Jak dopadl Sopkův výlet „bez lidí“? | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Výstavy

Jak dopadl Sopkův výlet „bez lidí“?

85% Recenze | Petra Lemonnier | 13.9.2013

Výstava věhlasných již dopředu vyvolává napjaté tetelení. Splní očekávání? Bude jiná a zas lepší než všechny předchozí? Po šesti letech se na pražskou výstavní scénu vrací Jiří Sopko. Tentokrát barví a prozařuje galerii GATE - prostor mnohem intimnější, než poslední obsáhlé prostory na výstavě v Rudolfinu (2007) nebo v Jízdárně Pražského hradu (2002). A očekávání plní. Možná právě proto, že výstava je mnohem nenápadnější. Menší, leč, chytře vymyšlená. Ale copak jste už někdy viděli nenápadného Sopka?

 

Výstava s názvem Bez lidí je k vidění od 11. září do 17. listopadu 2013 v příjemném prostoru v Husově ulici. Vábí milovníky Sopka hned samotným názvem. Sopkovy obrazy bez lidí si lze jen stěží představit.

 

Balíky slámy pod kopcem, 2012
Balíky slámy pod kopcem, 2012

 

Jiří Sopko (narozen 20. února 1942 v Dubovém v Podkarpatské Rusi) je známý především jako představitel tzv. „české grotesky“. Jeho malby mají bezpečně nezaměnitelný rukopis. Sopko v nich kontinuálně komentuje člověčenství v jeho úplné nahotě: stylizovaní lidé většinou nemají oděv, nemají dokonce ani vlasy. Mají ale svou barvu a spolu s ní přiznaný výraz ve tváři. Když Sopka lidé rozzlobí, útočiště mu poskytuje krajina. Obklopí se polem s kotouči slámy, loukou, lesem s kmeny stromů, oblohou, vodou a houbařením, při kterém (stejně jako když maluje) zapomíná na časoprostor a nechává se zcela pohltit. Jiří Sopko je jakýmsi barometrem – „barvometrem“ nálad. Oku lahodí krásně veselou, čistou, dětsky čirou až fauvistickou barevností, ačkoli zobrazená tragikomedie zas a znova zkouší přimět k zamyšlení. Stále však laskavě. I anekdoty vznikají jako šprým a poškádlení toho, co se rádo mívá.

 

Aktuální výstava připravená kurátorkou Lindou Sedlákovou vznikala se záměrem oproštění se od figur. „Bez lidí“. Do poslední chvíle Sopko autorku výstavy „napínal“ a skutečně to vypadalo, že budou vystaveny výhradně krajiny inspirované atmosférou Lužických hor, kde má malíř chalupu. Ale tváře a pak i těla se na plátna nezadržitelně vplížily, paradoxně právě ve chvíli, kdy se od nich chtěl snad ještě více „odstřihnout“ osamělým pobytem na zmíněné chalupě, kam odjel malovat.

 

Expozice rozčleněná do čtyř nestejně velkých sálů je sestavena z maleb vzniklých v letošním roce 2013 a čtyř pláten z roku loňského. Malba akrylem je opět velmi čistá, jasné a zářivé barevnosti, tvary jsou co nejvíce zjednodušené, opakují se hry s čísly a s obměnami barevnosti, vyskytují se (jako i ve starších obrazech) kulaté motivy, louky a pole jsou složené z impresivních barevných deštíků.

 

Kbelíky, 2012
Kbelíky, 2012

 

Každou část navíc „stráží“ jedna z plastik. Jde kupodivu o figury: Hlava, Pan Brousek, Přebíračka. Všechny tři vznikly v 80. letech. Autor jim ale dodal nový obsah: letos je nechal odlít do jiného materiálu, do bronzu. Hrou s materiálem vytváří nové významy, zkoumá chování látky a zároveň navazuje na své obrazy, které nezřídka skládá v diptychy nebo triptychy.  V případě obrazů si pro změnu pohrává s barevností a variace vytváří kontrastem totožného motivu v různých až omalovánkových obměnách.

 

Hned v úvodu se vyline rajská vůně polí a lesů. Ve vstupní místnosti - až na plastiku Hlava - žádného dalšího zřejmého člověka nepotkáme. A kupodivu zde ani nechybí. Je však jasné, že klidem obrazů prošel a zanechal tu stočený balík slámy, tu naplnil kýble vodou (Kbelíky), tu obarvil vajíčko (Vejce), tam postavil dům, dva, tři… (triptych Jeden dům, Dva domy, Tři domy).

 

Právě v momentě, kdy může začít někdo chybět, se konečně vynořují známé obličeje a uštědří nám pohlavek (obraz Konflikt). Další Sopkovi lidé mají na hlavě - pro něj netypicky - vlasy (Číro) či vousy, vynachází se v jakémsi mystickém rozpoložení anebo jsou to při nejmenším tak trochu skřeti… Alespoň těmi podivíny se snad snaží vyhýbat těm šedým lidem, od kterých chtěl odpočívat, a které stejně nikdy jako šedé nezobrazoval.

 

pohled do expozice, foto: Petra Lemonnier
Pohled do expozice, foto: Petra Lemonnier

 

Výlet, který začíná cestičkou v obilí a šuměním lesů, se na chvíli mění v let. Obrazy jsou malovány z jiné perspektivy, jakoby chtěly darovat vzdušný nadhled (Sedm domečků, Vousáči, Pole, Šest hlav). Poslední místnost je zas svěže „zelená“. Prim hraje tráva a louka a březový háj a dřevo. A i tam se Sopkovi stejně vkradli. Třeba ti, kteří přinesli Meloun nebo ti, co se jako Dřeváci vyskládali ze špalíků dřeva.

 

Paleta babího léta a zatím nesmělého podzimu se tak příjemně povědomě a tak nějak poťouchle sopkovsky prozářila. Zdařilá expozice je takovým pohlazením ve shonu, zazpíváním tichem v rušném okolí Karlova mostu, vitálním odpočinkem s lidmi „bez lidí“. Toho všeho tak akorát a hlavně s humorem.     

 

Výstava je doplněná dokumentem o umělci. Současně s ní galerie GATE oznamuje bibliofilské vydání knihy Vladislava Vančury Rozmarné léto nakladatelství Aulos, které je doplněno dvanácti Sopkovými linoryty. V poměrně malém prostoru se tak podařilo vytvořit komplexní a hutný kulturní zážitek.

AUTOR
Petra Lemonnier

Petra Lemonnier

Jsem tím, co sním či bdím, a tak to zkouším s chutí.

>>> další články autora

Termín konání: 11.9. - 17.11.
Kde: GATE Galerie a informační centrum
Adresa: Husova 21, Praha 1
Další info: http://www.galeriegate.cz/
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...