Revival: Chcete vidět, co nás čeká? | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Revival: Chcete vidět, co nás čeká?

85% Recenze | Daniel Storch | 11.7.2013

Byla, nebyla v sedmdesátých letech kapela jménem Smoke. Máničky. S výhradně anglicky zpívaným repertoárem. Českoslovenští Rolling Stones a The Beatles v jednom, vykukující z Televizního klubu mládeže. Ostatní vlasatstvo je neuvěřitelně baštilo a pak se tahle vzdorná formace s kytarou, basou, s klávesami, s bicími a se slovenským zpěvákem za mikrofonovou bambulí náhle rozpadla. Nikoli bez důvodu, ovšem k jeho odhalení má dojít až později.

Důležité ale každopádně není ani tak, co bylo nebo nebylo, nýbrž to, co je a co by mohlo být. Za čtyři uplynulé dekády se totiž zeměkoule nesčetněkrát otočila a společně s ní i životy Milana, Václava, Karla a Oty, v jejichž vráskách už dávno nikdo nemá důvod hledat slávu, po které se kdysi slehla zem. Jeden si na stara kolena vzal mladou ženu, má s ní malého drobečka a cítí, jak mu život přerůstá přes hlavu. Druhý, učitel v „lidušce“, naopak před nedávnem svoji paní pochoval a pomalu se smiřuje s jejím odchodem. Jiný zase tak trochu nedobrovolně upadl do tenat radikálního new age zmatení, zatímco další byl poslední roky kdovíkde. A třebaže se to může zdát nepravděpodobné, právě s touhle bandičkou se Alici Nellis podařilo v jejím novém počinu Revival rozehrát vpravdě rozkošnou posmutnělou komedii, která dokáže to, co se podobně žánrově laděným českým snímkům nepodařilo už hodně, hodně let – šarmantně a bez podbízivosti donutit diváka, aby odcházel z kina s blaženým rohlíkem na tváři.

 

Revival

 

 

Jak samotný název snímku naznačuje, právě revival, chcete-li stejně nečesky comeback, případně návrat, je přitom startovní čárou celého vyprávění, třebaže o něj samotný jde víceméně až druhotně. Parta bývalých rockerů se dává dohromady a začíná chápat, že „Stouni“ mohou být jenom jedni a že jsou opravdu z jiné planety, protože na celoživotní dráhu hvězd zkrátka není lidské tělo stavěné. Mozkem počínaje a játry konče. A zatímco si „staříci“ sem tam hrábnou do strun a počet kolizí s představou o patřičném chování v letech narůstá stejně jako jejich nadšení z toho, že mohou zase hrát, oplétá Nellis jejich filmový život sítí utkanou z dualismu, který patří k životu. Ať si „běžná“ komerční kinematografie říká, co chce.

Na dobrý úmysl zde může padat stín prospěchářství, obecná touha po svobodě může vést k nechtěné samotě, unikátní svojskost jednotlivých hrdinů je přirozenou cestou k tradičním lidským chybám, generační souboj může skončit vítězstvím a porozuměním stejně jako chybou a rozchodem a ze všeho toho vyplývá akorát fakt, že v životě není nic jisté a dopředu dané. A ano, toto nijak zvlášť objevné poznání lze naleznout i ve filmech moderních lidových bavičů typu Zdeňka Trošky a Jiřího Vejdělka a ano, i Revival je svým způsobem lidový film. Lze to ovšem říct bez úsměšku a dokonce i s jistou hrdostí. A nejen zásluhou Miroslava Krobota, Bolka Polívky, Karla Heřmánka a Mariána Geišberga, kteří jsou ve svých partech a hlavně jako doplňující se tým jednoduše úchvatní.

 

Revival

 

 

Zatímco třeba takoví Muži v naději (recenze zde >>>) byli v podstatě pohádkou pro dospělé a zásluhou toho si mohli dovolit brouzdat v bulvárních vodách, pošťuchovat hranici vkusu a třeba hrát i mírně nefér, Revival dokáže dosáhnout stejného výsledku, tedy smíchu, bez lacinosti, kultivovaně a s noblesou. I v momentě, kdy létají na pódium kalhotky.

