Saulův syn: Maďarsko poráží Ameriku filmem roku | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Saulův syn: Maďarsko poráží Ameriku filmem roku

95% Recenze | Daniel Storch | 12.2.2016

Nebylo jisté, jestli to nastane, ale přesto k tomu nakonec došlo: i v nové filmařské generaci, prosté osobních zkušeností s druhou světovou válkou, vzkypěla touha a potřeba začít se po svém vypořádávat s dědictvím holocaustu a nejhoršího válečného konfliktu všech dob vůbec. V případě Saulova syna, nesmlouvavého a enormně naturalistického dramatu z prostředí koncentračního tábora, je přitom třeba všímat si hned několika zajímavostí naráz. Už jen to, že byl snímek natočen v Maďarsku, je pro kinematografii střední a východní Evropy skvělá zpráva. Talent devětatřicetiletého režiséra Lászla Nemese, syna režiséra Andráse Jelese, je zcela nesporný a jeho snímek je jasnou odpovědí, proč si kdysi nadaného mladého umělce vzal pod svá ochranná křídla koryfej maďarské kinematografie Béla Tarr.

 

 

sauluv-syn-1

 

 

V případě Nemese ovšem stejně pozoruhodně působí zpráva, že tento snímek je jeho celovečerním debutem. Nejenže se s ním dostal po fenomenálním úspěchu v Cannes i do oscarového klání pro cizojazyčné filmy, on ho dost pravděpodobně i vyhraje, stejně jako si uzmul Zlatý glóbus; respektive pokud by to pravidla umožňovala, bez pochyby by si pozlacených svalnatých sošek odnesl i více. Bez přehánění – pokud není Saulův syn nejlepším snímkem loňska, patří zcela bez okolků mezi nejintenzivnější zážitky, které bylo možné zhlédnout na stříbrném plátně, a rozhodně nejen za poslední rok: tenhle film je zázrak! Událost! Adorovaný a vyzdvihovaný REVENANT Zmrtvýchvstání (více >>>zde) se od něj může učit, jak vypadá přesvědčivost. Ani to však není příslibem, že by se na Saulova syna dalo dívat snadno. LászlóNemes vystavěl k historii se odkazující, a přesto moderní vizi mimo čas existujícího pekla, ze kterého se po sto jedna minut konstantně zvedá žaludek a brání se mu vše lidské v těle.

 

 

sauluv-syn-2

 

 

Pro pochopení Saulova syna se hodí dopředu znát pravdu o existenci „Sonderkommand“, přestože samotný film o nich vypoví víc, než by si člověk možná přál vědět. Kromě literatury pak mohou o daném tématu napovědět i starší snímky Jdi a dívej se (SSSR 1985) či Šedá zóna (USA 2001), kterým na rozdíl od Saulova syna chyběly výrazné mezinárodní ambice. Výše zmíněné oddíly byly jednotky vězňů z koncentračních táborů určené pro údržbu plynových komor a vynášení těl z nich, což asi samo o sobě do značné míry deklaruje šílenství, kterým si museli členové Sonderkommand každodenně procházet. A mezi tyto muže s cejchem v podobě červeného X na zádech patří také Saul.

 

I jeho, stejně jako ostatní „strážce tajemství“ o realitě holocaustu, by přitom čekalo jen pár měsíců života, podobně jako v dalších vyhlazovacích táborech. Jednoho dne ale Saul Auslander ztratí strach, což ho paradoxně „osvobodí“. Ve sprchách totiž nalezne vlastního syna. A pokud mu do té doby záleželo hlavně na přežití, nyní už ví, že žije pro jedinou správnou věc. Kadiš nestačí, i do této půdy nasáklé utrpením a barbarismem je třeba chlapcovo tělo náležitě pohřbít a Saul je pro sehnání ochoten rabína překonat jakoukoli překážku. Ve jménu možná posledního dobrého skutku je připraven vyhlásit válku celému světu uvnitř osvětimských drátů (potažmo drátů kteréhokoliv nacistického lágru). Ani podobný nástin děje ale ani zdaleka nenapovídá, co se začne ve filmu hned od úvodních minut dít.

 

 

sauluv-syn-3

 

 

Naléhavost a údernost Saulova syna jsou zdrcující. Naprostá většina filmových titulů zabývajících se tématem šoa, včetně těch nejslavnějších, nedokázala oživit prostor kolem koncentráčnických pecí natolik věrohodně a hrůzně. Kupříkladu slavný a nákladný Pianista působí vedle nízkorozpočtové maďarské novinky jako něžná báchorka. Nemes namísto toho vytěžil z mála maximum a dovedl svoji prvotinu do stádia opravdu jen málokdy vídané, víceméně dokonalé syntézy děsivě silného příběhu, originálního zpracování a odzbrojujícího fortelu. V tomto snímku totiž zdaleka nejde pouze o skvělé obsazení, přestože mlčenlivé charisma Gézy Röhriga alias Saula by zcela bez problémů uvleklo „běžný“ celovečerní film. A stejně tak je tomu i v případě zápletky o otci, který ve jménu humanity a vlastního přesvědčení překračuje hranice příčetnosti, a to „pouze“ integrální součástí vyššího celku, tvořeného naprosto úchvatně zpracovaným prostředím a děsivou atmosférou.

 

 

sauluv-syn-4

 

 

Každý zvuk je zde důležitý, stejně jako každý pohled. „Point of view“ snímání, kdy se kamera nehne od hlavní postavy po celý film dále než na metr, bylo z Nemesovy strany unikátní volbou, podobně jako minimální počet střihů. Režisér totiž pouze s pomocí všeho zmíněného mohl vstoupit přímo do intimní zóny jak svého hrdiny, tak jeho světa plného zoufalství, který jako by se stal zhuštěným deníkem celého holocaustu a všeho jeho zla. A nemyslete si, že po prvních scénách z plynovacích sprch Nemes při zobrazování svého inferna poleví. Ani náhodou.

 

Jeho otevřenost je naprosto bezprecedentní a zobrazované hrůze se nelze bránit, natož si na ni zvyknout. Režisér vždy dokáže ještě o něco přitvrdit, a navíc k tomu nepotřebuje kdovíjak sofistikované nástroje. Občas mu jen stačí zavřít dveře a naslouchat, zabořit lopatu do lidského popela, vydat se přímo k pecím anebo popojít s kamerou do ženské „Kanady“, kterou známe už z nedoceněné, vedle Saulova syna se ovšem jenom tiše krčící Colette (více >>>zde). Saulův syn prostě JE zcela výjimečný, byť do morku kosti mrazící zážitek. A jestli byla polská Ida (více >>>zde) příslibem renesance evropské kinematografie, László Nemes tento proces korunuje kolosálním vítězstvím. Bez špetky patosu se stal jedinečným kronikářem nejděsivější noční můry lidských dějin. Česká premiéra jeho snímku proběhne již příští týden.

 

 

sauluv-syn-5
Foto: Film Europe

 

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: 18.2.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...