Lincoln – přebujelé strasti otce americké vlasti | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Lincoln – přebujelé strasti otce americké vlasti

75% Recenze | Daniel Storch | 24.1.2013

Zásobárna témat, která interesují Stevena Spielberga a ženou ho do tvorby, se může zdát košatá a pestrá. Nicméně soustředěný pohled do jeho filmografie usvědčuje jednoho z nejúspěšnějších režisérů všech dob z opaku. Ať v sedle koní nebo na žralocích, uvědoměle se točí v kruhu. A stejně jako na připomínání válečných útrap a snění mimozemských vizí, došlo v minulosti ve Spielbergových kusech i na nacionální patos, spojený s odsudkem otrokářství za účasti ikonické prezidentské legendy. Však vzpomeňte na Amistad – šestého nejvyššího Američana a apologetu lidských práv Johna Quincyho Adamse si v tomto abolicionistickém historickém dramatu zahrál Anthony Hopkins.

 

Lincoln

 

 
Pravdou ovšem zůstává, že tak hluboko a soustředěně jako v Lincolnovi, nominovaném na divokých dvanáct Oscarů, se Spielberg do dějin svého národa ještě nezakutal, a to ani v monumentálních válečných dramatech. Ačkoli otázkou zůstává, jak moc vlastně lze jeho nejnovější biografický počin chápat ještě jako film o reálné historii. Jako rekonstrukce totiž Lincoln sice funguje, ale ze všeho nejvíce je konstrukcí dokonalého patriotického mýtu a vrcholem kinematografické adorace. Ani to ovšem nemusí být nutně ke zlu věci.

 

 

Události týkající se schválení třináctého dodatku rušícího otroctví, který je součástí americké ústavy od roku 1868, mají pro zámořské filmaře pochopitelně značný půvab. Srdéčko amerického vlastence, přinejmenším toho ze Severu, při pohledu na demokratické a emancipační vzepětí Ameriky plesá a tančí, zbytek se raduje z nadpozemské výpravy, jež je pro jméno Spielberg něco jako synonymum. A i my chápeme, že Abraham Lincoln znamená pro svoji zemi víc než jen dalšího prezident v řadě. Už jen jeho jméno má sílu neposkvrnitelného národního symbolu. Ovšem Spielberg ho dovádí ještě dál. V podstatě z něj dělá nadpozemského tvora a zároveň perfektní popkulturní idol, spojující v sobě tichou vševědoucnost Merlinů a Gandalfů s kuráží agentů s povolením zabíjet. Krále metafor, rozježeného muže činu, myšlenky i žertu. Dvoumetrového aristokrata a plebejce v jednom,  kterým by chtěl být v podstatě každý muž a kterého by chtěla každá žena v letech, a to bez legrace. Protože Spielbergův Lincoln je chlap s velkým CH a nedostižný příklad, bijící se za lepší nebo aspoň korektnější svět. Otázkou jen zůstává, zda-li takový opravdu musel být.    

 

Lincoln       

 

Člověk obklopený na projekci výpravou z americké ambasády musí pochopit, že přinejmenším jistá část jeho primárního, domácího publika ho takového chtěla mít. Ona skupinka zhruba dvaceti lidí celých sto padesát minut politických machinací, smíchaných se soudním dramatem, v podstatě provzdychala a propotahovala do kapesníku.  Přitom ženy z ní tvořily sotva polovinu. Jak už bylo naznačeno, filmový Lincoln je a priori sympatická figura, skoro archetyp kladného hrdiny a zestárlého prince na bílém koni, kterému dodal Daniel Day-Lewis grácii, jež nebývá často k vidění. A třebaže je to trochu heretická myšlenka, i zásluhou již uvedeného lze onen romantizující závojíček okolo hlavy Spielbergova státníka snadno přestat vnímat. Podobně jako fakt, že některé zde prosazované zásady politického boje, včetně explicitní korupce, nekráčejí úplně v souladu s etikou a dobrými mravy. Jenže ejhle, v tomto případě kupodivu zobrazený naivismus nebolí, nebo alespoň přinejmenším ne tolik, jako dráždil rohovku ve Válečném koni. Vytváří totiž most porozumění mezi kontinenty a dává možnost alespoň trochu pochopit, co že se to vlastně na plátně s americkým orlem  v rohu vůbec děje, protože se tam toho děje opravdu dost. Až moc. Přinejmenším příliš na kohokoli, kdo nemá nic společného se studiem dějin americké politiky.

 

Lincoln

 

Spielberg se nespokojil se stvořením formálně vybroušeného nacionálně – heroického eposu. To by bylo málo, což jasně deklaroval již v Zachraňte vojína Ryana a v Bratrstvu neohrožených s Pacifikem. Tenhle režisér má nutkání říci vše, třebaže si na svoje názory nenechá moc sahat. A proto je také Lincoln sice interpretovanou a vizuálně absolutní, nicméně celou učebnicí o třináctém dodatku. Baví, dobře vypadá, ale nechybí v ní ani stránka, ani kapitola, a pokud nevadí pohledová černobílost filmu, přílišná doslovnost už ano. Klasicky totiž zašlapává drajv, přičemž v tomto případě ho ničí stejně jako defilé desítek mluvících hlav, jejichž identita je za oceánem nepochybně základní znalostí, ale nám nemá moc co nabídnout. A není asi čest nevědět bez encyklopedie, koho že to tu vlastně tak skvěle hraje Tommy Lee Jones. Zatímco však figura Thaddeuse Stevense je zde opravdu důležitá, většina jeho kolegů nemá jiného významu než být nosiči jednoho či dvou vznosných či hanobících prohlášení. Prostě parlament. A do toho Spielberg ještě přihazuje mocné otýpky informací z Lincolnova osobního života, z polí orných i válečných, a dělá všechno proto, aby nebohého Evropana utloukl daty k smrti.


Dobrá zpráva ovšem je, že se mu to nakonec nepodaří. Z druhé strany je však nutné přiznat, že Lincoln dokáže mocně unavit, ačkoli o nikom jiném než o šestnáctém prezidentovi Spojených států amerických vlastně nepoví nic moc zajímavého. Oněch dvanáct oscarových nominací chápejme jako opulentní připomenutí, kdo že tyto ceny vlastně rozdává.

 

Lincoln
Foto:  Bontonfilm

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: od 24.1.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...