Ekonomie prestiže: Kdo si hraje, nezlobí | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Knihy

Ekonomie prestiže: Kdo si hraje, nezlobí

90% Recenze | Marek Jančík | 31.3.2014

Americký literární vědec James F. English se zabývá mimo jiné sociologií literatury a zkoumá fungování kulturního trhu v širších souvislostech. Ve své knize Ekonomie prestiže si všímá utváření umělecké prestiže a s tím související hierarchizace, hodnocení a očekávání laických i odborných čtenářů. English však do své analýzy nezahrnuje pouze ceny literární — svět symbolické prestiže se čtenářům otevírá také v oblasti filmu, hudby, výtvarného umění či architektury.

 

Ironií osudu byla podnětná práce Ekonomie prestiže, pojednávající o strategii udílení cen, za svou originalitu časopisem New York Magazine v roce 2005 oceněna coby Nejlepší akademická kniha.
Ironií osudu byla podnětná práce Ekonomie prestiže, pojednávající o strategii udílení cen, za svou originalitu časopisem New York Magazine v roce 2005 oceněna coby Nejlepší akademická kniha.


 

Snad jste se při udílení některé z mnoha cen někdy podivovali, proč nevyhrál oblíbený, vážený či prostě coby budoucí laureát všeobecně preferovaný autor. Místo něj na pomyslný piedestal kulturní politiky vystoupal nepříliš známý „outsider“. Pro aktuální příklad není třeba chodit daleko: sázkovou kanceláří Landbrokes byl vloni Haruki Murakami profilován coby nejpravděpodobnější kandidát Nobelovy ceny za literaturu, nakonec si však vavříny odnesla kanadská spisovatelka Alice Munroová, na niž sázkaři rozhodně netipovali. S podobnými kauzami se vtírá otázka, zda lze literaturu, potažmo umění, posuzovat měřítky sportovních utkání, kde vítěz bere vše a favorité jsou ti, jejichž výkony lze poměrně přesně kvantifikovat. Právě to je jedna ze základních otázek, kterými se English zabývá: Co to znamená být v uměleckém světě vítězem? Jde o skutečně toho nejlepšího, o objevování skrytých talentů, nebo je výběr spíše záležitostí složité sítě odborných i veřejných preferencí a další řady okolností? A lze si pak vůbec stěžovat na nespravedlnost uměleckých cen?

 

Ekonomie prestiže
Proslulou Nobelovu cenu, která je v oblasti literárních cen tou nejváženější, založil na konci 19. století vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Založením fondu na účely ocenění bohulibých lidských výkonů v různých oblastech chtěl symbolicky očistit své svědomí i „špinavé“ peníze vydělané díky smrtícímu vynálezu, jenž v následných válkách přinesl smrt milionům vojáků. První Nobelova cena byla udělena v roce 1901.

 

 

 

Kámen mudrců

U většiny ocenění lze přinejmenším konstatovat, že i kdyby laureáti nebyli nutně těmi nejlepšími či nejzajímavějšími (jelikož hodnota umění je značně proměnlivá a význam „nového pohledu“ vlastní avantgardním dílům je jen těžko odhadnutelný bez určitého odstupu), je cena alespoň určitým garantem kvality. Tedy — kdo je oceněn, nemůže být špatný. I tento předpoklad je ovšem vratký a zevrubnější analýza „uměleckého průmyslu“ z pohledu autora ukazuje, že věci jsou složitější, než se zdají. English popisuje spletité prostředí cen jako komplikovanou strukturu vztahů, jež sice nelze jedním pohledem pojmout, ale je možné zobrazit je v různých rovinách řezu v závislosti na konkrétním fenoménu. Autor se brání zjednodušování, které je na jedné straně spojeno s povýšeným odmítáním cen coby znesvěcením či komercializací umění a na straně druhé s těšitelským přitakáním ekonomickým principům symbolického kapitálu. Cenová transakce převodu symbolického kapitálu na finanční obnos pak připomíná alchymistický zázrak podobný proměně olova ve zlato. Nelze opomenout jistou očistnou funkci této metamorfózy: příběh Alfreda Nobela a jeho snahy vylepšit si image tím, že „nečistou“ komerční sílu svého vražedného vynálezu přesměroval k vytvoření bohulibého fondu pro rozvoj ušlechtilejších lidských snah, je dostatečně výmluvný.

 

Ekonomie prestiže
Známé sošky Ceny akademie vyrábí chicagská společnost R. S. Owense, jež dominuje výrobě sošek pro luxusní trh. Finanční podrobnosti transakce žádná ze stran neprozradí, avšak Akademie patrně dostává Oscary prakticky za výrobní náklady, jelikož je to pro výrobce především prvotřídní reklama. Frank Capra tak mohl prohlásit, že soška Oscara je: „nejcennější, ale zároveň nejlevnější předmět celosvětové propagace, jaký kdy průmysl vynalezl.“


 

 

Moc umění

Autor teoreticky vychází především z práce Pierra Bourdieaua, s níž se lze seznámit také díky před časem vydané knize Pravidla umění (vyšla ve stejné ediční řadě Teoretická knihovna nakladatelství Host). Domácím čtenářům je díky nakladatelství Karolinum v češtině nově dostupná i Světová republika literatury Pascale Casanovy, na kterou se English rovněž několikrát odkazuje. Přes snahu pokrýt co nejširší prostor světa umění se autor nejvíce věnuje právě cenám literárním. English popisuje soutěžení a oceňování jako fenomén, jenž je s knižním trhem neodvratně spjat již od antiky. V osvícenských časech se spolu s rozvojem univerzit rozrostlo též mecenášství talentovaných autorů, s čímž však byl obvykle spojen i mocenský nárok obdarovatele (obvykle panovníka): skrze nesmrtelnost umění dosáhnout i jisté nesmrtelnosti podporovatele. Se zrodem instituce akademických cen vznikla rovněž potřeba formulovat pravidla toho, co je to umění, respektive co je to „dobré umění“. S tím souvisí i počátek odporu ve formě odmítání rigidního akademismu a zakládání cen nových, které však záhy často upadly do stejných tenat hodnotové tradice. V tomto směru lze mluvit o určité evoluci cen či — abychom užili biologického přirovnání — analogii Haeckelova zákona, že ontogeneze jednotlivých cen následuje fylogenezi celé cenové historie: vše nakonec zastará, zkostnatí a stane se terčem vtipkování, které je však zároveň často paradoxně spojeno s upevněním autority té které instituce, jež výhru uděluje.

