Láska jako fenomén pohledem brněnského baletu | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Divadlo

Láska jako fenomén pohledem brněnského baletu

80% Recenze | Kateřina Lahodová | 26.4.2013

Řečeno s Radimem Uzlem, „osudová láska […] člověka v životě potkává zpravidla jenom jedna. Ale jako všechno v přírodě, má i tento zákon své výjimky. Někdy může nastat recidiva,“ což se přihodilo i dramaturgii baletního souboru Národního divadla Brno, která na svůj repertoár po Nebezpečných známostech a Lucidorovi a Araballe zařadila komponovaný večer tří jednoaktových baletů spojených jednotným, svou tradiční podstatou až mytologickým tématem osudové lásky.

 

Motýli - Emilia Vuorio a Pavel Kolář
Motýli - Emilia Vuorio a Pavel Kolář

 

 

K ukotvení tématu coby nadčasového fenoménu napomáhá kromě choreografického uchopení zahraničních tvůrců Ramiho Be´era, Ralfa Dörnena a Mária Radačovského i řazení jednotlivých kusů dle zpětného historického chodu hudebních skladeb počínaje Philipem Glassem a konče Felixem Mendelssohnem-Bartholdym. Taneční umění tak reflektuje námět jemu fyzicky i duchovně vlastní, byť společensky mírně riskantní.

 

Motýli - Emilia Vuorio a Pavel Kolář
Motýli - Emilia Vuorio a Pavel Kolář

 

 

Nové hudební proudy 20. století zpracoval ve své choreografii umělecký ředitel izraelského Kibbutz Contemporary Dance Company Rami Be´er. Ačkoli tato choreografie nebyla úplnou novinkou (česká premiéra se v Brně konala již 16. 10. 2011), tematicky do trojvečera náležela. Proč tedy již odpremiérovanou choreografií nedovyplnit obligátní časové penzum představení a současně tím neušetřit?

 

Zjasněná noc
Zjasněná noc

 

Be´erovy Motýly tvoří velice kompaktní celek všech uměleckých složek, od scény a light designu po taneční projev. Je zřejmé, že inscenace byla vytvořena jedním umělcem s ujasněnou vizí.  Muž, žena a pohovka jsou třemi hlavními aktéry milostného tanečního tvaru. Be´er dokázal, že má smysl pro prostor, když jej jednoduchým, ale zcela účinným umístěním pohovky doprostřed jeviště rázem rozčlenil na pomyslné segmenty minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Pohovka jako rekvizita je využita beze zbytku; tančí se za ní, na ní, pod ní, vedle ní. V jeden moment ji Be´er využívá spolu s černým zadním plánem i jako podpěru tanečnice, čímž dosahuje působivého vizuálního efektu – Emilia Vuorio se vznáší ve vzduchu a Pavel Kolář ji jen letmým gestem chová. Oba tanečníci vynikají především v synchronně sjednocených pasážích s téměř strojově prováděnými pohybovými motivy. Výsledný taneční obraz Be´er obohacuje i o hravě naivní pohybový slovník a o prvky klasického partnerského tance.

 

Zjasněná noc
Zjasněná noc

 

Dějový námět v pořadí druhého baletu Zjasněná noc vychází ze stejnojmenné básně Richarda Dehmela z roku 1896 a sextetu Arnolda Schönberga, u něhož německý choreograf Ralf Dörnen akcentoval psychologické rozpoložení ženy, která je znásilněna, otěhotní, vypovídá se svému muži a čeká, jak se k nastalé situaci postaví. V hlavní roli se na třetí repríze představila Ivona Jeličová, která dokázala hrdinčino dilema ztvárnit pomocí nesmírně silného vnitřního napětí, které se projevovalo zejména ve ztuhlosti a křečové reakci těla na otřesný životní zážitek. Dörnen zkomponoval dějovou baletní báseň, v níž se prolínají obrazy řešení krize vztahu milenců a duševní stavy, představy a myšlenky hlavní ženské postavy, které na scéně ztělesňuje vedle Jeličové i smíšený baletní sbor. Toto propojení jednotlivce a masy najednou celou zpočátku intimní choreografii posouvá o řád výš a dává celé ideji díla univerzální rozměr. Zvláště ve scéně, kdy mužský taneční sbor chvíli jako stádo, chvíli jako roj útočí na vyděšenou ženu, znatelně vyplouvají na povrch zvířecí pudy a instinkty každého člověka, které jsou často nezvladatelné a okolí ohrožující. Dörnenova inscenace byla vrcholem celého večera. Výjimečné souznění tanečního vyjádření a výtvarné podoby díla, jež vytvořil Hans Winkler, zakončil obraz smířlivého odchodu do modrobílého kopce muže a ženy v objetí. Pro tento moment lze Dörnenovi odpustit i celkovou přemíru variant objetí, do nichž se milenci často vrhají. Těžko se ovšem tomuto klišé ubránit.

