Letní literární zombie speciál – Žánr, který se pokouší vstát z hrobu | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Knihy

Letní literární zombie speciál – Žánr, který se pokouší vstát z hrobu

50% Recenze | Šárka Nováková | 16.8.2012

V čase odpočinku a kratochvílí se podíváme na zoubek třem knižním novinkám, které spojuje téma oživlých mrtvol. Oblíbený útvar odvozený od duchařských historek a gotických románů se v poslední době inspiroval kinematografií a do strašidelné směsi přimíchal notnou dávku humoru, něco milostné romance nebo i psychologické prvky. Jak zacházet s nemrtvými (Argo, 2012) poradí John Ajvide Lindquist. Seth Grahame-Smith ukazuje, že oblíbenou hrdinku z nesmrtelné knihy Jane Austenové nerozhodí nic – ani Pýcha, předsudek a zombie (Mladá Fronta, 2012). Marion Isaac zase názorně předvádí, že když někoho lákají Chutná těla (Argo, 2012), může se mu stát, že s čerstvým mozkem pozře i zamilované myšlenky.

Rozšíření termínu „zombie“ podle všeho napomohl roku 1929 novinář William B. Seabrook, když ve své knize Ostrov černých kouzel (Dauphin, 1997) popsal voodoo praktiky na Haiti. Dynamicky nosný motiv pak dal vzniknout celému filmovému odvětví, které umně zkombinovalo schémata kontaminační a hororová. Ačkoli mají oživlé mrtvoly své pevné místo i v béčkovém sci-fi a fantasy písemnictví, v kině a televizi se z mainstreamového hlediska uchytily lépe – zřejmě v důsledku své vizuální atraktivity. Aktuální trend (stačí si vzpomenout na filmy Tak trochu zombie, Zombieland, Planeta Teror, Úsvit mrtvých, Soumrak mrtvých, 28 dní poté, série Resident Evil a Rec, seriál The Walking Dead, nebo i český Choking Hazard…) vzaly za svůj i tři literární tituly, které se před prázdninami objevily na našem trhu. Také ony ale těží zejména ze své imaginární fotogeničnosti a grotesknosti představy: „jak by to asi vypadalo“. Není tedy překvapením, že podle všech zmíněných svazků se chystají filmové adaptace. O švédské verzi knihy Jak zacházet s nemrtvými v režii Kristiana Petriho se hovoří od roku 2005. Chutná těla s Nicholasem Houltem a Johnem Malkovichem v hlavních rolích už jsou dokonce v postprodukci a do amerických kin se mají vydat v únoru příštího roku. Neméně mediálně propírané je obsazení postavy Elisabeth Bennetové, jejíž bojovnější pojetí z knihy Pýcha, předsudek a zombie, kde ukopává nemrtvým hlavy korzet nekorzet a v punčošce nosí dýku, bylo ke ztvárnění nabídnuto třeba Blake Livelyové, Natalii Portmanové nebo Emmě Stoneové. Jak povedené jsou ale samotné texty?

 

Místo aby odpočívali v pokoji, raději vstali a chodili.
Místo aby odpočívali v pokoji, raději vstali a chodili.

 

 

