Knězovy děti: Hořkosladce o kondomech a lidech | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Knězovy děti: Hořkosladce o kondomech a lidech

80% Recenze | Daniel Storch | 26.6.2014

Chorvatský režisér Vinko Brešan má pro svoji zemi a potažmo pro celý postjugoslávský region nedozírnou hodnotu už jako kulturní a sociální svorník. Jeho nadhled, kombinovaný se štiplavým sarkasmem a s odvahou věnovat se osudům běžných lidí, léčí od roku 1996 bolístky Balkánu a vyzývá k všeobecnému smíru. Rány rozdává na všechny strany stejným dílem, nakládat umí s jízlivostí i pochmurností a nebojí se slalomu mezi žánry. I zásluhou toho jsou jeho počiny jako ironická komedie Duch maršála Tita, válečné drama Svědkové anebo smutná válečná komedie Bez konce tradičními favority na festivalových přehlídkách. Brešanův humor sice vychází z lokálních témat, je ovšem přeshraniční a určený všem.

Týká se to ostatně i jeho zatím posledního snímku Knězovy děti, který vloni zaválel i v Karlových Varech. Štěstí mu lze rozhodně přát i nyní, kdy tato hořká tragikomedie vstupuje do české distribuce. Už jen kvůli tomu, jak krásně nám dokazuje, že i v podstatě „kameňákovitá“ zápletka zavánějící pábitelstvím čtvrté cenové skupiny může nakonec dojít půvabné podoby s přitažlivým tvarem, promyšleným dějem a nabídnout také něco málo k zamyšlení – i přesto, že se tentokrát jedná spíše o hříčku, která místo hry s divákem preferuje přímočarost a jasně odhalené karty.

 

Knězovy děti

 

 

Stejně jako většina Brešanových filmů jsou i Knězovy děti komunitní rozborkou, situovanou do malého městečka, tentokrát ostrovního, kde lze dobře zkoumat a filmařsky pitvat omezenou množinu rozličných a pestrobarevných charakterů. V jejich čele tu pak stojí Fabian v podání Krešimira Mikiće, mladý místní kněz plný touhy po uznání místních oveček a po pečeti dobrého pastýře v očích církevních chlebodárců.

Osobitá impulzivnost jej však nakonec dovede k mile nonsensuální radikalitě a k činu, který ospalý dalmátský ostrov naplní těkavým pohybem. Protože se na daném místě rodí až příliš málo dětí, začne zkrátka v kooperaci s místním stánkařem propichovat kondomy v naději, že tak přispěje k lokální skomírající natalitě. A to se mu skutečně podaří.

Jak ale říká jedna z postav snímku, starý kněz Jakov, „podobné chování je lež a lži plodí zlo“, jehož příchod na sebe nenechá dlouho čekat, ačkoliv má mnohdy úsměvnou, bláznivou a laskavou podobu.  

 

Knězovy děti

 

 

Ona laskavost má však dle Brešanova dobrého zvyku více ostří. Tenhle režisér si umí užít zákon akce a reakce. A třebaže se Knězovy děti mohou tvářit jako variace na tuzemské lidové Slunce, seno a tak dál, ve výsledku si svoji kritickou podstatu doslova vychutnávají, takže za každým žertem zde číhá alespoň jedno ale, vždycky připravené pozměnit a překroutit konečně vyznění.

Režisér se obouvá do maloměstské morálky, do pokrytectví církve i společnosti, do nacionalismu i nezdravého tradicionalismu. Každé formě fundamentalismu, na kterou narazí, uštědřuje lepanec, mnohdy s nezakrývaným výsměchem. V případě, že je zapotřebí přitvrdit, přechází od narážek klidně třeba k rozsévání mrtvol. To vše s potutelným šklebem, jímž jasně deklaruje, že v jeho filmech nebývá nikdo jen hodný nebo zlý a že celá lidská existence je tak trochu shoda náhod – přesně takových, jaké Brešan s láskou řetězí do kulminujícího svazku, v němž je dopředu jasné pouze jedno: dříve či později se něco musí šeredně pokazit, nezávisle na tom, zda byl původní úmysl kladný nebo záporný. I přes jistou trpkost, kterou v člověku zanechají osudy Brešanových pestrých figurek, je s nimi – ostatně jako vždy – velmi příjemné pobytí.

 

Knězovy děti

Knězovy děti
Foto: Film Europe

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: od 26.6.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...