Morávkova Kouzelná flétna – Ohňostroj nápadů a dabující Amadeus | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Divadlo

Morávkova Kouzelná flétna – Ohňostroj nápadů a dabující Amadeus

75% Recenze | Vojtěch Poláček | 16.2.2015

Nejnovější premiérou pražského Národního divadla se začátkem února stala Mozartova Kouzelná flétna. Fantaskní pohádkovou operu, vystavěnou ve formě „singspielu“ (střídání zpívaných pasáží s mluvenými) připravil tým vedený Vladimírem Morávkem. Režisér, pověstný bohatou obrazotvorností a zálibou ve skryté symboly, vykládá dílo tradičně a novátorsky zároveň.

 

 

kouzelna-fletna-nd-2
Foto: Hana Smejkalová. Zdroj: www.narodni-divadlo.cz

 

 

 

Wolfgang Amadeus Mozart a autor libreta Emanuel Schikaneder pojali Kouzelnou flétnu jako zednářské „mysterium“ o souboji noci a dne, respektive tmářství a osvícenství. Umělecký soubor Opery Národního divadla alegorický podtext díla vypichuje. Zednářské oslavě vyššího principu a zálibě v geometrii odpovídá již základní inscenační princip. Morávek a jeho tým před diváky rozpohybovávají barokní mašinérii rychle se střídajících dekoračních opon a dvourozměrných kulis.  Pomocí zobrazení na dekoracích, vypůjčených pravděpodobně ze starých tisků, nabízejí vizi syntetického theatra mundi, které absorbuje symbolické výjevy z přírodní říše, historie, mytologie či náboženství. Až surreálně působící kolážovité obrazy doplňují na některých místech projekce trhlin odkazujících se ke starému filmovému materiálu. Použití tohoto motivu mi není příliš jasné, snad upomíná na počátky filmové éry, doby kdy byl předmětem zájmu diváků nejen obsah, který nové médium zprostředkovává, nýbrž samo médium – vizuální atrakce. Fantaskní koláže Morávkovy inscenace ostatně pod tímto „filmovým filtrem“ vypadají jako výjevy z Mélièsovy Cesty na měsíc. Iniciaci, dominující motiv příběhu, tvůrci zvýrazňují otevíráním pohledů do hlouby symetrické a místy iluzivní úběžníkové scénty. V duchu barokní tradice využívají i zvuk hromu, což je ovšem v případě inscenační tradice Kouzelné flétny krok obvyklý, vyplývající již z instrukcí Schikanederova libreta. Opulentní výprava mimoto pracuje s ohněm a ohňostrojem, efekty ve vizuální rovině odpovídajícími Mozartově okázalé instrumentací (flétny a zvonkohra). Zaujmou také artistická čísla v podání skupiny Long Vehicle Circus.

 

Bohatá podívaná se zdá pro tuto operu vhodným inscenačním klíčem a nepřímo koresponduje také s hudebními exhibicemi v koloraturních áriích. Audiovizuální podmanivost díla vyniká o to více na intimnější scéně, jakou je Stavovské divadlo. Inscenátoři se navíc rozhodli využít vedle zdejšího jeviště i hlediště, ve kterém se často pohybují některé vedlejší či komparsní postavy.

 

 

kouzelna-fletna-nd-1
Foto: Hana Smejkalová. Zdroj: www.narodni-divadlo.cz

 

 

 

K odvážnějšímu, avšak také diskutabilnějšímu kroku se tvůrci uchýlili, když do opery včlenili postavu jejího autora. Mozart činoherec se pohybuje většinu času na jevišti. Zdá se, jako by operu právě psal a přehrával si ji v mysli. Píše notový záznam a diriguje. Vedle toho ovšem také do češtiny překládá německý text mluvených pasáží. Zpřítomnění intelektuálního a uměleckého hybatele přímo na jevišti se v rámci intertextuálního zednářského díla jeví jako zajímavý nápad. Konkrétní provedení však vyvolává rozpaky.

 

Zřejmě pod vlivem vlastní nedávné zkušenosti s inscenací Amadea se Morávek rozhodl Mozarta pojmout ve stylu shafferovsko-formanovské tradice. Záměr věnovat se tragickému konci skladatelova života je deklarován již v životopisně laděných sentimentálních komentářích před začátkem obou jednání. Samotné pojetí postavy pak doslova kopíruje výrazové prostředky Tom Hulce ve Formanově oscarovém snímku (např. hysterický smích).  Interpretace skladatele jako lehce vyšinutého a přepracovaného génia píšícího Kouzelnou flétnu na hranici naprostého vyčerpání jako jeden z epilogů svého života je sice literárně zajímavá, ale již minimálně omšelá. Natož aby měla něco společného se známými historickými fakty (Mozart se pravděpodobně stal obětí doložené epidemie blíže neznámého horečnatého onemocnění. To u něj propuklo až sedm týdnů po premiéře).

 

 

kouzelna-fletna-nd-3
Foto: Hana Smejkalová. Zdroj: www.narodni-divadlo.cz

 

 

 

Ještě problematičtější než herecká stylizace je nápad s překladem. Emocionálně vyhrocený projev Ondřeje Mataje (v alternaci s Martinem Donutilem) je sice výrazný, ale přesto nebo právě proto záhy monotónní. Výsledkem je přetření atmosféry většiny situací jednotným laděním asi jako v případě špatného dabingu. To vše by se dalo odpustit, kdyby bylo zřejmé, co se v rámci myšlenkové struktury inscenace těmito překlady sleduje. Je snad Morávkův Mozart vedle zobrazení živého a píšícího autora také jakousi nesmrtelnou duchovní bytostí, která se rozhodla operu zpřítomnit českému publiku v roce 2015? Nevím, zdá se mi, že obojím může být jen se skřípěním intelektuálních zubů tvůrců a hlavně diváků, kteří toto spojení jen těžkou překousnou.

 

Hudební nastudování opery je na rozdíl od výpravy méně uhrančivé, některé pasáže působí ploše a zasloužily by si výraznější změny dynamiky. Pěvecky opeře dominují ženy, kterým ostatně Kouzelná flétna dává více příležitostí vyniknout. Výkony Yukiko Šrejmové Kinjo v roli Paminy (v alternaci Marií Fajtovou) a Olgy Jelínkové jako Královny noci (v alternaci s Janou Sibera) jsou i v nejnáročnějších koloraturách perfektní a dávají opeře možnost sebevědomě vystoupit na své očekávané vrcholy.

 

Morávkova Kouzelná flétna je ohňostrojem efektních a přitom chytrých nápadů, kterým je možné se nechat po dvě a půl hodiny okouzlovat. Tvůrcům se však zároveň podařilo dobře vystihnout i hlavní poselství opery, oslavu lidského úsilí o transcendenci či zasvěcení do vyššího duchovního a intelektuálního stupně. Zajímavé je i vytváření paralel mezi spirituální iniciací hlavních postav a proměnou Mozarta z živého génia v nesmrtelnou ikonu světové hudby. Jen je škoda, že u toho musel být dabující Hulceův Amadeus.

 

 

Psáno z druhé premiéry konané 7. 2. 2015

AUTOR
Vojtěch Poláček

Vojtěch Poláček

Teatrolog a divadelník, vedoucí Divadelního oddělení Národního muzea

>>> další články autora

Kde: Národní divadlo - Stavovské divadlo
Adresa: Ovocný trh, Praha 1
Další info: http://www.narodni-divadlo.cz
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...