 

Ekonomie prestiže
Slavnou Bookerovu cenu založila v roce 1968 potravinářská společnost Booker Group, jež se mimo jiné zabývala zpracováním a dovozem cukrové třtiny (ne náhodou mohou cenu obdržet nejen autoři z Velké Británie, ale i z bývalých kolonií Commonwealthu). Investiční společnost Man Group se stala hlavním sponzorem ceny od roku 2002. „Booker“ se rozhodla ponechat jako část oficiálního názvu ceny.

 

 

Co není bez chvění, není pevné

Nadměrná produkce cen je dle slov autora záležitostí až počátku století dvacátého. Jakoby ji odstartoval Alfred Nobel se svým nečekaným závazkem uděleným Švédské akademii. Čtenáře může až šokovat, že od jisté doby se například filmových ocenění (ovšem včetně všech kategorií v rámci jednotlivých přehlídek či festivalů) uděluje ročně více, než kolik vznikne celovečerních filmů. S tímto množstvím vzniká i důsledná proměna diskurzu: v životopise autorů figurují důležité kariérní mezníky v podobě nejprestižnějších vyznamenání, kvalita díla je jednoznačně spojována s tímtéž, jednotlivé ceny se v kunsthistorickém proudu stávají neopomenutelnou encyklopedickou znalostí. Cenami je možné pohrdat (například Marlon Brando prý používal sošku Oscara jako zarážku dveří), ovšem málokdo je dokáže zcela ignorovat. Autor v tomto smyslu zajímavě mluví o určité „dvojí hře´“, tedy o subversivním předstírání, že celý ceremoniál je jen jakýsi mediální humbuk (příkladem může být například „wachlerovské“ sebeparodování při udílení Českých lvů) s tím, že právě takové zlehčování paradoxně utváří pevnou půdu cenovému statutu.

 

Ekonomie prestiže
Kanadská cena Arthura Ellise za nejlepší detektivku má příznačnou podobu. Ručně vyřezávaná soška oběšence s pohyblivými klouby a oprátkou „tancuje“, když se zatahá za provázek.

 

 

Řekni, kdo je víc!

Autorův záběr je skutečně široký. Věnuje se zajímavým detailům v podobě dnes již často zapomenutých kauz, které pak na obecnější rovině spojuje do komplexnějšího kontextu. Na přetřes přijde kupříkladu hudební seskupení RLF (Rights Liberation Front) a jeho skandálně podvratné projekty v rámci udílení hudebních či výtvarných cen ve Velké Británii; literární Turnerova cena založená Ianem Ballantinem, jejíž renomovaná porota odmítla udělit jakémukoliv z nominovaných hlavní vavřín z důvodu celkové nedostatečné kvality; či rozhodnutí W. H. Audena neudělit několik let po sobě Yaleskou cenu za poezii navrženým básníkům. Posledně jmenovaný příklad ukazuje nejen nesamozřejmost nutnosti nejvyšší metou vždy někoho poctít, ale navíc pěkně ilustruje diskusi, zda je cena odměnou patřící aktuálně nejlepšímu právě v duchu sportovního klání, či zda by mělo na poli uměleckého zápolení běžet o jakési nadčasové absolutnější hodnoty, které udělující svou autoritou zaručuje. Poutavé jsou i traktace nad smyslem odmítání ceny, které nemusí být ze strany obdarovaného vždy nutně spjato s výsměšnou hodnotou anticen — v duchu uvedeného kontextu lze říci, že autor, jehož symbolický kulturní kapitál je vyšší než prestiž instituce, nemusí svým odmítnutím v tomto ohledu vůbec ztratit.

V Englishově knize nechybí řada příloh zobrazujících statistické zpracování nárůstu cen v od začátku dvacátého století ani příklady celkové sumy posbíraných ocenění u vybraných umělců či děl. Publikace je doplněná i rozsáhlou přílohou Jiřího Trávníčka a Pavla Janáčka popisující vavřínovou historii u nás, a to počínaje rokem 1821, kdy farář Václav Pěšina navrhl zřízení speciálního „ústavu“ při tehdy vznikajícím českém Muzeu, jenž by po zásluze vyznamenal nejlepší autory a díla minulého roku. Čtivou a zároveň erudovanou Ekonomii prestiže nelze než doporučit už proto, že po jejím přečtení se na svět umění a trofejí už nikdy nebudete dívat stejnýma očima. A vzhledem k tomu, že valná většina čtenářů často vybírá knihy (ať už jako dárky, nebo pro vlastní četbu) právě podle získaných ocenění, není nad to, podívat se na zoubek mechanismům, které se podílejí i na vašem rozhodování.

AUTOR
Marek Jančík

Marek Jančík

Nezávislý publicista se zaměřením na kontexty filmu a literatury, s širším zájmem o překrývající se oblasti vědy, umění, kultury a jejich odraz v teoretickém myšlení i praktickém životě

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...