Máme v Čechách Draka | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Divadlo

Máme v Čechách Draka

ROZHOVOR | Martina Lebedová | 12.1.2016

Už více než půlstoletí máme ve východních Čechách draka a měli bychom být na něj právem hrdí. Že nevíte, o co se jedná? Řeč je o hradeckém divadle Drak, který spolu s Naivním divadlem v Liberci a plzeňským Divadlem ALFA patří mezi naše přední divadla (nejen) pro nejmladší generaci. Ať již vaše srdce prahne po bezcitné čínské princezně, zamilovaném čertovi Matlasovi, polární výpravě, nebo chcete znát poslední z triků Georgese Mélièse, Drak vám to vše naservíruje. I s kuvérem pověstného umu navíc.

 

 


divadlo-drak-1
Zdroj: archiv divadla Drak

 

 

Toužíte-li (nebo to maskujete za touhu vašich dětí) po klasickém divadelním uspořádání s kvalitním repertoárem či po interaktivním blackboxu, kde nikdy nevíte, co se stane, je královéhradecké divadlo to pravé místo. Dnešní náročná doba klade vyšší nároky, než jsou duhové šaty z ranní rosy pro vybíravou princeznu, ani nenahrává roztomilým čertíkům, kteří jemným hláskem kážou o peklu pro hříšníky. Dnešní děti jednoduše potřebují kvalitní špíly a hned tak nějaká královská panenka ani usmolený pekelník je nezaujme. A v čem se zrovna hradecký Drak liší, jsme se zeptali dramaturga divadla Tomáše Jarkovského.

 

 

Kromě klasické scény nabízí Drak i další možnosti. Co vše můžete lidem nabídnout?

Není toho málo, máme tu klasickou kukátkovou scénu pro 160 lidí, v sousedním Labyrintu naleznete studio, což je blackbox, umožňující variabilní uspořádání. Je asi pro polovinu diváků a najdete tam i divadelní laboratoř, kde si děti můžou hrát a zároveň zjišťovat, jak se dělá představení. Vzniklo nám tu i dramacentrum pod vedením divadelní lektorky Aničky Hrnečkové, kde se koná celá paleta výukových programů od workshopů pro veřejnost až po přednášky pro pedagogy, spolupracujeme i s hradeckou univerzitou. Kromě toho u nás najdete muzeum loutek z jednotlivých inscenací, pokrývající celou historii Draku a nakonec tu je i galerie, kde se pořádají krátkodobé výstavy.

 

Na začátku sedmdesátých let se Drak proslavil slavnou trojicí Josef Krofta (režisér) – Petr Matásek (výtvarník) – Jiří Vyšohlíd (herec a muzikant), kteří upozornili na české divadlo i za hranicemi státu a měli vliv doslova na světové loutkářství. Snažíte se nějakým způsobem navazovat na tento odkaz?

Samozřejmě jsme si vědomi tohoto odkazu, dědictví a jakési zodpovědnosti, která z toho vyplývá, možná o to silněji, že uměleckého šéfa divadla Jakuba Vašíčka a částečně i mne pan Krofta učil na DAMU. Nicméně nechceme být jeho epigoni nebo navazovat přímo na jeho poetiku, protože máme svou vlastní a bereme to jako přirozenou evoluci divadla.

 

Zmiňujete vlastní poetiku. Můžete ji čtenářům přiblížit?

V první řadě je třeba si uvědomit, že děláme autorské divadlo, to znamená, že nerealizujeme hotové dramatické texty, ale předlohou, ať už je jakákoliv, se necháváme jen inspirovat. Z toho vyplývá, že naše dramaturgie je nepravidelná a že náměty hledáme všude možně od skutečných událostí až po prózu. Co se týká jevištního ztvárnění, tak tam nám vždy jde o to, aby se jednalo o syntetický jevištní tvar, to znamená, že je pro nás stejně důležitá hudba, scénografie, stejně jako všechny další složky. Taky máme rádi inscenační zkratku a preferujeme, když se věci dějí spíše obrazem než slovem. A v neposlední řadě stále věříme, že klíčovou věcí je dramatická situace a herec, který v té situaci jedná, ať již s loutkou, nebo sám napřímo. Zároveň dáváme hercům a inscenaci samotné prostor pro vlastní přirozený vývoj.