Mládí a stáří staví do rovnocenného souboje a ani jednu ze stran nezvýhodňuje, respektive hraje stejnou měrou za obě. A třebaže obsazení Jenovéfy Bokové a hlavně pak Vojtěcha Dyka může zavánět kalkulem, i díky nim, a že byla jejich herecko-pěvecká volba rozhodně šťastná, je Revival filmem pro široké publikum a naleznout se v něm dokáže ledaskdo. Ovšem stejně tak z toho důvodu, že Alice Nellis si nehraje jenom se stereotypy, na které v podobném filmu asi nejde nenarazit. Svoje vyprávění prokládá i zdánlivě vedlejšími zápletkami v podobě malých, avšak bobtnajících lží a klamů, jež se postupně proplétají, zacyklují, podporují a rostou, dokud, dokud… pochopitelně neprasknou. V tomto případě se tak ovšem děje ve správný čas. Že je děj Revivalu předvídatelný? Ale kdeže.

 

Revival

 

 

Ono totiž dokáže překvapit už jen tím, že ač je nahozený do plédu laskavosti, zrovna se to v něm nehemží happyendy, což se vlastně rovná návratu k již zmíněné dualitě. Něco se jeho hrdinům podaří zachránit, něco ne. Jenže zásluhou toho se Nellis podařilo dosáhnout zdařilé iluze lidskosti, a i to je v české kinematografii vzácné zboží. Příkladů by se asi našlo víc, nicméně nejvíce v tomto ohledu asi zabodoval naposledy Robert Sedláček a jeho Rodina je základ státu (více zde>>>).

A na oné životnosti a opravdovosti Revivalu dokonce neubírá ani tolik proklínaný product placement, třebaže se to jím ve filmu jenom hemží a jistě dokáže být otravný. Ale zase z druhé strany, opravdu je taková bolístka, že se v Revivalu často hovoří o koncertu v Sasazu, když zde představuje iniciační cíl Smoke v jejich cestě za radostí z hraní? Někde se odehrát musel, tak proč ne na místě, které nepochybně ledaskdo považuje za Mekku současné klubové scény? A opravdu je tolik nepříjemné, že za Dykem coby hudebníkem a rebelujícím synem stojí jeho kapela z reálu a že si říkají Darkwork nebo jakkoli jinak? Případně že je ve snímku předkládána propagace nejmenovaného automobilu, když se tak děje v podstatě s rebelským úsměškem, protože se jedná v podstatě o antireklamu? A není to trochu jedno? Případně nejedná se jen o bohapusté vyhledávání hole k bití? Protože ony náznaky broušení si kritického ostrovtipu na účet tohoto snímku již prosakují, aniž by si to Revival výrazněji zasloužil.

Jistě, tenhle film byl natočen proto, aby bavil, a nemá ambice dobývat artová kina a modelovat nové hranice kinematografické spirituality. Netouží po vážnosti, i když ji nabízí též. Ale kromě toho, že byl natočen precizně a s hereckou elitou, má i něco, čemu se dá říkat trochu pofidérně, nicméně duše. Nebo osobnost. Nehloubá, a přesto dokáže sdělovat, aniž by si chtěl hrát na něco víc. Rozebírá životní otázky, které sice nemají vliv na cenu rohlíků, nicméně přesto patří k lidské existenci a odpovědi na ně nemusejí být samozřejmé. Mluví i o smrti, a přesto není extrémistický. Ví, že bude trhákem, a přesto si nejde pro peníze s okatě nataženou dlaní. Víceméně by se obešel bez hudby, ale zrovna tu dává fantastickou. Janu Ponocnému, který hraje roli slepého bubeníka, za ní patří velký dík. Ale hlavně dokáže Revival svou výslednou podobou vyvolávat nejen sympatie, ale v podstatě otevřené nadšení. A zvládá to lehce, se zdrcující samozřejmostí. Třebaže dojmy z něho vytěkají poměrně záhy, ten prvotní je opravdu mocný, silný a skrz naskrz pozitivní.

 

Revival

Revival
Foto: Bontonfilm          

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: od 11.7.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...