HAPPY, HAPPY: Trocha severského (ne)štěstí | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

HAPPY, HAPPY: Trocha severského (ne)štěstí

70% Recenze | Daniel Storch | 11.10.2011

Kdosi kdysi řekl, že optimismus je jen patologický projev chronického nedostatku informací. Jak se ovšem úspěšně snaží přesvědčit černě posmutnělá a skrz naskrz severská komedie Happy, Happy, jež bude letos zastupovat Norsko v boji o Oscara pro nejlepší cizojazyčný film, věčný úsměv na tváři může mít i jiné důvody. V tomto mile ženském pohledu na jednu „obyčejnou“ vztahovou anarchii, jehož pilíři jsou režisérka Anne Sewitskyová, scenáristka Ragnhild Tronvollová a představitelka hlavní hrdinky Kajy Agnes Kittelsenová, je například úsměv superzbraní. Nikoli zneužívanou, přesto ničivou a především pak vítěznou. Jak ve vztahu k ději, tak k divákovi.

 

 


Právě Kaja, matka podivného synka a manželka ještě divnějšího muže Eirika (Joachim Rafaelsen), jej ostatně používá často. Tak často, že by se jeden mohl bát o její příčetnost. Vlastně pořád. A ani její noví sousedi Elisabeth a Sigve (Maibritt Saerensenová a Henrik Rafaelsen), kteří utekli na venkov z města před Elisabethinou nevěrou, si s věčně roztaženými koutky drobné okaté černovlásky odvedle nevědí moc rady. Jenže hned první společný večírek oběma přítomným párům ukáže, že Kajina stále dobrá nálada je to nejmenší, s čím je nutné lámat si hlavu. Jestli totiž něco dokáže opravdu dobře odhalovat rodinné krize, pak právě dvě tři sklenky vína navíc. A krátce poté, co jsou vypity, se také začne rozhýbávat nezastavitelný kolotoč, který má namířeno přinejmenším k dvojnásobnému rozvodu. Každému ze čtyř dospělých totiž z jiného důvodu chybí ke spokojenému a radostnému životu právě ono malé, neviditelné a přesto nezbytné... štěstí.

 

 


Mimochodem volba anglického pojmenování Happy, Happy i pro český trh je krásnou ukázkou překladatelské prozíravosti a citu pro název. Perfektně totiž vyjadřuje základní premisu snímku, jež našeptává, že ani v v moderním světě, který se projevuje třeba i nadužíváním cizích pojmů, se na významu slova štěstí takřka nic nezměnilo. Stejně jako na síle touhy po něm.  A čtveřice hlavních hrdinů bude opravdu nucena projít si zasněženým očistcem, aby pochopila, že se zavřenýma očima vůči zjevným pravdám a reálnému stavu věcí se dá akorát tak do nekonečna narážet. Dojde tedy na nevěry, pláč i výčitky, jež jsou v tomto žánru poměrně konvenční výbavou. Sewitskyová ale naštěstí přidává i něco navíc – drsný, a přesto inteligentní, neprvoplánový skandinávský humor, který je často stejně temný jako „otrokářské“ hrátky potomků obou páru, plavovlasého Theodora a ebenového adoptovaného černouška Noy. Právě kombinace situační a konverzační komiky, jež si neláme hlavu s korektností, je v mnoha momentech často hořkého vyprávění opravdu odzbrojující a v poměrně tragické přítomnosti Kajy a jejích blízkých působí jako hojivý balzám. Stejně jako civilnost jednotlivých figur a především režisérčina touha nenatočit „víc“ než milý malý a pohledný film ze současnosti o současných, a přesto nadčasových lidských trápeních. Přesně takových, kterým se mnohdy nedá bránit jinak než smíchem. Ten Agnes Kittelsenové sice není nakažlivý, rozhodně ale umí rozjasnit den. Na kouzle mu pak neubírá ani mírně nesmyslný pokus o nenápadné, se zbytkem vyprávění okatě nekonvenující moralizování, kalící jinak příjemné, nikoli nutně předvídatelné „spravedlivé“ finále. Kurz negativního myšlení má důstojného nástupce.

 


Foto: Cinemart

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: od 13.10.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...