Posel: Podivný příběh z krásného Brna | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Posel: Podivný příběh z krásného Brna

35% Recenze | Daniel Storch | 21.10.2012

Kdyby u nás na podzim tohoto roku přistáli zelení mužíčci a zašli si do kina na nové české psychologické drama Posel, pravděpodobně by za to zaplatili menší depresí. A rozhodně značným odporem k Brnu – dle filmu ke smetišti promrhaných talentů a pošmourné galerii ztroskotanectví a lidské slabosti, kde se ani na ta nejdražší kola nedávají zámky a kde je stále ještě potřeba poslíčků k rozvážení výplat. Hlavně by se ale asi vyděsili, co se to stalo s Vladimírem Michálkem, po Zapomenutém světle, Sekalovi a po procházce s rodiči a dětmi vnímaném téměř v úloze spasitele průměrnosti tuzemské kinematografie. Právě ve svém sedmém filmu totiž jako by se tenhle mistr drobnokresby charakterů rozhodl dokázat, že i on je ochoten přistoupit na povrchnost a vzít za vděk banalitou. Anebo přinejmenším neprojevil dost kuráže na to, aby brněnské České televizi zabránil v jejím sebevražedném plánu vydávat Posla za regulérní celovečerní počin s ambicemi opustit blikavost televizní obrazovky. Protože ten ani přes kavalkádu známých přítomných jmen do kina opravdu nepatří. A jeho tvůrce to musel vědět. I když se při snaze pozvednout hodnotu tohoto snímku nepochybně dost nadřel a v krátkých okamžicích je to zcela zřejmé. Přinejmenším v těch momentech, kdy kamera cárá Brnem a nechává ho být i nadále pohledným městem s pozoruhodnými zákoutími, třebaže dle sporného scénáře Marka Epsteina jsou jeho obyvatelé jednou velkou sbírkou dokonalé marnosti na místě, kde se zastavil čas.

 

Posel

 

Sám hlavní hrdina, onen „posel“, je přitom v podstatě zajímavý a neokoukaný typ. Už jen proto, že víceméně záporných postav se v kinematografii po celém světě v ústředním partu dlouhodobě neobjevuje moc. Starý mladý Petr sice prošel školami a jistojistě si mohl zvolit zajímavou kariéru machra na čísla, ale protože kdysi závodně jezdil na kole, rozhodl se po vzoru životního motta „jednou v repre, navždy v repre“ zůstat věrný řídítkům. Místo honění se za penězi se raději stal se cyklistickým messengerem. Zprvu by ho šlo považovat za sympatického nonkonformistu, který si vybral vlastní cestu vedoucí sice k trvale prázdné peněžence, ale zato související s opět neomšelou komunitou „bezstarostných jezdců“, bláznících na brněnských ulicích a žijících jedním nekončícím závodem. Jedna z podobných honiček ovšem skončí tragickou nehodou a tento zlom odesílá Petra na postupnou cestu ke dnu, které si brzy ohmatá nepěkně zblízka. Zločin a trest se zde v devadesáti minutách mísí s postupným odhalováním hydeovské stránky jedince, který je vlastně jen prázdnou skořápkou nedospělosti a neschopnosti postavit se rovně jak ke svým povinnostem, tak k zodpovědnosti. Respektive k čemukoli, co by mohlo v jeho očích byť jen na chvíli ohrozit cosi, co asi ani on sám nedokáže pojmenovat. Tak jako tak jeho osobní skluzavka vede rovnou do pekla a na první pohled by se mohlo zdát, že tento pád by mohlo stát za to sledovat a stát se jeho svědkem. Jenže ono to za to nestojí.

 

 

Nikoli snad vinou Matěje Hádka, který se zde coby Petr opírá do pedálů. Jeho výkon sice není kdovíjak oslňující, ale v podstatě za to nemůže a jen doplácí na největší slabost celého filmu, jež padá asi především na Epsteinovu hlavu. I přes výše uvedený potenciál je totiž Petr stejně nijaký jako rozháraný a ztracený kdesi sám v sobě. Jistě, skrze své činy záhy pozbývá divácké přízně a míří směrem k odsouzení – v případě podobného charakteru je to asi vlastně správné. Ale kdyby mělo být zodpovězeno, proč vlastně, zazní patrně asi jen trapné ticho. To, co dělá a skrze jaké konání klesá stále níž, je totiž i přes zdánlivě silné situace vlastně hrozně nezajímavé a prázdné. Jeho chování postrádá motivace stejně jako logiku. I přes citovou zmrzačenost je neuvěřitelně neprůhledný, a přesto ve své podstatě obdobně fádní jako jeho životní příběh. Nenabízí nic, nad čím by stále za to přemýšlet, a podobně jako v případě Epsteinova Ve stínu v podstatě kopíruje jen oblouk jednotlivých scén, kterému chybí významnější gradace. Jenomže zatímco výpravnému historickému dramatu může něco podobného s přivřením všech očí plus mínus projít, v komořině ze současnosti už se podobné vyprázdnění nedokáže schovat.

 

Posel

 

Destrukce centrální figury postrádá postup, tempo, což neschovají ani dynamické adrenalinové přejezdy napříč Lužánkami, po celou dobu ji doprovází sice parádní, nicméně coby podkres nijak zvlášť vhodně zvolená hudba Blue Effektu, vedlejší postavy jsou snad kromě Jiřího Vyorálka i přes solidní rozjezd neskonale nevyužité a jejich hemžení nenabízí v podstatě vůbec nic nového, originálního ani zajímavého, čeho by se mohl divák chytit. Jejich repliky jsou zcela mlčenlivé. Zato klišé à la „zlí budou nakonec hodní a naopak“, těch je tu plný věrtel včetně zamilovávání se na všechny strany. Ale proč se třeba zhlédnul bývalý trenér z velodromu v korpulentní šedivce anebo Petrova bývalá partnerka v jeho chromém kamarádovi? Anebo z jakého důvodu Petr vlastně rezignoval na cokoli, co se coby premiantský inženýr naučil ve školní škamně? To už nám z filmu tak nějak vyšumělo, na rozdíl od pocitu, že právě při podobných scénách snad režisér Michálek ani nemohl být na place. Takovou plochost a mělkost by snad ani nemohl dovolit. A že umí prodat pohledy na Petrov a brněnské střechy při západu slunce? Umí a výborně. Ale ani to nic nemění na faktu, že jeho nejnovější film je hlavně posel špatných zpráv. Brněnská televize sobě, blahopřejeme, jenomže podobným výsledkem se nechlubí ani ti nejotrlejší, a proto také Posel v podstatě už teď upadl do zapomnění. Smůla pro charismatické brněnské herce, kteří rozhodně nejsou špatní, spíše naopak, ale je to tak.

 

Posel

 

Posel - poster


Foto: CinemArt

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: od 18.10.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...