Obecné dějiny ničení knih: Historie papírových mučedníků | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Knihy

Obecné dějiny ničení knih: Historie papírových mučedníků

90% Recenze | Marek Jančík | 27.11.2014

Jestliže jste četli knihu rozhovorů Umberta Eca a Jeana-Clauda Carrièra Knih se jen tak nezbavíme (Argo, 2010), možná jste zaregistrovali, že autoři v  ní zmiňují v  souvislosti s   obšírným tématem vzniku a zániku knih napříč lidskou historií o práci venezuelského spisovatele, básníka, esejisty a především bibliofila Fernanda Báeze. Jeho obsáhlá kniha s  výmluvným názvem Obecné dějiny ničení knih se díky ediční péči nakladatelství Host vloni konečně dostala i do českého literárního kontextu.

 


niceni-knih-1
Báezovy Obecné dějiny ničení knih mohou tvořit doplněk k řadě dalších odborných titulů, které mapují historii čtenářské kultury: počínaje Manguelovými Dějinami čtení (Host, 2012), přes dvoudílnou Burkeho Společnost a vědění (Karolinum, 2008 a 2012), až kupříkladu po četné studie Jiřího Trávníčka, jako je jeho poslední dílo Knihy kupovati... Dějiny knižního trhu v českých zemích (Academia, 2014).

 


Mučedníci

Historie i fikce zná specifický druh mučedníků: patronka knihoven a knihovníků svatá Wiborada z  Opatství svatého Havla zachránila v  roce 925 díky věšteckému snu klášterní knihovnu před maďarskou invazí, položila za to však vlastní život. Patron stenografů svatý Kasián z  Imoly byl v  roce 305 ubodán špičatými pisátky v rukou vlastních žáků. Ve filmu Petera Greenawaye Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec je hrdina zadušen vytrženými stránkami z  jeho milovaných knih. Haňťa z  Hrabalovy Příliš hlučné samoty se nechá slisovat spolu s knihami a hrdina Canettiho románu Zaslepení se upálí na hromadě svých knih. Tyto příběhy mají společnou mučednickou smrt nějak vztaženou ke knihám či k  písmu a jím zaznamenanému vědění. Báezova kniha však zvolené prizma posouvá viditelným směrem – mučedníci v  ní nejsou lidé (i když uvedené případy v  ní najdete), ale právě ony tajemné objekty promlouvající kódovaným jazykem, jejichž význam pro lidskou kulturu a civilizační vývoj lze jen stěží přecenit.

 

 

niceni-knih-2
Venezuelský spisovatel, básník a esejista Fernando Báez má doktorát z knihovnictví a je akademicky činný na Andské univerzitě v Méridě. V rámci svého dlouhodobého zájmu o kulturní drancování se zabývá též destruktivním vlivem invaze do Iráku. Na toto téma napsal i samostatnou knihu (La Destrucción Cultural de Iraq, 2004).

 

 

Rozsáhlá kniha velkého formátu A4 čítající 604 stran v  graficky zdařilé podobě (bohužel však ne v pevné vazbě) představuje skutečně velmi zevrubný přehled daného tématu. Čtenář má tendenci žasnout při vědomí, že jde o práci jednoho autora. Báez svůj úkol pojal velkoryse, coby pokus o shromáždění všech dostupných informací ke zkáze písemných památek: počínaje starověkými kulturami a konče současnými událostmi, jako je zásah USA v  Iráku. Autor se  posledně jmenovaného konfliktu sám účastnil jako pozorovatel a kromě závěrečné kapitoly popisující devastaci starověkých mezopotámských památek vojsky  obou konfliktních stran na toto téma napsal i samostatnou knihu (La Destrucción Cultural de Iraq, 2004), díky níž se pro některé washingtonské politické autority stal personou non grata.

 

Vášnivá koupel

Báez svůj text strukturuje do částí a kapitol dle přibližné lineární časové posloupnosti velkých kultur lidstva  a  rozhodně se přitom neomezuje jen na západní svět. V  rámci tohoto vymezení však dále s  tématem nakládá spíše volněji. Podobně jako pro středověké učence, pro něž ještě neexistovala systematika taxonomického rozdělení a svět vnímali jako jeden velký propletenec souvislostí, analogií, symbolů a odkazů (díky čemuž mohli kupříkladu v  pojednání o ptactvu klást k sobě ptačí anatomii, léčebné účinky, esoterické významy vybraných druhů a jejich symbolické role v lidských příbězích), i Báez vedle sebe neklade souvislosti  zcela podle současného akademicky exaktního způsobu. Do stejné roviny tak vstupují knihy zničené válkou, politickou či náboženskou cenzurou, přírodní katastrofou, nedbalostí či zubem času. Autor se zabývá literárními ztrátami celých národů i příběhy jednotlivců; vedle historicky doložených případů staví kapitolu o fiktivních zničených knihách v beletrii (na tomto poli ovšem, jak sám uvádí, pouze paběrkuje, jelikož je to téma na samostatnou knihu). Vedle ničení knihoven klade jednotlivé ztráty určitých titulů, vedle fenoménu ničení se tak nachází sběratelství, vývoj písma, institucionalizované vzdělání, vznik a technologii papyru, pergamenu i tiskařství. Vedle škůdců lidských staví i zhouby přirozené, jako jsou myši, hmyz, plíseň či degradace materiálu. Autor tak vždy činí se značným záběrem, takže popis kulturní perzekuce v Chile za Pinochetovy vlády či v  nacistickém Německu je co do rozměru textu vyvážen rozsáhlým výčtem hmyzích parazitů, již svými kusadly tunelují miniaturní sloje nehledíce na vzácnost podrobených fasciklů.