Mrtvé duše

Druhému počinu spisovatele Johna Ajvide Lindquista nazvanému Jak zacházet s nemrtvými bude čtenářské přijetí trochu komplikovat obrovský úspěch jeho debutu Ať vejde ten pravý, který byl ve své výpovědi intimnější, osobnější i naléhavější. A koneckonců zombie jsou přece jenom o něco méně „sexy“ monstra než upíři. Autor se zde opět chápe odlišného pohledu na děsivý námět. Bere totiž v úvahu situaci, že každý zesnulý za sebou nechal také pár truchlících pozůstalých, kteří by jeho návrat kvitovali s povděkem. Jenže po smrti už zkrátka nikdo není týž. Není ani potřeba, aby hned lačnil po mozcích dosud živoucích spoluobčanů. Společenským problémem může být už samotná logistika tisíců mrtvol, které se vyhrabaly zpod zeminy a rády by se vrátily domů. Lindquist zápletku situuje do Stockholmu a konkretizuje na triádě výchozích situací. Šťastné manželství komika Davida rozmetá autonehoda jeho ženy, její následné znovuoživení mu tudíž nejprve připadá jako vyslyšená modlitba. Vítaným zázrakem je zmrtvýchvstání i pro bývalého novináře Gustava Mahlera (zřejmě narážka na patos a melancholii kompozic slavného skladatele), jenž hořce postrádá svého vnuka Eliáše. Prostřednictvím záhadných událostí se mu nabízí i příležitost ke smíření s dcerou Annou, kterou úmrtí vlastního dítěte rovněž neblaze poznamenalo. Trojúhelník uzavírá nábožensky založená důchodkyně Elvi, jíž s její pubertální vnučkou Florou spojuje až nadpřirozená citlivost a empatie. Všechny postavy si musí poradit se svými navrátilci ze záhrobí a nastalým okolnostem se nějak postavit. Znepokojivá hrůza, která je při tom jímá, plyne zejména z toho, že se jim strach ze smrti doslova zhmotňuje před očima. Prázdnota, již zří za skelnými bulvami svých ne-mrtvých, totiž není zdrojem útěchy, ve kterou doufali. Poutavá psychologická rovina je v průběhu děje rozmělněna množstvím ústředních figur a vyústění příběhu vyznívá poněkud do ztracena.

 

Léčba šokem? Jane Austenová se obrací v severní boční lodi Winchesterské katedrály.
Léčba šokem? Jane Austenová se obrací v severní boční lodi Winchesterské katedrály.

 

 

Vetřelec a vzkříšení

V dalším případě má být vzkříšena Jane Austenová a její Pýcha a předsudek, do níž se vetřeli zombíci. Ty do proslulého literárního díla propašoval Seth Grahame-Smith, z jehož pera vzešel i momentální kinohit Abraham Lincoln – Lovec upírů. Prznění klasiky zkrátka v současné sobě frčí. O tom svědčí i fakt, že nakladatelství Mladá Fronta navázalo publikováním tohoto titulu na loňský mash-up Rozum a cit a mořské příšery (v němž Austenovou znásilnil pro změnu Ben H. Winters, který se následně neobával svou Android Kareninou zmermomocnit ani Tolstého). Na zhruba 85 % původního textu je naroubována linie s „tím nezemským morem, který postihl Anglii“. Sestry Bennetovy jsou přebornicemi v kung-fu, speciálně vytrénované v Číně pro likvidaci „zapovězených“; bojové schopnosti jsou pro pana Darcyho i Elizabeth důležitými vlastnostmi, které jeden na druhém tajně obdivují. Mezi další znetvoření knihy patří už jen zbytečné anticipace budoucích příklonů sympatií protagonistů a několik nejapných dvojsmyslů. Humor má plynout zejména z kontrastu akčního dění a dobového vyprávění, leč absurdita protikladů se vyčerpává po několika stránkách a provedené změny nepříjemně narušují funkčnost, napětí i satiričnost věhlasného příběhu. Pro angloamerické čtenáře snad uvedená kombinace generuje vyšší míru zábavy – asi jako by u nás někdo analogickým způsobem zpracoval Babičku Boženy Němcové. (O podobné zpestření se této povinné literatuře postarala už lidová tvořivost, přičemž vulgarizovaná verze vycházela především z archaismů, jejichž význam se postupem času změnil, a  ze spojení obrozenecky spisovné češtiny s jadrným výrazivem. Sofistikovanějším způsobem se o národní ironické obrazoborectví pokusil Stanislav Komárek ve fiktivní spolupráci s Karlem Mayem a jím inspirovaný komiks Ve stínu šumavských hvozdů.)     

Knihu Pýcha, předsudek a zombie před naprostým recenzentským zatracením zachraňuje jen sympatická bizarnost celého pojetí, která určitou cílovou skupinu zřejmě přitahuje. Jenže na popsaném konceptu není nic moc jedinečného – v nabídce anglicky vydaných titulů lze nalézt přehršel „monster-classic“ hybridů, např. Jane Slayre, Little Vampire Women, Alice in Zombieland… Prokládání známých knih (s již uvolněnými autorskými právy) hororovými prvky je zkrátka dobrý byznys, a když dojde i na filmovou adaptaci, má vychytralý pisálek vystaráno. Nezbývá než doufat, že nás nečeká druhá vlna ve vlasteneckém duchu, která by s sebou přinesla skvosty typu Psohlavci vs. vlkodlaci, Divá Bára a noční můra či Kantůrčice - nemrtvá bojovnice… Anebo alespoň popřát budoucím persiflážím autora nadaného vyšší mírou podvratnosti, kreativity a stylistické obratnosti.

