Fotograf: Jan Saudek chybující, žijící | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Fotograf: Jan Saudek chybující, žijící

75% Recenze | Daniel Storch | 9.1.2015

„Život byl dobrej, byla sranda, občas samozřejmě nějaká kapavka.“ Těmito slovy uvádí Jan Saudek dárek, který si ve spolupráci s režisérkou Irenou Pavláskovou (Čas sluhů, Bestiář) nadělil k letošním osmdesátým narozeninám: film, který dokáže královsky pobavit stejně jako šokovat a třeba i urazit. Jeho hlavní hrdina totiž není tak docela sbírkou morálních kvalit. Ti prudérnější s ním budou mít starostí nad hlavu. Elitní mistr objektivů zároveň dodává větu, která je pro uchopení celé drsně černé tragikomedie Fotograf víceméně klíčová: „Nikdo nechce znát pravdu, lidé chtějí fantasii.“ Jinak řečeno, i tentokrát si Saudek scenárista vyhrazuje právo být zároveň Saudkem pábitelem i Saudkem pravdomluvným. Vyhrazuje si právo mísit fabulaci s opravdovostí v poměru, jehož přesné nastavení zná vlastně jen on sám. Jako vždy.

 

 

fotograf-1
Foto: Bioscop

 

 

I proto je pak složité nazvat Fotografa přímo biografií, životopisnou podstatu filmu svými prohlášeními podrývají ostatně i samotní autoři. Jednotlivé dějové epizody prý byly pouze inspirovány reálnými událostmi, Fotografa je nutné sledovat s nadhledem a kdesi cosi. Proč ale ne – občas je snímek ve výpovědích natolik nesmlouvavý, že by za něj mohly padnout kupy žalob. Přinejmenším přiznání se k incestu je u nás stále ještě honorováno pobytem v nápravném zařízení. Vyhledat přístřešek postavený z nadhledu s došky umělecké licence je proto asi relevantní. A navíc daný způsob tvorby umožňuje fabulaci, jež může být sice matoucí, ale stejným způsobem osvěžující.

 

 

fotograf-3
Foto: Bioscop

 

 

Přesto se však chce věřit, že tento počin je zároveň i intimní, komorní a snad navíc upřímnou zpovědí. A chce se v to věřit i přesto, že sám Fotograf nemá nejvíce síly ani tak v dramatických polohách, jako především v humoru. Vlastně je tenhle snímek mnohem větší hlína, než by se dalo dopředu čekat, a děje se tak i zásluhou Karla Rodena. Nic proti jeho předchozím vážným postavám, ale v kůži ostýchavého sprosťáka, extrovertního introverta a chybujícího hříšníka Jana Saudka je Roden bezesporu brilantní a Pavlásková mu nabídla další velký, možná až životní part.

 

Fotograf je film bilanční a Saudek se v něm ohlíží za mnoha kouty vlastní minulosti, z nichž některé dosud ventiloval jenom sporadicky. Skrze prostřihy vzpomíná na minulost dítěte z koncentračního tábora i na půtky se Státní bezpečností anebo na práci ve fabrice. Některé z těchto epizod jsou přitom zajímavé víc, některé míň, filmu občas slouží jen pramálo a v některých případech jejich přítomnost na plátně obhajuje snad jen to, že je tam chtěl vzpomínající umělec mít. Osobní hodnota zde převážila nad užitečností.  A samozřejmě se vzpomíná i na ženy z uplynulých časů.

 

 

fotograf-2
Foto: Bioscop

 

 

Přestože Pavlásková zahrnula rozčepýřeného Karla Rodena doslova záplavou kyprých křivek a odhalených dam, nelze Fotografa označit za vulgární dílo. A dokonce tak nemůžeme učinit ani v souvislosti se slovní zásobou ústředního charakteru, která je značně košilatá a explicitní. Tohle všechno jsou okrasy, kterými Saudek popisuje jinakost svého světa, zatímco hlavní je především jeho souboj se slečnou Lídou (případně Esther, Sárou Saudkovou anebo jak jí chceme říkat), kterou působivě ztělesnila Marie Málková. Tato válka individualit je radikální, naprosto přímočará, a to vlastně natolik, že se Fotograf ve své druhé polovině mění až v psychologický thriller. I to má ovšem za následek příjemné střídání tempa vyprávění. Především pak ale v případě tohoto filmu nevadí, že je multižánrovým slepencem všeho možné i nemožného. Osobnost zobrazeného umělce a předchozí léta jeho životaběhu by totiž asi ani nešlo vykreslit lépe a jinak než coby hořkosladký souběh mnoha událostí, ze kterých se mnohdy dalo dostat pouze s pomocí humoru, třebaže na něj často nebyla chuť.

 

 

fotograf-4
Foto: Bioscop

 

 

A že onen Jan Saudek v Rodenově podání dost pravděpodobně není opravdovým Saudkem, pod jehož slupku z ironie se už celá desetiletí snaží dostat každý cestovatel do hlubin umělecké duše? Kdo ví. Možná je, možná není. To je kouzlo i nevýhoda kinematografických her na pravdu a lež. Rozhodně by ale bylo příjemné, kdyby se originál svému úsměvně idealizovanému filmovému alter egu přinejmenším podobal. Fotografa, allenovsky zmateného popletu se sklony k masivnímu sukničkářství, jinak ovšem citlivého rošťáka s unikátním pohledem na svět, si totiž lze poměrně snadno oblíbit stejně jako celou jeho zpověď. Snad je fragmentárně natahovaná a chvílemi ztrácí dech, ovšem slabost jí vždy vydrží jen do chvíle, než se Roden/Saudek rozzáří a má vás znovu ve své moci.

 

 

fotograf-5
Foto: Bioscop

 

newsletter

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...