Ostrov v bodě Nemo: Digitální století páry | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Knihy

Ostrov v bodě Nemo: Digitální století páry

90% Recenze | Marek Jančík | 25.11.2015

U nás je francouzský autor Jean-Marie Blas de Roblès znám díky svým předchozím dvěma česky vydaným knihám Tam, kde jsou tygři domovem (za niž v roce 2008 získal cenu Médicis) a Půlnoční hora. Jeho nejnovější román Ostrov v bodě Nemo (který stejně jako předchozí dva zmiňované tituly vydalo nakladatelství Host) však svým eklektickým rozletem a fantazijní rozpustilostí lehce zaskočí i ty čtenáře, kteří jsou se spisovatelovými schopnostmi již dobře seznámeni.


Autorova hravá povaha zde vytvořila skutečné lukulské literární hody. Příběh připomíná labyrint, v němž každá nově objevená místnost představuje novou záhadu. Nevědomí, ale zvědaví hrdinové jsou v něm naváděni do jeho středu, z něhož už nejspíše není návratu. Text bohatě těží z tradice dobrodružných románů Julese Verna, Arthura Conana Doyla, ale i děsivě spektakulárních světů Howarda Phillipse Lovecrafta. Tím ovšem těžba z bohaté kulturní paměti zdaleka nekončí: velkoryse pojaté vyprávění obsahuje také mnoho historických paralel či odkazů (z nichž některé jsou tak absurdně fantastické, že se mezi bláznivými spisovatelovými nápady vyjímají jako opice v pralese), ale i překvapivých aluzí na samorostlá díla, jako je kupříkladu jen obtížně zařaditelný experimentátor Raymond Roussel. Ostrov v bodě Nemo představuje dobrodružný amalgám, jenž vrhá alegorický stín roztodivných tvarů. Autorova imaginace mísí originálně vymyšlené scény, postavy či místa s protějšky vypůjčenými z jiných světů a vytváří z nich překvapivě jistý, cílevědomý a vypointovaný román.

 

 

ostrov-v-bode-nemo-rec-1
Ostrov v bodě Nemo se i svým vizuálním motivem moře odkazuje k románu Tajuplný ostrov Julese Verna.

 


Deštník a šicí stroj

Pokud bychom chtěli nejnovější počin Blas de Roblèse přirovnat k jinému dílu, mohli bychom najít přívětivou paralelu v tvorbě Michala Ajvaze. Také ten do svých důmyslných literárních systémů splétá značně heterogenní témata, místa a postavy; překvapuje fantazií i rozhledem, ale drží se v mantinelech jasné konstrukce vyprávění, díky čemuž jeho díla nepůsobí rozplizle. Jde o jakousi řízenou bezbřehost zachycenou v řádu nekonečné tkaniny variací. Blas de Roblès i Ajvaz mají společnou schopnost uchopit svět v nečekaných řezech, v nichž se sráží zdánlivě nemyslitelné. Překvapivé však je, že z takové srážky na způsob „deštníku a šicího stroje na pitevním stole“ vznikají smysluplné obsahy předvádějící odlišný řád věcí. Jsou to fantastické obdoby hadronových urychlovačů, v nichž se místo fyzikálních částic sráží myšlenkové koncepty a polotovary obrazotvorného stroje.

 

Je však třeba mít na paměti, že srovnání autorů má svoje meze. Ostrov v bodě Nemo má přece jen o něco kritičtější zápal, snahu nést přímočařeji interpretovatelné sdělení a také silný entuziasmus citovat a parafrázovat. Hraje sice spřízněnou, ale jinou literární hru. Nástin románového děje musí nutně působit šíleně. Od začátku není jasné, zda se pohybujeme v alternativní realitě vesmíru, jejž ukoval a vysoustružil brilantní, avšak pomatený Héfaistos, či v jakési neoviktoriánské steampunkové variaci na způsob Stephensonova Diamantového věku. Dandyovští hrdinové zde používají vodíkovou vzducholoď, luxusní obytný vůz poháněný metanem, mechanické čtečky, dotykové obrazovky i koňské dostavníky. Stejně jako svět jsou matoucí i jeho hrdinové: John Shylock Holmes je příbuzný Velkého detektiva, geniální Martial Canterel užívající opium si sem zřejmě odskočil přímo z románu Locus Solus již zmiňovaného Raymonda Roussela. Protagonisty provází tajemný černošský sluha Grimod, bohatá a krásná Lady MacRaeová, či její indisponovaná dcera Verity, jež ze záhadných důvodů před drahnou dobou propadla do hlubokých tenat boha spánku. Jsou zde postavy, které jako by si vyměnily pozice se svými tvůrci – kupříkladu Holmes prohlašuje, že nerozumí procesům unikátní metody intuitivního řešení Martiala Canterela, přestože studoval deduktivní metody odhalování u samotného Josepha Bella (doktor Bell je skutečná osobnost, jež byla Arthuru Conanu Doylovi inspirací při vymýšlení Sherlocka Holmese).

 

 


ostrov-v-bode-nemo-rec-2
Spisovatel Jean-Marie Blas de Roblès se narodil v tehdy francouzském Alžírsku, studoval filozofii na Sorbonně a historii na Collège de France, dlouhá léta strávil v zahraničí, především v Brazílii a Číně. Na svém kontě má kromě publikované poezie a esejistiky také devět vydaných beletristických knih.Ostrov v bodě Nemo je jeho prozatím posledním románem.

