Muži, kteří nenávidí změny | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Knihy

Muži, kteří nenávidí změny

50% Recenze | Šárka Nováková | 17.6.2013

První díl románové trilogie Milénium již zesnulého Stiega Larssona byl dvakrát zfilmován a vzhledem k popularitě i komerčnímu potenciálu celé série se nelze divit, že byla do češtiny hbitě přeložena také jeho komiksová adaptace. Scénáře se ujala skotská detektivkářka Denise Mina a vizuál pro první kreslený sešit obstarali hned dva výtvarníci Leonardo Manco a Andrea Mutti. Komiks Muži, kteří nenávidí ženy I. je typickým produktem neviditelné ruky trhu, která výdělečné příběhy ždíme dosucha. Co na to ale viditelná ruka čtenáře? Záleží na tom, z jakých důvodů bude po svazku sahat.

 

Existuje snad ještě osoba, která nikdy neslyšela o Mikaelu Blomkvistovi a netuší, kdo je Lisbeth Salanderová? První jmenovaný je sympatický ekonomický novinář středního věku, který se nechal napálit a než ho pro urážku na cti způsobenou čerpáním z neověřeného zdroje zavřou do vězení, dostane šanci napravit svou reputaci. Stařešina průmyslnické rodiny Vangerů ho požádá, aby prošetřil dávné zmizení a možnou vraždu jeho ztracené neteře Harriet. Druhá zmíněná je mladá, asociální a oficiálně nesvéprávná punkerka, jež se nakonec stane Mikaelovou pomocnicí v pátrání, které (jak už to v severských románech bývá zvykem) odhalí hodně ošklivou rodinnou minulost a spoustu kostlivců ve skříních. Protože však komiks zahrnuje jen první polovinu Larssonova románu, jeho obsahem je hlavně seznámení s hlavními postavami a jejich výchozí situací.

 

1)	Obálka komiksu Muži, kteří nenávidí ženy I. pokračuje v trendu fetišizace fiktivní feministické ikony 21. století. (obr. © 2013 Moggliden AB. All rights reserved)
Obálka komiksu Muži, kteří nenávidí ženy I. pokračuje v trendu fetišizace fiktivní feministické ikony 21. století. (obr. © 2013 Moggliden AB. All rights reserved)

 

Temná mstitelka

Lisbeth Salanderová je ideální komiksovou superhrdinkou – má kostým, v němž se prezentuje na veřejnosti (svou punkersko-drsňáckou image), skrytou identitu a traumata z dětství (puberta v blázinci, mafiánský otec) i z nich vyplývající silnou motivaci mstít slabší (především ženy terorizované muži) a v neposlední řadě superschopnosti. Je nejen geniální hackerkou s eidetickou pamětí, ale umí se rovněž slušně prát a trénuje box; v dalších dílech trilogie Milénium pak dokáže též vstávat z hrobu a téměř bez následků přežít i kulku do hlavy. Američané si jejího potenciálu všimli hned a kontroverzně feministický titul Muži, kteří nenávidí ženy rovnou v angličtině pojmenovali Girl With the Dragon Tattoo (Dívka s dračím tetováním). Další dvě knihy se pak už na extrovertní hrdinku v názvech explicitně odkazují a začínajících vždy slovy Dívka, která… konala nějaké činnosti, jež flirtovaly s katastrofou – třeba si hrála s ohněm nebo kopla do vosího hnízda. Výtvarné zpracování s sebou tedy neslo naději na pochmurně rozmáchlou vizualitu typu Batmana nebo Daredevila. Jenže tahle komiksová adaptace zkrátka podobné ambice nemá.

