Život nezačíná. Už začal. (K smrti šťastní v DISKU) | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Divadlo

Život nezačíná. Už začal. (K smrti šťastní v DISKU)

70% Recenze | Vojtěch Poláček | 11.1.2016

Přibližně před osmi lety byla v DISKU k vidění absolventská inscenaci Katedry činoherního divadla DAMU Autobahn (Neil LaBute).  Po představení následovala diskuze s tvůrci. Kdosi z diváků tehdy autorům vytkl obsahovou roztříštěnost a rozbředlost kusu, založeného na sérii krátkých uzavřených výstupů velkého počtu herců. Pedagožka, která měla inscenaci na starosti, odvětila, že výběr dramatu a způsob jeho inscenování reflektovali hlavní cíl absolventských inscenací: prezentovat začínající herce zástupcům profesionálních divadel. Obsah kusu byl proto až na druhém místě. Taková argumentace nastolila znepokojení a znechucení. Řekl jsem si, že podobný „veletrh komediantů“ bez skutečných uměleckých ambicí nestojí za pozornost a do Disku jsem od té doby chodil sporadicky. Začátkem ledna tohoto roku jsem do školního divadla v Karlově ulici po delší době znovu vyrazil. Autorský projekt Katedry alternativního divadla K smrti šťastní mě příjemně překvapil.

 

 

k-smrti-stastni-1¨
Foto: Jan Hromádko. Zdroj: www.divadlodisk.cz

 

 

Tvůrci se pod vedením režisérky a autorky scénáře Kateřiny Jandáčkové inspirují pohádkami bratří Grimmů. Ústřední idea inscenace spočívá v dohrání pohádek kamsi za jejich šťastný konec, respektive v jejich transformaci na současné kuchyňské drama. Není náhodou, že byly vybrány např. Popelka, Šípková Růženka, Karkulka či Sněhurka, jejichž příběhy ve svém podtextu různými způsoby odrážejí iniciaci dívky v ženu (první menstruaci, defloraci). Zasvěcení – setkání s mužem (princem, myslivcem) – je pouze začátkem. Po seznamovacím večírku plném alkoholu a tance přichází partnerský život, který žádnou velkou pohádkou není. Popelku zláká na střevíček bohatý princ. Když ptáčka lapá, pěkně mu zpívá. Brzy však spadne zlatá klec a z krásné, ale chudé dívky, se stává oběť princových majetnických a násilnických sklonů. Partnerské míjení postihne i další postavy.

 

Jednotlivé odkazy a metafory nejsou vždy čitelné. Oblouk vyprávění se možná až příliš rychle a násilně zaklene. Celkově je však z inscenace cítit sympatická snaha promlouvat o tísních, se kterými se potýká mladá generace. Dalo by se namítnout, že naznačená dilemata jsou nepřípadně infantilní. Nejčitelnější je to v závěrečné scéně, kdy se z „pohádkových postav“ stávají malé děti, které poslouchají vyprávění babičky a ptají se jí, co je v životě čeká a zda už budou mít možnost se svobodně rozhodovat. Zřejmě se má jednat o upřímnou zpověď končících studentů, kteří vyjadřují svoji touhu po dospělosti (ale zároveň i strach z ní), ve které budou muset převzít za svoje životy zodpovědnost.  Od absolventů, kteří mají často na krku třicítku, by se možná dal čekat sebevědomější a zralejší přístup ke světu. Na druhou stranu hranice dospělosti se v době, kterou často bezcílně bloumají zástupy věčných studentů (často obtížně uplatnitelných umělců a humanitních intelektuálů), stále posouvá, a lze tak věřit, že je tato zpověď zpovědí autentickou a o generaci současných vysokoškoláků něco pravdivého vypovídá.

 

Inscenace je hodně líbivá, místy balancuje na hranici kýče. Divadelní prostředky jsou ovšem voleny chytře a účelně, zaujmou zejména některé nápadité metafory (střevíček pro popelku jako dar či úplatek pro vyvolenou ženu) či technicky náročné choreografie (požírání Karkulky Vlkem). Je znát, že na propracované pohybové složce spolupracoval známý slovenský tanečník Peter Šavel.  Pochvalu zaslouží také scéna Petra Vítka, kterou tvoří praktický, variabilní domeček, kterým lze otáček a lze jej nejrůznějšími způsoby rozkládat. Vzhledem k tématu kusu nebude zřejmě náhoda, že připomíná domeček pro panenky, kde si děti hrají na dospělost a nanečisto si modelují rodinný život.

 

 

k-smrti-stastni-2
Foto: Milan Chrdle. Zdroj: www.divadlodisk.cz

 

 

Herecky jednoznačně dominuje Lucie Valenová  jako dívka, kterou pro její korpulentní postavu nevpustili muži na večírek, a tak se v lascivním kostýmku (paruka, křidélka a kouzelná hůlka) ujímá role víly posouvající děj. Jako jediná získala příležitost k delšímu samostatnému monologu, a to na téma „Nechtějí mě na večírku a mě to (ne)vadí“. Byla přesvědčivá a dojemná, a připoutala tak k sobě od této chvíle pevně pozornost diváků. Baculatá dívka v sexy kostýmku je obrazem silně erotickým či snad až perverzním, který hypnotizuje diváky (nebo minimálně autora tohoto článku) snad až příliš a poněkud zastiňuje výkony ostatních. Jedná se o fintu po vzoru Amélie z Montmartru. Krásnou dívku, přestože je v případě recenzované inscenace plnějších tvarů, z nějakého záhadného důvodu – respektive z rozhodnutí emocionálně manipulujících tvůrců – nikdo nechce, a divák se tak snadno vžívá do role jejího potenciálního ochranitele (milence).

 

Inscenaci K smrti šťastní by slušelo dramaturgické dotažení, hlubší a detailnější vhled do jen letmo načrtnuté problematiky. Přesto je typem díla, kterým by se DAMU měla prezentovat. Řada svěžích inscenačních nápadů naznačuje tvůrčí potenciál začínajících umělců. Ještě podstatnější ovšem je, že si (pravděpodobně) sami zvolili téma a že se jeho prostřednictvím chtějí nějak vztáhnout k realitě, kterou žijí. To je také nejspíše na rozdíl od vydělávání peněz v repertoárovém divadle, kam si mladé divadelníky možná – ale třeba také vůbec ne – někdo vybere, hlavním smyslem divadla a umění obecně. Život nezačíná. Už začal.

AUTOR
Vojtěch Poláček

Vojtěch Poláček

Teatrolog a divadelník, vedoucí Divadelního oddělení Národního muzea

>>> další články autora

Termín konání: 18.12.
Kde: Divadlo DISK
Adresa: Karlova 26, Praha 1
Další info: http://www.divadlodisk.cz/
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...