 

Osudové lásky
Osudové lásky

 

V závěrečné části, v jednoaktovém baletu Osudové lásky současného uměleckého ředitele Baletu Bratislava Mária Radačovského, je znát snaha o odlehčení tématu. Příběh je tentokrát zasazen do školních lavic, kdy lidé často poznávají svou první lásku, která je nesmělá, nezkušená, vztahovačná, povrchní, prchlivá, ale i hravá a roztomile naivní. Přesně v těchto konotačních mantinelech se pohybuje celkový dojem z baletu, a to i díky školácky stylizovaným kostýmům, v nichž křehké tanečnice působí skutečně jako dívky školou povinné, jen aktovka chybí. V roli koketní školačky vtírající se do přízně spolužákovi, který je zamilován do jiné, vyniká Petra Říhová, jejíž panenkovský zjev spolu s Radačovského vedením koření celou choreografii typem „anděl s ďáblem v těle“. Nelze se však ubránit dojmu, že i když je možné osudovou lásku potkat v raném věku, ona osudovost, fatalita a předurčenost v choreografii není ústředním motivem. V patosu předchozí Zjasněné noci se pokračuje pouze v názvu představení a hudebním romantismu houslového koncertu D-dur P. I. Čajkovského, vizualita inscenace s tanečním projevem souboru jdou svým způsobem proti. Vzniká tak klamavý rozpor, jehož jádro tkví v Radačovského režijní a dramaturgické nedůslednosti.

 

Osudové lásky
Osudové lásky

 

Třemi choreografickými kompozicemi o lásce vzdává balet NDB hold fenoménu, který snad kdysi stál u počátků tance vůbec. Téma je to evidentně nevyčerpatelné, protože první chystanou baletní premiérou pro nadcházející sezónu je Bajdéra. Ale copak neexistuje jiný, dostatečně nosný předmět zájmu brněnské baletní dramaturgie?

 

Osudové lásky – Petra Říhová
Osudové lásky – Petra Říhová

 

Motýli: hudba Philip Glass, Erik Satie, Alfred Schnittke, Kurt Weill, choreografie, scéna, kostýmy a světelný design Rami Be´er, nastudování Ilana Bellahsen a Danny Eshel, asistent choreografie Lenka Dřímalová. Tančí Kateřina Nováčková/Emilia Vuorio/Laura Fernández a Adam Sojka/Pavel Kolář/Luděk Mrkos.

Zjasněná noc: hudba Arnold Schönberg, choreografie Ralf Dörnen, dirigent Pavel Šnajdr, scéna a kostýmy Hans Winkler, asistenti choreografie Jana Přibylová a Ivan Příkaský. Tančí Ivona Jeličová/Andrea Smejkalová, Jan Fousek/Adam Sojka, Ilaria Ghironi/Serena Green, Sayumi Nishii, Monika Pimková/Petra Říhová, Uladzimir Ivanou, Vítek Kořínek/Pavel Kolář, Luděk Mrkos/Gregor Giselbrecht, Maiko Abe, Barbora Bielková, Camille Erskine, Aki Nishio, Elizaveta Shibaeva, Manuele Bolzonello, Alessio Ciaccio, Alessandro Giovine, Peter Lerant, Vincent Tapia, Shori Yamamoto.

Osudové lásky: hudba Petr Iljič Čajkovskij, Felix Mendelssohn-Bartholdy, choreografie a režie Mário Radačovský, dirigent Pavel Šnajdr, scéna Marek Hollý, kostýmy Roman Šolc, asistent choreografie Ivan Příkaský, sólistka orchestru Janáčkovy opery NDB Terezie Vargová. Tančí Ivona Jeličová/Eriko Wakizono, Michal Pimek/Filip Veverka, Petra Říhová/Barbora Bielková/Emilia Vuorio, Luděk Mrkos, Alessio Ciaccio, Gregor Giselbrecht, Alessandro Giovinne, Adam Sojka/Radim Kafka, Shori Yamamoto/Vincent Tapia, Pavel Kolář/Grzegorz Moloniewicz, Vítek Kořínek/Manuelle Bolzonello, Peter Lerant, Camille Erskine/Aki Nishio, Amy Bowring/Emilia Vuorio, Sayumi Nishii/Victoria Pozzi, Laura Fernández/Anita Glosová, Claire Souet/Charlotte Lejeune, Elizaveta Shibaeva/Tereza Mrkosová, Ilaria Ghioroni/Kateřina Nováčková, Serena Greene/Laetitia Vanderijst/Kateřina Matonohová.


Termín konání: od 19.4.
Kde: Národní divadlo Brno - Janáčkovo divadlo
Adresa: Rooseveltova 1-7, Brno
Další info: http://www.ndbrno.cz/
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...