Jiří Černický divoce sní o trošku lepším světě | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Výstavy

Jiří Černický divoce sní o trošku lepším světě

90% Recenze | Tereza Škoulová | 27.1.2016

Aktuální výstava děl Jiřího ČernickéhoGalerii Rudolfinum má název Divoký sny. Kdo zná jeho tvorbu, musí uznat, že divočina je to řádná. A pokud za sny budeme považovat projekty směřující k duchovní obrodě člověka, titul sedí. Nicméně hlavní přínos Černického výstavy spočívá v reflexi reality: absurdních rozměrů konzumního života, neochoty zpytovat svědomí, nedostatku pokory a zájmu a naopak všudypřítomného (vizuálního) balastu.

 

 

cernicky-rudolfinum-rec-1
Slumhouse, 2015, kombinovaná technika, cca 1,5x1x1,5 m, soukromá sbírka. © Galerie Rudolfinum

 

Svět Jiřího Černického je zmenšeným, absurdním a vyzývavým obrazem současnosti. Ať vezme divák výstavu zleva či zprava, na jejím konci se mu před zraky složí doslova celý vesmír. A protože Jiří Černický miluje výzvy, nabízí kromě cynického obrazu nová východiska. Jeho umění je víc než reflexe. Divoký sny jsou citlivou, empatickou a vizionářskou interpretací současnosti a zároveň rafinovaným návodem na o něco lepší život.

 

 

cernicky-rudolfinum-rec-5
Proun Space Station, 2014, kresba. © Galerie Rudolfinum

 

Výstava vychází z desítek kreseb, které dokumentují Černického nápady za posledních dvacet let. Tento fakt dodává výstavě osobní rozměr: místo štítků natištěných ve wordovém fontu sledujeme autorův rukopis, jeho technické poznámky a interpretace. Samotné kresby jsou tak zajímavé, že stojí za to je číst jednu po druhé. A protože je Jiří Černický megaloman, převážnou většinu z nich pro výstavu uvedl do života.

 

Není obvyklé, aby celá velká galerie patřila jednomu – natož českému – umělci (naposledy v roce 2007 Jiří Sopko). Potenciál a živoucnost Černického díla prostor galerie doslova přesahuje: tu strop sálu narušuje projekční obrazovka, tam ční výhonky fantastické rostliny, výstava se dravě hrne i na schody galerie, kde autor ve vytavené soše Stalina zkonstruoval pec na chleba.

 

 

cernicky-rudolfinum-rec-2
Návrh na revitalizaci sochy Stalina, 2005, perokresba, 59x42 cm, soukromá sbírka. © Galerie Rudolfinum

 

Škála témat je široká: Jiří Černický se věnuje člověku, přírodě, náboženství, společnosti, politice, svědomí, umění, kráse, nekonečnu. Tak třeba kabelovité sousoší nazvané Vazby, jehož ústředním předmětem je korba kočárku doslova vytapetovaná obrázky všeho druhu a napojená na „nebeskou“ obrazovku, z níž nejasně blikají videoklipy. (Vlivu popkultury a vizuálního veškerenstva neunikneš.) Nebo konceptuální „město“ tvořené hned šesti díly: nechybí paneláky (osvobozující Balkón v podobě lodi), Slumhouse, Kioskhouse (zakoupíš zde cokoli), megalomansky zvrácená Překocená chalupa, Nekonečná sjezdovka (může fungovat!) a Svatý kopeček (s kapličkou na otočné kouli, jejíž rotace má prohloubit duchovní zážitek věřících).

 

 

cernicky-rudolfinum-rec-3
Projekt Svatý kopeček, 2002, kresba, detail (59x42 cm), soukromá sbírka. © Galerie Rudolfinum


Nápady z náboženské oblasti mohou působit rouhačsky – například dílo Památník obětem církevních represí, jehož ústředním prvkem je bicykl umístěný nad hlavy dvou světic. Ve skutečnosti z něj vyzařuje hravá potřeba pokory či pokání: kdo usedne na trenažér a rozběhne ho, ten nad hlavami světic rozsvítí svatozáře. Podobně oblažující je i nápad vystavět Florální kostel, přírodní chrám ze stromů, nebo Osvobozující podstavec, vitrínu vzývající kolemjdoucí k účasti. Stát se ústřední postavou však vyžaduje odvahu; kdo zaváhá, spadne ze soklu a nezakusí tak pocit (nebezpečné) svobody.

 

 

cernicky-rudolfinum-rec-4
Památník obětem revolucí, 2008, kresba. © Galerie Rudolfinum

 


Všechny imaginární krajiny či konkrétní „vynálezy“ jsou nenuceně angažované. Koncept Jiřího Černického je čitelný a vtipný. Inspiruje k vnímavosti, otevřenosti, přemýšlivosti, odvaze. Zpod efektních materiálových nánosů hovoří čisté, jasné ideje. Černického nápady jsou jen lehce futuristické, jen zdánlivě utopické. (Ostatně on sám je nazývá „neutopie“, protože se prý dají skutečně vyrobit.) Revolučnost mohou paradoxně vzbuzovat právě v českém prostředí, které je navzdory deklamované liberálnosti ukoptěně konzervativní. I proto je čtení Černického děl tak osvěžující: stačil by jen malý kousek k tomu, abychom žili plnější, šťastnější a svobodnější životy.

 

 

AUTOR
Tereza Škoulová

Tereza Škoulová

Miluju moderní umění, svoje děti, bizár a šedou barvu.

>>> další články autora

Termín konání: 27.1. - 10.4.
Kde: Galerie Rudolfinum
Adresa: Alšovo nábřeží 12, Praha 1
Další info: http://www.galerierudolfinum.cz
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...