 

2)	Na rozdíl od filmové Lisbeth střídá ta komiksová nejen účesy, ale i obličeje. (obr. © 2013 Moggliden AB. All rights reserved)
Na rozdíl od filmové Lisbeth střídá ta komiksová nejen účesy, ale i obličeje.
(obr. © 2013 Moggliden AB. All rights reserved)

 

Kdo je kdo

Vzhledem k tomu, že se osudy Mikaela a Lisbeth zpočátku vyvíjejí pouze paralelně a oba hrdinové se střetnou až v druhém komiksu, linie každého z nich se ujal jiný kreslíř. Příběh Mikaela Blomkvista ztvárnil Ital Andrea Mutti, který jej pojímá ve světlejších barvách, jeho jednoduchá kresba svou přímočarostí připomíná až storyboard k filmu. Mikaelovo charisma ale bohužel oplošťuje na neosobitě „setřené“ rysy figuríny univerzálního Kena či zestárlého Tintina. Argentinský výtvarník Leonardo Manco se zhostil událostí obklopujících postavu Lisbeth, kterou vykreslil detailnějším, leč drsnost asociujícím zrnitějším stylem v tmavších odstínech. Nicméně i jeho Lisbeth chybí ve tváři rozpoznatelný charakter, její obličejové svaly jsou buď extrémně flexibilní, anebo měla podoba hrdinky uspokojit každého, ať už si ji představoval jakkoli. Tenhle problém se týká i jiných aktérů, například Dirch Frode zpočátku připomíná herce Anthonyho Hopkinse, ale později už vypadá zcela jinak. Kvůli tomu příliš nefunguje ani poslední obrázek zachycující Lisbeth se čtyřmi mužskými tvářemi v mysli (kolem hlavy), jež mají být z logiky věci zřejmě Mikael Blomkvist, Henrik Vanger, Dirch Frode a Nils Bjurman, ale nejsou příliš rozeznatelní. Jinak je kresba vcelku přehledná a velmi srozumitelná, aby čtenář ani na vteřinu netápal – pro experimenty tu rozhodně není místo.

 

3)	Andrea Mutti dokáže skvěle vykreslit atmosféru izolovaného a mrazivého Hedestadu, jen „jeho“ Mikael je poněkud nevýrazný. (obr. © 2013 Moggliden AB. All rights reserved)
Andrea Mutti dokáže skvěle vykreslit atmosféru izolovaného a mrazivého Hedestadu, jen „jeho“ Mikael je poněkud nevýrazný. (obr. © 2013 Moggliden AB. All rights reserved)

 

Mletý standard

Denise Mina se adaptace samotného příběhu zhostila se ctí, přestože opravdové detektivní grády čekají publikum až ve druhé části prvního dílu trilogie. Rozhodla se pro minimalismus, nezaznamenává tedy do „bublin“ vnitřní pohnutky postav, jejichž znázornění nechává na kreslířích, stejně jako náladové momenty, které dokážou vystihnout situaci i bez komentáře. Rozvíjí dokonce Mikaelovu „neodolatelnost“ pro ženské pokolení a dopřeje mu sexuální scény, které mu odepřela obě filmová zpracování i audiokniha. Nečekejte ovšem žádnou divočinu, kresba se drží západní korektnosti, takže třeba po postelové scéně s Isabelou má jinak nahý Mikael přes intimní partie přehozený šál  - zřejmě aby mu po „vystřižené“ žhavé akci nebyla zima na genitálie. Krom drobných změn oproti předloze v rámci zkratky se však komiks dopouští jednoho nemístného faux pas – Lisbeth v něm stéká po tváři slza – a přitom každý čtenář trilogie ví, že téhle holce z oka nic neukápne, i kdyby jí na hlavu trakaře padaly. Muži, kteří nenávidí ženy I. totiž není dílo zaměřené na příznivce Larssonových knih. Chce jen potěšit fanoušky, jež zhltnou jakýkoli ilustrační materiál s vyobrazením oblíbených postav, nebo diváky filmů, kterým by se nechtělo louskat tři tlusté romány a komiks je pro ně přijatelnější variantou vstřebání textu. Z toho vyplývá i padesátiprocentní hodnocení, které významnou měrou reflektuje fakt, že svazek v rámci své cílové skupiny nabízí slušný průměr pro co nejširší možné publikum, jež očekává jen to, co už zná. Nic míň, ale také nic víc.

 

AUTOR
Šárka Nováková

Šárka Nováková

Nezávislá publicistka s permisivním přístupem ke všem žánrům i stylům; čtenářka světa jako textu a textu jako světa.

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...