 

 

divadlo-drak-2
Zdroj: archiv divadla Drak


 

V současné době jste vy na pozici dramaturga divadla, Jakub Vašíček je uměleckým šéfem a Dominika Špalková je umělecká ředitelka. Shodnete se vždy na všem?

Ne (smích). Ale čím dál víc jsem přesvědčený, že o to právě jde. Chceme, aby v našem divadle vládl výbojný duch, který nás bude všechny nutit zkoušet stále nové věci, abychom se neuzavírali do sebe. Proto je dobře, že spolupracujeme, provokujeme se, někdy spolu nesouhlasíme… ale vždycky je to živá a plodná debata. A o to jde především.


J
ednou z nejúspěšnějších současných inscenací je představení Poslední trik Georgese Mélièse. Co myslíte, že stojí za jejím úspěchem?

Je to zkrátka mimořádná inscenace a já to klidně můžu říct, protože jsem se na ní nijak nepodílel, takže se nevytahuju (smích). Samozřejmě jednou z věcí, která mohla ovlivnit mezinárodní úspěch, je to, že se jedná o představení beze slov, takže tím odpadá problém jazyka nebo překladu. Nicméně nemyslím si ani zdaleka, že je to hlavní důvod. Sešlo se tu více věcí, které dohromady fungují výborně. Pozoruhodné téma, neotřelá a zároveň atraktivní forma, mimořádný Dušan Hřebíček, ale i ostatní herci, a to jak v rolích viditelných, tak těch neviditelných, což všechno dohromady doslova umožňuje zázraky na jevišti. A celé to dal dohromady mimořádně talentovaný režisér Jiří Havelka. Navíc v době kolem vzniku Melièse inscenoval ještě s Vosto5 inscenaci Dechovka a s VerTeDance Naučenou bezmocnost, což jsou všechno pecky. Takže je zjevné, že byl v opravdu výjimečné formě.

 

Máte vy sám nyní v Draku nějakého favorita mezi inscenacemi?

Já bych nechtěl vyzvedávat jednu jedinou inscenaci. Celé naše (mé a Jakuba Vašíčka) působení v Draku beru jako cestu, a tak bych nechtěl jmenovat jednu na úkor jiných. Za všemi si stojíme, všem máme důvod věřit, ale především jsme přesvědčeni, že přijdou ještě další.

 

 

divadlo-drak-3
Zdroj: archiv divadla Drak


 

Vnímáte nějaký posun ve vkusu dětských diváků? Dá se například říci, že děti dříve preferovaly klasické ztvárnění známých pohádek a nyní už vyžadují náročnější zpracování?

To je věčné specifikum divadel pro děti a mládež, kdy se připravuje a zkouší inscenace pro děti, ale nakonec to jsou dospělí, kdo vybírá představení, na které děti půjdou, a těm už se pak „jenom“ může líbit, nebo nelíbit. Osobně mám někdy problém s očekáváními pedagogů, protože mi připadá, že jejich nároky nejsou tak vysoké, jak by mohly být, respektive podle mě často nejdou po tom podstatném. Je pravda, že u rodičů to tolik nevnímám. Skutečnost, že u nás budou vždy táhnout klasiky jako je Perníková chaloupka nebo Červená Karkulka, vlastně neberu jako něco špatného. Pro mne je důležité, že do repertoáru našeho divadla můžeme zařadit kromě takových titulů i cokoli jiného, o čem si myslíme, že je to dobré a bude to fungovat.

 

Na co nového se můžeme v divadle Drak těšit?

V říjnu měla premiéru nová autorská inscenace od režiséra Jiřího Jelínka Čert a Bára na motivy Drdových Dalskabátů. Nyní v lednu budeme mít premiéru pohádky O dvanácti měsíčkách pro úplně nejmenší děti, která je inscenována jako divadlo jednoho herce, resp. herečky. Na jaro pak máme připravené zkoušení větší inscenace na motivy pohádky O bílé lani, což je krásný příběh pro starší děti o dospívání. O tom, co má člověk dáno do vínku, co musí zažít a překonat, než se může vydat vlastní cestou.

 

 

 

 

 

AUTOR
Martina Lebedová

Martina Lebedová

Kulturní publicistka. Je nutné se odprostit od strachu z neúspěchu, abychom náš život žili, ne jen přežívali!

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...