Možnost volby /rozhovor s Jonasem T. Bengtssonem/ | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Knihy

Možnost volby /rozhovor s Jonasem T. Bengtssonem/

ROZHOVOR | Šárka Nováková | 20.3.2013

Dánský spisovatel Jonas T. Bengtsson napsal svůj první román Amininy dopisy v roce 2005 a získal za něj cenu pro literární debut roku. U nás jsme se s autorovým dílem mohli seznámit zatím jen díky filmové adaptaci jeho druhé knihy Submarino (2007), která však dosud česky nevyšla. Jeho třetí prózu Pohádka (Et eventyr, 2001) však před nedávnem vydalo nakladatelství Odeon a do Prahy ji přijede představit sám Bengtsson.

 

Vypravěčem Pohádky je zprvu šestiletý Petr doprovázející svého „nomádského“ otce. Každý domov je pouze dočasný a namísto povinné školní docházky se chlapci dostává školy života, kde nic není samozřejmé a kde není ostudou být jiný než ostatní. Události jsou popsány skrze bezprostřední pohled dítěte, které všechno vnímá a pozoruje, ale není schopné si uvědomit význam zážitků. Je tedy spíše na čtenáři, aby si dílky skládačky postupně sestavil sám. Sociálně-kritickou rovinu textu doplňuje mytická linie umožňující symbolickou interpretaci. Pohádka o putujícím králi a princi, kteří musí přemoci bílou královnu, již otec synkovi vypráví na dobrou noc, se prolíná s prostředími, jimiž oba hrdinové procházejí, a s podivnými postavami, které cestou potkávají. Než autor dorazí knihu představit do Česka, položili jsme mu v předstihu několik otázek…

 

Jonas T. Bengtsson obdržel v roce 2010 literární cenu Pera Olova Enquista pro nadějné evropské autory (mezi její nositele patří třeba Juli Zeh, Daniel Kehlmann či Helle Helle).
Jonas T. Bengtsson obdržel v roce 2010 literární cenu Pera Olova Enquista
pro nadějné evropské autory (mezi její nositele patří třeba Juli Zeh, Daniel Kehlmann či Helle Helle).

 

 

Pohádka má silný sociálně-kritický podtext, ale zároveň funguje i na symbolické rovině. Jak moc formuje vaše postavy společenská determinace a nakolik jejich mýtická podstata?

Zbožňuji řecké tragédie a podobný smysl pro příběh či širší vyprávěcí měřítko jsem se snažil včlenit do svého psaní: pocit, že mé postavy žijí tady a teď, ale zároveň na sebe berou dramatičtější archetypální role. Zejména mé první dvě knihy jsou takovými řeckými tragédiemi, Pohádka je strukturována více ve smyslu symbolického významu slovanských a skandinávských pohádek, které mě vždycky přitahovaly.

 

Román Submarino dosud nebyl přeložen do češtiny, v našich kinech však běžela jeho filmová adaptace od režiséra Thomase Vinterberga. Jsou mezi jeho filmem a vaší knihou nějaké zásadní nesrovnalosti?

Pro spisovatele je vždycky bolestivé sledovat, co všechno je ve filmu nakonec vynecháno, ale Vinterbergova interpretace se mi velice líbí, protože věrně zachycuje postavy tak, jak jsem je zpodobnil v knize. Ve filmu se objevují ulice a místa, jimiž denně procházím; do školky, ve které se natáčelo, jsem jako malý sám chodil.

 

Pohádka je napsaná ve fragmentárním stylu, zůstává otevřená, mnoho motivů je nedořečených. Chtěl jste postavám ponechat jejich tajemství, nebo dát čtenáři možnost vlastní interpretace?

Myslím, že je důležité nenaservírovat čtenářům úplně všechno a občas něco vynechat, takže pak mají možnost si příběh sami dotvořit. Nechci ani tvrdit, že své postavy naprosto znám – měly by zůstat autonomními a mít skrytý život, o kterém nic netuším dokonce ani já. Vždyť dokonale neznám ani sám sebe, tak jak bych mohl vědět všechno o svých literárních postavách?

