Metaperformance iPlay: Jak hrát život? | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Divadlo

Metaperformance iPlay: Jak hrát život?

80% Recenze | Kateřina Lahodová | 23.10.2012

V rámci mezinárodního projektu Generační ikony, založeném na principu úzké spolupráce divadla, zahraničního autora a zahraničního režiséra, který společně připravilo slovenské divadlo GUnaGU, rakouské Wiener Wortstaetten a česká divadla Letí a Hadivadlo, vznikl text iPlay rakouského dramatika Bernharda Studlara. Pro pražské divadlo Letí a brněnské Hadivadlo jej zinscenoval režisér Marián Amsler, který ho na jevišti zhmotnil v úzkostný chaos v životech současných třicátníků. I když jeho odkaz přímo k této konkrétní generaci není stěžejním sdělením inscenace; tím je spíše všeobecné, anonymní a v konečném důsledku neadresné dotazování se a hledání odpovědí na otázky typu: Co hledáme v tomhle zmateném světě? Kdo jsme?

 

Martin Siničák, Dana Poláková, Tomáš Jeřábek
Martin Siničák, Dana Poláková, Tomáš Jeřábek

 

Amsler zařídil scénu jako univerzální byt pro současného everymana. Toho představuje trojice herců – hostující Dana Poláková a Tomáš Jeřábek a Martin Siničák. Všichni se v bytě pohybují jako v kyberprostoru; chodí od ničeho k ničemu, předvádějí otupující automatismus všedních úkonů, který ironizují popletenou výměnou šatstva, balancují na hranici zaujetí a nudy, když například bezcílně surfují na Facebooku, a z veškerého jejich jednání čiší tíživá nerozhodnost pramenící z nevědění a životní nejistoty. To vše se děje za použití techniky – přenosné minipromítačky, hi-fi věží, notebooku, nebo promítacího plátna, které dubluje a mnohokrát zvětšuje obrazovku počítače, takže divák, který přišel do divadla, aby se stal účastníkem živé, nevirtuální skutečnosti, je najednou konfrontován s oním virtuálním světem plným anonymních a skrytých uživatelů ve veřejném a fyzicky sdíleném prostoru divadla.

Podstatnou součástí herecké akce je ovládání zvuků a hudby. Každý aktér u sebe nosí ovladač, kterým zapíná a vypíná „svou“ hi-fi věž a z ní plynoucí relaxační hudbu, pop, úryvky ze starých televizních reklam a různé další zvuky a ruchy. Ovládání je to jediné, co mohou mít postavy ve svém jevištním životě pod kontrolou. I když i technika někdy selže, jako například před scénou, v níž Poláková předcvičuje aerobic s prvky dětské pohybové hry (hlavička, ručička, ouško,…), kdy Jeřábkovi nešlo dlouho hudbu zapnout. Nakonec se podařilo. Jeřábek i Siničák se k ní přidávají a opakují při tom předchozí dialog (výslech zkorumpovaného), který je najednou přetransformován do rytmické a pohybové stylizace, čímž nabývá zcela nových významů.


Zmíněný kyberprostor je vytvořen velice vynalézavě. Na první pohled sice připomíná obyčejný byt (postel, stůl s židlemi, stolní lampy, knihovna a běhací pás), na druhý je však viditelné, že Amsler nechává specificky propojit s předměty denní potřeby herecké jednání (rozsvěcování lampiček, zapínání a vypínání hi-fi věží, knihy jako barikáda, dívání se do zrcadla, které deformuje výsledný obraz), v němž hraje důležitou roli jednak rytmizování a repetování jednotlivých úkonů, a jednak jeho propojení s technikou utvářející zvuky a obrazy. Například Martin Siničák v jeden moment promítá svůj již dříve pořízený „spící“ obraz na prázdné a odkryté lůžko a následně jej přenáší ke své „spící“ herecké kolegyni, čímž vzniká spojení mezi obrazem a reálným jednáním, které dohromady utváří dojem objímajícího se mileneckého páru. Amsler tímto zdánlivě nicotným výjevem pojmenovává hlavní témata této inscenace – prázdnotu, samotu a pomíjivost coby stavební prvky lidského bytí.

 

Dana Poláková
Dana Poláková

 

Dosud bylo iPlay označováno jako inscenace, leč slovo, které by výstižněji pojmenovalo tuto kreaci, je performance, performance pro tři herce, přehrávače, lampy, zrcadla a Facebook, jež odhaluje, jak nemožné je hrát hru jménem život. Amsler tak stvořil v podstatě metaperformance, hraní o hraní, v němž nejde o vyprávění nějakého „životního příběhu“, nýbrž o pojmenování životního pocitu, který je ale stejně prchavý jako stopa zkondenzovaného dechu na povrchu zrcadla.

V iPlay je přítomný také autor, a to skrze svůj text, který je promítán na plátno pokrývající celý zadní plán jeviště. Jeho přítomnost navíc umocňuje distance, se kterou v promítaném textu razantně vystupuje. Nabádá totiž diváky, čtenáře i sebe, aby nechali jak text, tak performance plynout, aby se nezatěžovali hledáním jakýchkoli významů („seru na významy“), kontinuity, či dramatičnosti. Tím jen stvrzuje soulad formy a obsahu svého díla, protože existence je v jeho podání bezvýznamová, nekontinuální a nedramatická (ve smyslu samostatného lidského jednání), stejně jako výsledná performance.

 

Tomáš Jeřábek
Tomáš Jeřábek

 

I přes svůj nepopiratelný postmoderní ráz vykazuje iPlay také pohádkově laděné symbolistní prvky. Amsler se Studlarem ji celou prošpikovali symbolikou čísla tři. Ať už se jedná o trojici herců, trojici pokřivených zrcadel, trojici lampiček, trojici hi-fi věží nebo trojici ovladačů, znamená tato tendence jistý pokus o rozřešení konfliktu duality života a smrti, či připomenutí tříetapového životního cyklu (minulost, přítomnost, budoucnost). Anebo se tímto jen vysmívají onomu hledání skrytých významů předmětů, slov a jednání, které ve skutečnosti neexistují? Kdo ví. Na každý pád se Studlar i názvem textu, ať chce nebo nechce, ztotožňuje se současností a významy iniciuje, když před slovo „play“ vkládá znak „i“, který se v posledních letech stal globální ikonou. Bohužel asi nikdy nenastane situace, po níž Studlar tajně prahne, totiž, že by u pokladny divadla stály stejně dlouhé fronty na iPlay jako před prodejnami elektroniky, kde se prodává nový iPhone. Nicméně onu jedinečnou sérii aplikací pro život najdeme přece jenom v divadle…

 

Martin Siničák
Martin Siničák




Divadlo Letí a HaDivadlo - Bernhard Studlar: iPlay. Režie: Marián Amsler, překlad: Martina Černá, úprava: Marián Amsler a Marie Špalová, dramaturgie: Marie Špalová, výprava: Marián Amsler, hudba a projekce: Ivan Acher, light design: Marek Střížovský, produkce: Magdaléna Zelenková, hrají: Dana Poláková, Tomáš Jeřábek a Martin Siničák.

Další informace o reprízách: divadlo-leti.cz


Termín konání: od 16.10.
Kde: Hadivadlo
Adresa: Alfa pasáž, Poštovská 8d, Brno
Další info: http://www.hadivadlo.cz/
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...