 

 

Barnumský cirkus

Jádro vyprávění tvoří ukázkový MacGuffin – čili něco, kolem čeho se příběh otáčí, ale jehož podstata či detailní znalost sama o sobě není dějově důležitá. V tomto případě se jedná o vzácný diamant zvaný Ananké, který záhadně zmizel z  trezoru lady MacRaeové. Hrdinové proto musejí cestovat transsibiřským expresem, lodí i vzducholodí, luštit prapodivné čínské šifry, vzdorovat přepadení militantních sekt, přičemž se zdá, že vždy o krok před nimi je brutální protivník, známý pod přezdívkou Rozkročenec Nó. Hlavní linii prolíná paralelní větvoví, v jehož žilkách sledujeme propletené peripetie majitele zkrachovalé manufaktury na balené doutníky proměněné na výrobnu čteček a jeho manželky uvízlé v kómatu po mozkové příhodě, dobrodružství soutěžního poštovního holuba – miláčka ředitele společnosti vyrábějící čtečky, voyeuristické metody uvedeného ředitele, křehký vztah asociálního hackera a další pevněji či volněji provázané příběhy, mezi nimiž nechybí ani historické črty, jako jsou dějiny předčítání knih pracujícím dělníkům na Kubě či osud přebujelé galerie kuriozit Phinease T. Barnuma. Složitě komponovaná scéna má k hlavnímu příběhu různé vazby, z nichž se některé v závěru předvedou v poměrně překvapivé rovině.

 

Otázku, kam všechny linie míří, lze nahradit úvahou nad tím, co je onen tajemný „bod Nemo“. Dle jedné z postav, badatele z Miskatonické univerzity, se jedná o nejvzdálenější bod od jakékoli známé lidské civilizace. Je symbolickým místem, kam míří gradient touhy povah, které vzrušují věci vymykající se praktickému rozumu, a samozřejmě snílků, bytostí toužících po samotě uprostřed ruchu globální sítě politických a obchodně mocenských sil. Blas de Roblès propojil současný svět a universum dobrodružných románů ze století páry jako asambláž časoprostorů. Nejde jen o možnost čerpat z bohatého fondu žánrové knižnice. Zlatý věk rozkvětu průmyslové revoluce představuje sebevědomé lidstvo, jež se poprvé cítí být skutečným pánem planety – proniká do všech jejích koutů a poznává veškerá její tajemství. Zároveň to byla doba, v níž se sofistikovanost vědeckých teorií i důmyslnost technologických řešení snoubila s naivní imaginací ve stylu Mélièsova snímku Cesta na Měsíc, v němž se cestovatelé na naši přirozenou družici dopraví v obří nábojnicové kapsli vystřelené z gigantického děla. Dobu, v níž snivost a exaktní myšlení tančily v objetí laškujícího páru zálibně se zkoumajícího před zrcadlem.

 

 

ostrov-v-bode-nemo-rec-3
Česky vyšly ještě další dva autorovy tituly: Tam, kde jsou tygři domovem a Půlnoční hora (obě v nakladatelství Host).

 

 

Vibrace splývající s fičením zefýru

Verneovy romány však neukazují skutečný svět, ale prostředí zcela imaginární. Ostrov v bodě Nemo je navíc féerií z útržků jiných knih, či fata morgana vzniklá z jejich horké páry. Lze jej číst jako apel k odtržení, únik do literárního disentu. Jako vyzdvižení možností a kvalit niterných zákoutí – bohatosti duševní krajiny čnící nad mnohdy přespříliš strohým a brutálním světem vezdejším. Čtenář, který se nechce nechat lapit autorovou menažerií, jež se sebevědomou ironií obsahuje i Barnumův slavný cirkus, který kniha sama jistým způsobem připomíná, může cítit ne zcela komfortní závrať. Knize navíc hrozí případná výtka, že jde o uzavírání se do slonovinové věže, o obyčejný únik z reality. Skutečnosti přitom uniknout nelze, jelikož i ty nejvzdálenější a nejfantastičtější fikce jsou jí syceny, jinak bychom jim nemohli vůbec rozumět. Navíc platí – a to s větší doslovností než kdy dříve –, že virtuální realita je součástí každodenní zkušenosti. Hranice mezi hrou a realitou, světem a fantazií se komplikují. Jenže s mizením hranic nepřichází jen v mnoha ohledech lákavé rozšíření naší limitované podstaty fyzického těla, ale také pronikání mocenských sil do míst, které by měly zůstat hájemstvím nejsvobodnějšího vědomí. Ostrov v bodě Nemo skrze prostředky knihomolského snu vtipně tematizuje souboj mezi radostnou, neomezovanou hravostí a násilným působením uniformní reprodukce, jež se snaží fantazii ukotvit do pevných vztahů nabídky a poptávky, rigidních vzorců strategie, plánování, kontroly a pořádku, jejichž temným doplňkem je potlačovaná perverze. Spisovatel svým románem hází rukavici a vyzývá tyto temné síly k souboji. Vyzývá k odpojení, odchodu do virtuálního zázemí neomezené kreativity, v níž je ozvěna otázky „k čemu?“ jen nezřetelnou vibrací splývající s fičením zefýru.

 

 

ostrov-v-bode-nemo-rec-4
Autorův text těží zejména z fantastické estetiky dobrodružných románů, v nichž se snoubí technika a snovost (ilustrační snímek je z Mélièsova filmu Cesta na Měsíc z roku 1902, který vznikl na motivy knihy Ze Země na Měsíc od Julese Verna a První lidé na Měsíci od H. G. Wellse).

AUTOR
Marek Jančík

Marek Jančík

Nezávislý publicista se zaměřením na kontexty filmu a literatury, s širším zájmem o překrývající se oblasti vědy, umění, kultury a jejich odraz v teoretickém myšlení i praktickém životě

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...