 

Román Pohádka postupně vyjde v osmi zemích a dánská společnost Nimbus Films už zakoupila i filmová práva.
Román Pohádka postupně vyjde v osmi zemích a dánská společnost
Nimbus Films už zakoupila i filmová práva.

 

Vztah otce a syna je výrazným motivem jak v Submarinu, tak v Pohádce. Je pro vás toto téma osobní?

Stal jsem se otcem právě v době, kdy mi v Dánsku vyšla první kniha (bylo mi tenkrát 29 let). Vím, že to zní jako klišé, ale změnilo mi to život. Teprve přijetí zodpovědnosti za někoho jiného, než jen sám za sebe, mi opravdu otevřelo oči.

 

Ve všech třech vašich knihách se také objevuje motiv psychické choroby a sociálního vyloučení. Souvisí to nějak se současným „bláznivým“ světem, nebo je to prostě téma, které byste rád hlouběji analyzoval? 

Řekl bych, že mě tohle téma velmi fascinuje. V mé rodině se vždycky vyskytovalo šílenství, takže si odjakživa držím palce, abych se jednou nezbláznil. Psaní mi pomáhá zkoumat, co by se stalo, kdyby mi to někdy přerostlo přes hlavu.

 

Proč je otec v Pohádce právě nedostudovaný teolog či kněz? Zpočátku může mít čtenář pocit, že se jedná třeba o bývalého studenta filosofie. Chtěl jste zdůraznit spirituální či náboženskou stránku věci, nebo akcentovat fanatismus?

 

Fanatici mě zajímají. Každý z nás žije ve vlastním, pečlivě vybudovaném světě. Fanatikem je však ten, kdo si zvolí oproti většině radikálně odlišný úhel pohledu, v němž je dobro a zlo vymezeno v jiných souvislostech, než jsme zvyklí. A zařazení náboženského kontextu tyto prvky ještě zdůrazňuje.

 

Trauma z dětství, vztah otce a syna, mytický rozměr oběti, šílenství a nuzné životní podmínky – to vše jsou motivy, které spojují Pohádku s autorovým předchozím románem Submarino (foto ze stejnojmenné filmové adaptace ověnčené cenou Severské rady).
Trauma z dětství, vztah otce a syna, mytický rozměr oběti, šílenství a nuzné životní podmínky – to vše jsou motivy, které spojují Pohádku s autorovým předchozím románem Submarino (foto ze stejnojmenné filmové adaptace ověnčené cenou Severské rady).

 

 

Pohádka je rovněž plná problémů s identitou. Záhadná je už identita otce – je to intelektuál izolovaný vlastní volbou odlišné perspektivy, nebo člověk trpící traumatem z dětství, či dokonce duševní chorobou? Jeho syn pak následuje cestu izolace volbou a schovává se pod falešnou totožností. Jaký je váš názor na utváření vlastní identity?

Zamlouvá se mi představa, že se pro ni můžeme rozhodnout, nebo by to tak alespoň mělo být. Pokud bych se snažil nějak definovat smysl svojí tvorby, byla by jím snaha přimět lidi, aby si uvědomili, že mají na vybranou. I když se rozhodnou jít s davem a následovat většinu, je to vždycky jejich volba.

 

Pohádka je členěna prostřednictvím několika násilných smrtí. Proč jste si vybral právě ty „oběti“, které v příběhu hrají svou roli?

Některé z nich mají politický kontext, co ale mají všechny společného je, že odrážejí morálku, která se vyznačuje individuálním pojetím a nikoli všeobecným konsensem o tom, co je správné a co špatné.

 

Pokud byste se Jonase T. Bengtssona na něco rádi zeptali sami, budete mít možnost ve středu 27. března v Paláci knih Luxor, kde od 17.00 hod. proběhne představení knihy Pohádka za účasti autora s následnou autogramiádou.

AUTOR
Šárka Nováková

Šárka Nováková

Nezávislá publicistka s permisivním přístupem ke všem žánrům i stylům; čtenářka světa jako textu a textu jako světa.

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...