Dodalovi – opravdové počátky českého animovaného filmu | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Knihy

Dodalovi – opravdové počátky českého animovaného filmu

95% Recenze | Magdalena Kodedová | 18.6.2013

Dodalovi – pod jednoduchý název knihy skryla doktorka Eva Strusková svou mnohaletou výzkumnou činnost věnující se prvopočátkům animovaného filmu u nás.  Ústřední zájem soustředila na výtvarníka Karla Dodala a jeho dvě partnerky, Hermínu Týrlovou a Irenu Dodalovou, kteří ve dvacátých a třicátých letech 20. století stáli u zrodu a počátků tohoto filmového žánru.  Upozornila tak na téměř opomíjenou meziválečnou vývojovou etapu a nabourala mylně ustálenou představu o rozvoji naší animované tvorby až s koncem druhé světové války.

 

První animovaný film se v tehdejším Československu začal natáčet dokonce již v roce 1919, nebyl však nikdy dokončen. Situace animovaného filmu totiž byla zpočátku v naší zemi nelehká a výrazně se zde projevovala absence jakékoli institucionální i finanční podpory. Významným mezníkem byl proto vznik společnosti Elekta Journal v roce 1925, ve které nalezl uplatnění mladý výtvarník Karel Dodal (*1900) i jeho manželka Hermína Týrlová (*1900). Společnost se věnovala tvorbě vědeckých, reklamních, osvětových a výukových filmů, na kterých bylo možné uplatnit nejrůznější trikové principy a naučit se řemeslu. První kapitoly knihy zachycují tato učednická léta našeho němého animovaného filmu, ovšem zahrnují i širší reflexi tohoto oboru ve světě. Dodal s Týrlovou si v těchto letech osvojovali technologické postupy a v umělecké rovině nacházeli výraznou inspiraci zejména v americké grotesce. Slibně se rozvíjející kariéra byla zasažena finančním pádem společnosti, který předznamenal i nadcházející rozpad jejich partnerského vztahu. Společná práce je ale provázela i v příštích letech, kdy se Dodal oženil se svou druhou ženou Irenou.

 

Dodalovi - přebal knihy

 

 

V polovině třicátých let Karel a Irena založili IRE-film, první pražské studio zaměřené na výrobu animované tvorby, kde jako kreslířka a fázařka byla zaměstnána právě Hermína Týrlová, jejíž další profesní osud je v knize taktéž zmíněn. Irena Dodalová svým obchodním duchem a výraznými propagačními schopnostmi zajišťovala především praktický provoz ateliéru; podílela se však i na tvorbě některých scénářů. Vedle komerčních zakázek se v této době jejich tvorba stočila více evropským směrem a dramaturgické plány dokládají zájem Dodalových o avantgardu a moderní podobu kresleného filmu. Autorka do nejmenších detailů zaznamenává anabáze fungování IRE-filmu. Reflektuje žádosti o dotace, účast ve výběrových řízeních, reklamní i autorskou tvorbu studia. Všímá si rovněž spojnice mezi českým loutkovým divadlem a rozvíjejícím se výtvarným filmem. V souvislosti s propagačním filmem Všudybylovo dobrodružství vzpomíná na spolupráci Dodalových s Josefem Skupou, který do snímku propůjčil postavu Hurvínka, a počátky tvorby začínajícího animátora Jiřího Trnky.

 

Ateliér si postupem let začal budovat stabilní pozici a úspěch se dostavil i v zahraničí – v roce 1937 na Světové výstavě v Paříži oslnil abstraktní dvouminutový snímek Fantaisie érotique.  Jenže na obzoru se rýsovala druhá světová válka a vlivem společensko-politické nepřízně došlo k ukončení činnosti studia. Druhá, ucelená[Te. 1]  část knihy nazvaná Válečné anabáze zpracovává tvorbu a život Karla Dodala v emigraci v USA, paralelně s osudem Ireny, která byla uvězněna v Terezíně. Právě kapitola o Terezíně je cenným a dosud nezpracovaným svědectvím o tamním působení Ireny Dodalové. Nejenže se zde věnovala divadelní tvorbě, byla také pověřena produkcí jednoho ze tří propagandistických snímků v Terezíně natáčených. Při střihání filmu (který nebyl dokončen a v současnosti je ztracen) se Dodalové podařilo zachránit kolekci reprezentativních výstřižků, které jsou smutným, avšak důležitým svědectvím života v ghettu.

 

Irena a Karel se potkali v New Yorku až po válce. Společně se pokoušeli navázat na předválečnou kariéru, o čemž pojednává závěrečná část knihy Životy v exilu. Bylo to složité období zejména pro Irenu, která se (jazykově nevybavena) vedle Karla pokoušela opětovně vybudovat své společenské postavení. Nelehká byla i jejich osobní situace způsobená mnohaletým odloučením.  Po následném působení v Buenos Aires se nakonec i jejich cesty rozešly. Irena se v Argentině dokázala skvěle uplatnit a věnovala se tvorbě filmů o tanci a divadelně pedagogické činnosti. Karel Dodal se vrátil zpět do USA a v červenci 1986 zemřel. Na sklonku života se Ireně podařilo přemístit osobní archiv z Buenos Aires do Prahy, čímž se nám dochovalo alespoň částečné svědectví o předválečné tvorbě IRE-filmu. A právě tato sbírka se stala klíčovou pro práci Evy Struskové, samozřejmě spolu s dalšími materiály, jak z řad institucí, tak i soukromých zdrojů.

 

Dodalovi

 

 

Poslední stránky publikace věnuje autorka úvahám nad významem Dodalových v  českém animovaném filmu. Je samozřejmé, že již předchozími kapitolami i svou badatelskou činností podává výmluvné svědectví o hodnotě jejich tvorby. Nezapomíná ovšem, že vlivem protektorátu byla jejich předválečná činnost po dlouhá léta téměř zapomenuta a český/československý animovaný film se tak v mnoha případech odvíjel zcela nezávisle. (I když existovali pamětníci, ve Zlíně působila Hermína Týrlová.) Ostatně, ambivalentní pozici Dodalových v dějinách naší kinematografie může kriticky zhodnotit čtenář sám. Nejen s pomocí detailních informací z textu, ale především díky DVD, které je přiloženo ke knize. To je samo o sobě výborným počinem – obsahuje veškeré dohledané materiály související s tématem knihy. Jeho dokumentační část naskytne pohled na korespondenci, biografii, filmografii, dopisy, výstřižky atd.; druhá část nabízí veškerou dochovanou filmovou produkci, včetně detailních popisků.

 

Evě Struskové se podařilo vyčerpávajícím způsobem zaplnit dosud prázdné místo v historii animovaného žánru a přes odbornou hodnotu publikace se zároveň dokázala přiblížit lidským rovinám těchto tří „hrdinů“. Výtvarně povedené obálce její knihy by však více slušela praktičtější tvrdá vazba, nehledě na šikovnější umístění disku, které by z desek nevypadávalo.   

AUTOR
Magdalena Kodedová

Magdalena Kodedová

Kulturomilná maminka a vegetariánka, se slabostí zejména pro divadlo, knihy, (dokumentární) filmy, Španělsko, Francii a čokoládu.

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...