Mazel: Hledání citů za metrákem svalů | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Mazel: Hledání citů za metrákem svalů

75% Recenze | Daniel Storch | 11.10.2012

Kdyby do našich časů dorazila na vizitaci 80. léta, pravděpodobně by úžasem nezavřela ústa. Ze všeho.  A jejich část linoucí k pohyblivým obrázkům by se dřív nebo později nepochybně zeptala: Co jste to udělali s mýtem o nezničitelném muži? Jak macešsky jste to naložili s odkazem všech Rambů, Rockyů, Johnů McClaneů a ostatních více či méně nesmrtelných bojovníků, kteří by nakonec asi rozmašírovali celý svět, kdyby se postavil do cesty jejich zásadovosti a cílům? Kam zmizel ten neohrožený pán tvorstva, na kterém jsme my, předcházející generace, dřely a pilovaly ho k absolutní machistické dokonalosti? Stačilo by jim pustit Aronofskyho Wrestlera a zmatení by bylo dokonalé. Ale dánské komorní drama Mazel, ověnčené režisérskou cenou ze Sundance a přízní z Berlinale, jde v demytizaci testosteronové nadvlády ještě dál. Nebo alespoň do větší šíře. V kohoutku určitě. Hlavní hrdinou je zde smutný kulturista, který si už nepřeje být sám.

 

Mazel

 

Jmenuje se Denis Petersen, je mu kolem čtyřicítky, zjevem připomíná ze všeho nejvíc fortelnou almaru na nožičkách, v jeho ostrých rysech lze zahlédnout Marva ze Sin City i Hulka a život pro něj není peříčko. To by totiž profesionální pumpař muskulatury uzvednul pohledem, zatímco s reálnou existencí nedokáže hnout. Není s to vystoupit z labyrintu každodennosti, který začíná posnídáním plata vajec, ranním odchodem do posilovny, kde se mu už taky nijak výrazně nedaří, a končí návratem do svého pokojíku. K dávno zapomenutým soutěžním trofejím, do rodného domu, který sdílí se svojí fyzicky křehkou, ale o to více jenerálskou matkou. Dívku Denis nemá a s jeho sklony k plachosti, sociální nemotornosti a holubičí povaze si je snadné představit, že asi ani nikdy žádnou mít nebude. Je v tahu stereotypu, ve kterém nechce být, ale ani had vytetovaný na jeho mamutím bicepsu mu nedokáže našeptat, jak z téhle mizérie ven. A sebeuspokojení z pohledu do zrcadla nemůže vydržet věčně. I pro tichého giganta ve zpoceném tričku ale existuje šance jménem přeshraniční sňatek. Proto se Denis nakonec vydává po vzoru svého strýce do Thajska s nadějí, že právě tam, v kraji nevzrostlých turistických potěšení, najde to, po čem touží nejvíc. Tedy lásku a ztracenou radost ze života.

 

 

Podobné plány ovšem většinou nevyházejí podle původního itineráře tužeb a o toto zjištění se ostatně opírá i samotný film. Snímek trochu úsměvný, zároveň i smutný, melancholický, přesto plus mínus dávající naději, zamilovaný a mile nezávisle poklidný a mlčenlivý. A byť by se Denis mohl stát bez ohledu na případné následky dobrým terčem úsměšků, režisér Mads Matthiesen, který svým celovečerním debutem rozvíjí předchozí krátkometrážní práci s názvem Dennis, je dalek svého hrdinu jakkoli shazovat a trápit jinak než jeho osobní životní situací. Spíš Denisovi jenom kráčí ve stopách. Nenápadně mu nahlíží přes pohoří ramen a pomalu, možná až příliš pomalu a nijak zvlášť důrazně, odhaluje jeho dopředu zřejmé tváře stejně jako o poznání hůře představitelnou podobu Denisova uzavřeného světa. Plus zde samozřejmě má svůj part i samotné Thajsko, které je zkrátka pro západní civilizaci stále ještě přitažlivé exotickou jinakostí, jež se pochopitelně dokáže projevit i při kolizi tamějších a cizích letor. Ani tyto střety ovšem Matthiesen nedovádí do žádných výraznějších extrémů. Alespoň náznaky hrotů se zde objevují snad jen v momentech kulturistova souboje vůlí s jeho rodnou, značně podmračenou mateřskou krví. A právě tento minimalismus je v kombinaci s Mazlovou střídmou poetikou přitažlivý, protože umožňuje výborně využít kontrastu hřmotného vzezření ústřední figury a malé srdečné dušičky, jež je v oné hoře svalů skrytá. Jen těžko si jde ale představit, jak by dané napětí fungovalo bez obsazení bývalého elitního dánského bodybuildera Kima Kolda. Protože právě jeho ztělesnění se s předestřenou brumlavou postavou je v tomto případě zcela klíčové a hlavně jeho zásluhou je přerostlý „méďa“ figurou, jež dokáže upoutat pozornost a získat si divákovu náklonnost. I přesto, že se kolem něj neděje nic světoborného, natož převratného, a jeho příběh je v podstatě triviálně všední, jen zasazený do zajímavých kulis. Jenže světe, div se, ono to stačí. A dokonce i k tomu, aby bylo možné tvrdit, že je Matthiesenova prvotina nečekaně vyzrálá, oslovující a schopná vytěžit ze svých předností pomyslné maximum. Rozhodně pozoruhodný rozjezd talentovaného filmaře.

 

Mazel

 

Mazel - poster

Foto: Cinemart

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: od 11.10.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...