Nymfomanka 1 & 2: Průměrná mozaika ze skvělých kousků | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Nymfomanka 1 & 2: Průměrná mozaika ze skvělých kousků

70% Recenze | Daniel Storch | 9.1.2014

Trierova "trilogie deprese" je dovršena. Po Antikristovi a Melancholii zčeřil moře letošního vánočního poklidu v Česku nadměrně úspěšný první díl Nymfomanky, přičemž nyní se premiéry dočkala i část druhá. Uzavřel se kruh. 

A hned zkraje můžeme konstatovat, že kdyby nic jiného, dokázal sedmapadesátiletý dánský "citový vyděrač" velkou věc. Povedlo se mu demonstrovat, že i uměleckou kinematografii jde skvěle prodat. Tedy pokud ji svěříte do rukou dostatečně ostřílených nebo alespoň drzých marketingových odborníků. Jestli se někde rozdávají ceny pro filmové public relations aktivity, musí je posbírat právě Nymfomanka, jejíž orgastické plakáty, cenzurou se ohánějící tiskové zprávy a další a další vlny mediální aktivity nahnaly do kina doslova stáda zvědavých lidí. A to přes fakt, že samotné dvojdílné drama, alespoň ve své zkrácené čtyřhodinové podobě, nemá v podstatě s erotikou a se sexem společného víc, než musí mít z podstaty svého tématu.

V tomto ohledu Lars von Trier opravdu nelhal. Jím zobrazovaná nahota, i přes svoji explicitnost, skutečně není samoúčelné nahánění bodů za šokantnost a kontroverzi. A k tomu parádně zapadá do režisérova konceptu permanentní detabuizace všeho, co páchne jakýmkoli rigidním potlačováním. Ať už jeho kamera detailně pošilhává po propletených párech jako celku, nebo si vybírá detailně jednotlivé partie, činí tak bez skandálnosti a dané situace zapadají do jeho filmu zcela organicky a bez hran. A navíc to s onou nahotou vlastně není ani tak dramatické. Žádné porno se nekoná. Jenže pokud Nymfomanka není o sexu, o čem tedy vlastně je?

 

Nymfomanka

 

 

S pomocí znalosti obou polovin lze děj snímku shrnout poměrně lapidárně: Tenhle film prostě vypráví o ženě, která má zatraceně velký problém a neví, co s ním. A škodolibý člověk by mohl klidně dodat, že to je asi tak všechno. Jako celek totiž Nymfomanka a její hlavní hrdinka, životem se probíjející Joe, kráčejí trochu odnikud nikam. Samostatné epizody ale stojí za to, a že je von Trierův snímek především sledem jemně provázaných, přesto hlavně separátně stojících mikropříběhů o jednom životě, který dosud stál hlavně za starou belu.

Dnes padesátiletá žena v podání nijak zvlášť výrazné, a i proto koncepčně zapadající  Charlotte Gainsbourgové, kterou nalezl starý mládenec Seligman, Stellean Skarsgård, zmlácenou ve sněhu na dvorku nedaleko svého domu, svému zachránci postupně popisuje, proč se právě ona cítí být špatným člověkem. Od malička prochází galerii bizarních životních zážitků, které by ji patrně nikdy nepotkaly, kdyby jí necloumala závislost na tělesné lásce, nebo co to s ní vlastně je. Popisuje závody ve svádění ve vlaku za časů teenagerství, kde Joe hraje naopak velmi charismatická dívenka se zlobivýma očima Stacy Martinová. Vypráví o svém prvním sexu i o pozdějším návratu k první "lásce" s tváří Shii LaBeoufa. Na přetřes dojde i to, jak byla krkavčí matkou, protože se v dané době zrovna zakoukala do masochistických hrátek, a navazuje historkou, kterak své umění s bičíkem posléze dokázala proměnit v zajímavou, byť ne úplně legální živnost pod dohledem nestárnoucího Willema Dafoea. Vzpomíná, jak musela být svědkem rozpadů rodin stejně jako smrti svého otce. A čím víc nanáší slovních vrstev, tím méně se divák v Joe vyzná, protože před ním stojí kdosi, kdo nemá kromě pikantních historek v podstatě co nabídnout. Kdosi, kdo je dokonale prázdný. Otázka ovšem zní, jestli to byl úplně von Trierův záměr, anebo jestli podobnou prázdnotou netrpí náhodou celý jeho film.

 

¨Nymfomanka

 

 

Přitom nic proti seveřanově fortelu a vizuálnímu kumštu. Po formální stránce je Nymfomanka vážně pastvina a minimalismus v ní opět jednou slaví mocný triumf. V momentě, kdy diváka nenudí ani minutový záběr na zeď, je jasné, že to děláte správně.

Navíc ve většině případů si režisér čarovně nalosoval i svůj herecký ansámbl, který lze bez mrknutí oka oblepit superlativy a nikdo nebude moci říct proti ani popel. Speciálně výrazná mini role Umy Thurmanové je k pozlacení a osazení drahým kamením.

Když chce von Trier bavit, jde do toho s ďábelskou intenzitou a pořádně načerno, když chce naopak tradičně mučit svoje hrdiny, neváhá ani vteřinu. Třebaže se může zdát, že s věkem na někdejšího ničitele postav i publik opravdu přichází jistá smířlivost. Aspoň si už člověk po jeho filmech nemusí brát dovolenou na emocionální zotavení. Ale bohužel není úplně jasné, jaký to má celé význam, protože jeho film v podstatě neříká nic.  Kvůli špetce laciných pravd typu, že by lidi neměli být zbytečně korektní, protože slova jsou cihly demokracie, případně že i pedofil je jenom člověk a musí žít se svým údělem, kvůli takovým výkřikům se čtyřhodinové kousky netočí.

Navíc Lars von Trier poměrně mocně vládne i sebeironií, což je sympatické, ale chvílemi to zároveň dost radikálně zamlžuje poznání, jestli se na plátně ještě mluví vážně, nebo si už dělá filmař ze svého publika psinu. Relativismus je potvora, dvojnásob pak když se příběh odehrává v jakémsi chvílemi až surreálném mimoprostoru, kde se přirozeně a ustavičně mísí pravda se lží. A pohodlí neskýtá ani značná absence jakékoli gradace, která by diváka aspoň nenápadně pošťouchla směrem k pochopení. Takže se asi nedá divit pocitu, že je Nymfomanka tak trochu nic zabalené do velmi pohledného, přitažlivého a částečně provokativního obalu. Tam kde von Trier dokáže velmi solidně vypointovat jednotlivé segmenty, nastupuje v celku prázdnota a pochyby, jestli režisér prostě nechtěl jen vystavět další svoji destrukci jedné smutné lidské existence, o jejímž smýšlení se člověk ani po čtyřech hodinách vlastně vůbec nic nedozví. A to je mimochodem mírně tristní seznání.

Jestli je první část Nymfomanky velmi zajímavým příslibem, druhá přináší spíše zklamání, dvakrát podtržené laciným a snadno předvídatelným koncem. Ne že by se snad člověk ve společnosti tohoto filmu nějak nudil. Představená galerie pokřivené lidskosti přitahuje. Ale mnoho si z ní jeden neodnese. Tedy kromě poznání, že si Lars von Trier už asi navěky bude dělat, co se mu zamane, protože mu v tom prostě nejde zabránit. Ale že by zrovna to byla nejlepší pozvánka na nezkrácenou verzi jeho novinky, skoro šestihodinovou, která by se měla dočkat svého křtu na letošním Berlinále?

 

Nymfomanka

Nymfomanka
Foto: Aerofilms


AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: od 9.1.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...