Mistr: Dvě a půl hodiny psychologické války | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Mistr: Dvě a půl hodiny psychologické války

80% Recenze | Daniel Storch | 10.1.2013

Hovořili jsme o tom v případě Arga, nepochybně na toto téma padne zmínka i v blízké budoucnosti u Lincolna a mohlo by se zdát, že jistá tematická nepříbuznost by mohla zkomplikovat vlídné přijetí na našem kontinentu i Mistrovi, nejnovějšímu počinu Paula Thomase Andersona. Už dlouho před premiérou byl tento snímek ocejchován přídomkem „biografie“ Lafayetta Ronalda Hubbarda, zakladatele scientologie, nad to se zabývá spirituálním kvasem ve Spojených státech po konci druhé světové války, pocity vojáků, co se vrací domů z fronty, zkrátka žádný zjevný lep na široké publikum mimo zámoří. A je pravda, že Mistr to v multiplexech a velechrámech zábavy nebude mít snadné. Jen ne vinou svého tématu. V porovnání s Magnolií či se snímkem Až na krev je tenhle film z Andersonových skutečně k publiku nejméně „přátelský“.  Nenabízí žádná dopředu (ani ve filmu) zvýrazněná dějová cukrátka ani zvratové veletoče. Neposkytuje opory ani vysvětlení. Žáby v něm z nebe nepadají. Nepodbízí se z plakátů ani z plátna a nadto si žádá velmi bedlivou pozornost s soustředěnost na mnohdy jen letmo naznačené emoce, často úmyslně utápěné v divokých přívalech slov, tolik příznačných pro jednu polovinu hlavní dvojice hrdinů, se kterými se věru není snadné sžít, natož ztotožnit.

 

Mistr

 



Jenže fakt, že P. T. Anderson patří k nejváženějším a nejoriginálnějším režisérským osobnostem současnosti, nevzešel odnikud a právě jeho Mistr je to připraven dokázat s intenzitou, jaká vloni zkrátka nebyla na plátnech k vidění. A je úplně jedno, že se téma tohoto snímku může falešně zdát jako příliš úzce zacílené a neoslovující, stejně jako fakt, že režisérovi posloužil Hubbard jen jako odrazový můstek k vytvoření imaginární sekty s názvem Zdroj, v jejímž podivuhodném prostředí se příběh Mistra odehrává. Základem tohoto dramatu vlastně není ani jeho retro atmosféra, protože svým způsobem by se za jistých okolností vlastně mohl odehrávat i dnes, jelikož tápavost už má člověk ve vínku tak nějak odjakživa a ke ztracení v sobě i ve světě rozhodně nepotřebuje kulisu poválečného světa. Mistr je především pojednáním o nadčasovém souboji vůlí, tužeb a základních lidských potřeb někam patřit a někým být. A jeho ústřední aktéři z něj dělají doslova souboj titánů a nejen hereckých, třebaže především Joaquin Phoenix má zásluhou tohoto snímku v kapse dalšího Oscara. Jestli ne, není už na světě žádná spravedlnost. On i Philip Seymour Hoffman hrají v Mistrovi pomyslnou Thespidovu ligu mistrů.

 

 

V tomto snímku proti sobě stojí jako lvi uzavření do jedné klece. Zraněné, na první pohled nebezpečné šelmy, obdařené krom drápů navíc i pokřivenou myslí. Čirou náhodou se na palubě lodi setkávají coby dvě zcela odlišné entity. Na jedné straně stojí sexuálně frustrovaný, emocionálně zmrzačený a vyšinutý voják Freddie. Shrbený sval, který se od rána do večera máčí v podomácku umíchaném špiritusu a vinou vlastní nevypočitatelnosti je regulérní hrozbou. Proti němu se pak tyčí Lancaster Dodd. Mozek. Vzdělaný, zdánlivě kultivovaný a charismatický muž, ztělesněný právě Hoffmanem. Sektářský guru a vypravěč, kterému jeho ovečky hltají každé slovo o návratech v čase a lepším člověku, třebaže sama slova nic neznamenají. Jenomže zatímco v přírodě by si lvi rvali hrdla tak dlouho, dokud by jeden nepadnul mrtví k zemi, mezi Freddiem a Doddem se vytvoří pozoruhodné pouto. Částečně dané válečnými prožitky, vzdáleně připomínající vztah mezi otcem a synem, svazek ještě více posilněný nekultivovanou animalitou, kterou jeden dává na odiv, zatímco druhý ji v sobě dusí, protože zvířata nemohou být filosofy. Kdyby se tito dva stali jedním tělem, získal by svět novou noční můru, které by bylo třeba se bát. A i jako smečka jsou nemenší hrozbou. Pro svět i pro ně samé.

 

Mistr

 

Vztah žáka a mentora ovšem nemá pod Andersonovou vládou jenom valéry vzájemné adorace a lásky, podobně jako uskupení jménem Zdroj není rodinou. Ostatně toto téma je pro Andersonovy filmy příznačné a bylo viděno v Hříšných nocích stejně jako v Magnolii nebo v Až na krev. A také Mistr je v podstatě hlavně přehlídkou intimní patologie a temných koutů psyché, jež se vzájemně prolínají. Ovšem v tomto případě mají tyto děsivé podoby lidskosti dvě zcela konkrétní a neskonale osobité tváře a jejich vzájemná koexistence je dokonale zachycenou, hutnou a tíživou psychologickou válkou. A jak už to tak ve válkách bývá, ani tato nemůže mít stoprocentního vítěze a ve finále je především součtem padlých a ztrát na obou stranách.

 

Mistr

 

 
Mistr se nesnaží být obžalobou sektářství a dokonce jej bez výhrad nelze označit ani za obecnou kroniku lidského fundamentalismu. Na to jsou jeho protagonisté přílš silnými, neběžnými a extrémními individualitami. Ovšem právě zásluhou toho může jejich střet/pouto růst a kulminovat do netušených podob  a režisér s jejich pomocí zavádí diváka do míst, kam by se jej žádný jiný filmař dneška neodvážil pozvat. Často opravdu jen s pomocí náznaků a jindy zase silou explicitního násilí, které pravidelně připomíná, že vesmír Zdroje není ani laskavý, ani milý. Ale ať volí Anderson jakékoli vyjadřovací prostředky, jeho emocionální bouře je ve výsledku opravdu ničivá, a to po celých sto čtyřiačtyřicet minut. S řemeslnou dokonalostí předkládá gladiátorské hry z padesátých let, kde se místo mečů používají pohledy a místo trojzubců věty, které si je dobře přebrat hned natřikrát. Staví proti sobě bojovníky, z nichž jeden chrlí prázdná slova, která druhý nechápe, a přesto zůstávají rovnocennými duelisty. Jsou totiž v podstatě stejní a úchvatným způsobem vystihují podstatu antihrdinství ve všech ohledech, které si lze představit. V podstatě provokuje kontrastem, poklidem obrazu, a přitom škrtí fundamentem celé zápletky a činí tak se suverenitou, která je obdivuhodná, až skoro děsivá - už jen tím, že režisér pochopitelně nenabízí krom motivací a vysvětlení ani žádné rozhřešení nebo světýlko na konci tunelu. Jen sleduje neobyčejnou osudovou epizodu a říká: I takhle může vypadat svět, když se střetnou dvě výjimečné osobnosti. Ty, které si vybral on, jsou podobně jako celý snímek opravdu z jiného světa.

 

Mistr

 

Mistr

 

Foto:  Aerofilms

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: od 10.1.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...