 

 

niceni-knih-3
Dějiny ničení knih jsou dějinami válek, přírodních katastrof a především všemožných ideologických konfliktů. Autor pro destrukci kulturní paměti skrze likvidaci literatury dokonce zavádí pojem „bibliokaust“.

 

 

V  autorově přístupu se zajímavě mísí vášnivé bibliofilství a až poetická láska ke knihám s  fanatickou erudicí. V  kapitole věnující se jiným knižním badatelům píše o tom, kterak se v  tomto směru pro něj stal základní inspirací spis Nepřátelé knih (The Enemies of Books) od Williama Bladese z  druhé poloviny devatenáctého století. Autorův přístup se zdá být též spřízněn s  podobně bibliofilsky naladěným Albertem Manguelem (česky: Dějiny čtení, Čtení obrazů, Knihovna v noci) – oba ve svých teoretických textech neváhají přiznat barvu své vášně, jež rozdmychává jejich text do podoby entuziastické smrště. Čtenář podobného založení jako Báez tak v  sobě při čtení jeho knihy může snadno pocítit empatické zanícení, kdy se erudice koupe ve šťávě vlastní posedlosti. Báez tak svým textem nezprostředkovává pouze encyklopedické znalosti, nýbrž též duševní hnutí. Není ostatně tak velkým překvapením, že právě kniha o zániku knih má potenciál vyvolávat ve svých bibliofilních čtenářích jistý druh kvazi-náboženského vytržení – snad byla s  podobným záměrem, ať již uvědoměle, nebo ne, také psána.

 

 

niceni-knih-4
Báezova kniha je též dějinami velkých knihoven. Slavná knihovna ve starověkém Pergamonu nacházejícím se na území Turecka byla svého času hlavním konkurentem knihovny Alexandrijské. Konkurenční boj byl tvrdý – v jeho rámci alexandrijský vládce Ptolemaios V. zakázal pro Pergamonské vývoz egyptského papyru, aby je této technické vymoženosti zbavil. Plodem sváru byl vynález alternativy: pergamenu.

 


Milovník příběhů i sběratel katalogů

Kniha ovšem zdaleka nepůsobí tak zmateně, jak snad naznačuje uvedený výčet. Po úvodním zamyšlení nad tím, proč vlastně existuje opakovaná tendence ničit své či cizí kulturní bohatství, následují stručné dějiny písma od prvních známých písemných památek vzniklých v  prostředí sumerské kultury. Následují poutavé exkurzy věnující se Egyptu, Izraeli, Číně, Mezopotámii, řecké a římské antice, byzantské kultuře, křesťanství, židovství, islámu a v  neposlední řadě též indiánským kulturám Jižní Ameriky. Skrze množství historických výkladů se autor přesunuje napříč temným středověkem, věkem osvícenství, až k  dnešním dnům. Historie ničení knih je z  velké části dějinami válek, svůj významný podíl ovšem nese též politická či náboženská cenzura v  rozmanité podobě od zkázonosného působení megalomanů a egomaniaků, jakými byli egyptský král Achnaton či slavný čínský panovník Čchin´Š chuang-ti. Báezův záběr je rozprostřen přes katolickou inkvizici až po rozličné totalitní režimy moderní doby či moralistické úlety na způsob Newyorské společnosti pro potlačování neřesti (The New York Society for the Suppression of Vice) založené v  roce 1873 Anthonym Comstockem. A jak již bylo naznačeno, v  další autorově výkladové linii mají své pevné místo ve zkázonosných dějinách knih četné přírodní katastrofy –  od zkázy města Herculaneum, které v  roce 79 pohřbila sopka Vesuv, až například po pražské povodně v roce 1997. Některé historické kauzy jsou vyprávěny poměrně poutavým stylem, který ovšem nikdy neslevuje z  vysokých nároků na zevrubnost.  Nutno však podotknout, že čím víc se autor ve svém díle blíží současnosti, tím víc je text saturován množstvím detailů a výčtů – čím víc faktografických údajů je po ruce, tím hůře je lze pojímat narativně. Na své si tak přijdou milovníci historických „příběhů“ i  sběratelé informačních katalogů.  Zdá se, že autor v  sobě oba póly spojuje.

 

Báezovy Obecné dějiny ničení knih jsou unikátním a nekompromisním dílem, které však vyžaduje dosti specifický typ ideálního čtenáře – zapáleného bibliofila, jenž ocení hloubku studia a  zevrubnost podání i entuziasmus dosahující maniakální úrovně. Lze proto předpokládat, že pro takto naladěné publikum bude Báezova kniha skutečným pokladem. Ti, kteří se v  takovéto charakteristice sami zhlédnou a  titul doposud nevlastní, mají nejvyšší čas tak učinit – dobíhající várku dostupných výtisků je možné pořídit např. na stránkách nakladatelství Host či prodejny Kosmas.cz.  

 

 

 

 

 

 


 

 


 

 


 

 

 

 

AUTOR
Marek Jančík

Marek Jančík

Nezávislý publicista se zaměřením na kontexty filmu a literatury, s širším zájmem o překrývající se oblasti vědy, umění, kultury a jejich odraz v teoretickém myšlení i praktickém životě

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...