 

Pohádka o tom, že láska je silnější než smrt, Omnia Vincit Amor a All You Need is Love…
Pohádka o tom, že láska je silnější než smrt, Omnia Vincit Amor a All You Need is Love…

 

 

Láska prochází žaludkem

Originální název prózy Chutná těla odkazuje titulem Warm Bodies spíše k lidskému teplu, jehož se aktivním zemřelým navzdory stravě bohaté na bílkoviny nedostává. Strádají také, co se týče vzpomínek, emocí a mentální kapacity vůbec. Debutant Marion Isaac zvolil netypickou perspektivu jednoho chodícího masa z masy, bohužel ale nevyužil formálních možností, které tento úhel pohledu nabízí. V jeho podání zombík R. (zbytek svého jména si nepamatuje) líčí, jak se coby zosobnění chodících ostatků svým „osobnostním“ založením zpočátku jen mírně lišil od ostatních nemrtvých. Pak si ale pochutnal na mozkových závitech melancholického mladíka a zmocnila se jej náhlá touha ochraňovat přítelkyni právě pozřeného hocha, místo aby ji slupnul jako dezert. Zatímco se prohlubuje jeho vztah k zachráněné dívce, zlepšují se i jeho schopnosti a daří se mu nabývat lidskosti. Jeho myšlenkové struktury popsané v knize však tuto proměnu nekopírují. Nemrtvý vypravěč popisuje své duševní stavy stále stejným způsobem, takže se čtenář sice dozví, že se ho začínají zmocňovat neznámé pocity, ale jazyk jeho transformaci žádným způsobem nezachycuje. Což je u proměny z tupé kanibalské příšery v romantického partnera, který má v úmyslu zachránit lidstvo pomocí lásky dost promarněná šance. Fabule navíc využívá aluze na Shakespearův „největší milostný příběh“, jenže zcela banálním způsobem. Ústřední pár je tedy obdařen jmény R. a Julie, znesvářené rody suplují lidé v opozici k zombiím a nechybí ani variace na balkonovou scénu – tragický konec se však v oddechových bestsellerech nenosí. Navíc pokulhává i logická soudržnost fikčního světa, vyprávění funguje spíš jako pohádka pro sentimentální a dětinské dospělé. K chybným rozhodnutím došlo také ze strany překladatele. Ústřední hrdina často dosahuje nejrůznějších reminiscencí pomocí známých anglických písňových textů, kvůli jejich převodu do češtiny si je ovšem čtenář jen těžko bryskně spojí s melodií, která má zamýšlenou nostalgii navozovat. Lepší by bylo nechat slova hitů v originále a jejich význam vypsat v poznámce pod čarou. Rychlá asociativnost by lépe souzněla i s celkovým pojetím sice čtivé, ale nedostatečně promyšlené knihy založené na několika nahodilých nápadech.

„Pokleslé“ náměty zřejmě vzbuzují domněnku, že se jich může zmocnit každý grafoman a slavit s výsledkem úspěchy. Nakladatelská praxe a počty filmových adaptací se zdají tyto úvahy potvrzovat. Kdo hledá jenom chvilkový oddech okořeněný stafáží krvelačných zrůd a nehodlá přemýšlet nad disproporcemi nabízených děl, ten si vystačí s Isaacem i Grahame-Smithem. Lindquist nabízí o něco rafinovanější přístup, který naznačuje, jakým směrem by se mohl žánr ubírat. Literární zombie horor je však ke smůle jeho příznivců zatím doménou spíše zlatokopů a klišé propagujících řemeslníků než subversivních experimentátorů.

AUTOR
Šárka Nováková

Šárka Nováková

Nezávislá publicistka s permisivním přístupem ke všem žánrům i stylům; čtenářka světa jako textu a textu jako světa.

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...