosti nejistých puberťáků Richieho a Connie, kteří se sice věnují klasickým zábavám spojeným s alkoholem, drogami a sexem, ale stále věří v možnost „opravdových“ citů. Dvojice teenagerů však jako jediná nepostrádá láskyplné zázemí, ač vyrůstají v na první pohled nekompletních a rozvrácených poměrech. Connie nachází po smrti svých neortodoxních rodičů domov u tety a Richie se může spolehnout na pochopení své rozvedené matky. Autor jako by mezi řádky rozbíjel tradiční (dalo by se říci i „řecké“) pojetí rodiny coby širokého příbuzenského kruhu a klade důraz spíš na podporu, kterou potřebujeme od svých nejbližších čerpat. Idyla nemusí být dokonalá a vycizelovaná, ale spočívá v utěšenosti poklidného přístavu, byť by byl poněkud neuspořádaný a neobvyklý. Postavy sice v budování vysněného útočiště povětšinou selhávají, ale nepřestávají se snažit, nebo si to alespoň nalhávat.

 

1)Dramatický potenciál románu se rozhodla využít i televize ABC, jež text adaptovala jako osmidílný seriál. Na snímku matka s „obětí“, agresor, a ústřední manželský pár, který přichystal barbecue, na němž k incidentu došlo.
Dramatický potenciál románu se rozhodla využít i televize ABC, jež text adaptovala jako osmidílný seriál.
Na snímku matka s „obětí“, agresor, a ústřední manželský pár, který přichystal barbecue, na němž k incidentu došlo.

AUTOR
Šárka Nováková

Šárka Nováková

Nezávislá publicistka s permisivním přístupem ke všem žánrům i stylům; čtenářka světa jako textu a textu jako světa.

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...