S/He is Nancy Joe: Přesnost zkušených mistrů i svěžest diletantů na festivalu Nultý bod | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Divadlo

S/He is Nancy Joe: Přesnost zkušených mistrů i svěžest diletantů na festivalu Nultý bod

85% Recenze | Vojtěch Poláček | 18.7.2012

Premiérou inscenace S/He is Nancy Joe byl 16. července v Divadle v Celetné zahájen festival fyzického a tanečního divadla Nultý bod.  Autorský projekt performerky Miřenky Čechové a divadelní skupiny Tantehorse se zaměřuje na prožitky transgenderově orientovaných osob, na jejich vnitřní pocity a problematický vtah k tradičním společenským normám. Více než obsahovým sdělením mě představení zaujalo svojí formou, účelně kombinující fyzické herectví a tanec s téměř nepřetržitou videoprojekcí (Miloš Mazal, Tomáš Tomsa Legierski) a zvukově hudební linkou (Matouš Hekela).

 

S/He is Nancy Joe , foto: Marek Rebroš

 

Lidé, jejichž subjektivně pociťovaná pohlavní identita se neslučuje s tělesnou výbavou či se nehodlají přizpůsobit obecně přijímaným ženským/mužským sociokulturním rolím, to v životě neměli a nemají lehké. Vedou bitvu na mnoha frontách. Bez opory v rodinných a společenských vzorech musí nejprve hledat svoji nezvyklou přirozenost. Pokud se jim to podaří, stojí před ještě těžší výzvou: Obhájit pod tlakem většiny své právo na odlišnost. „One woman show“ Miřenky Čechové znázorňuje tyto vnitřní i vnější boje přímočaře. Za podpory významově jasné, komiksem a street artem inspirované videoprojekce, prochází její postava stadiem nelehké volby (autíčko nebo panenka, dámský nebo pánský záchod), stadiem konfliktů s tělem (hormonální a chirurgické intervence lékařské vědy) a společností (výsměch, odpor, nátlak). Jakýmsi rozuzlením je pak nalezení pochopení v kruhu podobně orientovaných osob.

 

S/He is Nancy Joe , foto: Marek Rebroš

 

Představení o překonávání stereotypů paradoxně samo řetězí stereotypní situace a nahlíží téma očekávaně. Z pravděpodobně autentické zpovědi transgendrového aktivisty, která zazní v závěru inscenace, je navíc cítit nesympatický narcismus a mesiášský komplex. V až politickém projevu se tato osoba chlubí svým hrdinným bojem proti systému. Uvědomění si vlastní odlišnosti a hledání rozumného dialogu s nevraživě naladěnou společností se proměňuje v provolání vlastní výlučnosti a nadřazenosti nad obyčejnými a zabedněnými masami. Podobně radikální prohlášení mohly mít svůj smysl a váhu před několika desítkami let, kdy byly tyto skupiny obyvatel kriminalizovány a kdy se započala jejich pomalá emancipace. Dnes však působí spíše jako povrchní image. Tuto dílčí úvahu lze do jisté míry vztáhnout na téma celé inscenace. Více než aktuální mi připadá módní.

 

Z doprovodného komiksu k představení – autor: Miloš Mazal
Z doprovodného komiksu k představení – autor: Miloš Mazal

 

Obsahové zjednodušení a názorová tendenčnost na druhou stranu odpovídají zvoleným vizuálním prostředkům. Ostrá kresebnost a typizace postav, postupy příznačné pro komiks, by významová rozmlžení jen stěží mohly unést. Zvolená forma navíc umožňuje autorům odlehčit závažné téma srozumitelným humorem a určité opodstatnění dodává i zmíněným hrdinským proklamacím. V rámci komiksového žánru lze stylizaci aktivisty do „supergender(wo)man“ akceptovat.

Výše popsané výhrady k poselství inscenace s přehledem vyrovnává dokonalost jejího provedení. Hranice jednotlivých divadelních složek se v S/He is Nancy Joe stírají a spoluvytvářejí téměř ideálně syntetický tvar. Světlo, projekce, zvuk a pohyb herečky jsou v nejasném a o to více rovnoprávném a harmonickém vztahu. V úvodu představení se rodí postava. Ruce Miřenky Čechové vedou za zvuku tužky, jedoucí po papíře, prostorem tahy, na projekční ploše se zároveň postupně skládá obraz lidské figury. Představení se rozbíhá a jednotlivé vyjadřovací prostředky vytvářejí stále nové vazby. Herečka se integruje do video obrazu. Běží před projekční plochou a vstupuje do ubíhajících komiksových okének na projekci. Jinde stojí před plátnem, na kterém jako by se rýsoval její stín. Ve skutečnosti se však jedná o autonomní promítanou figuru, která začíná žít vlastním životem, nezávislým na herecké akci.  Opulentní vizuální zážitek dotváří light design (Martin Špetlík). V jedné z klíčových scén se performerka, jejíž postava je vyloučena do nehostinného prostoru na hranici mužské a ženské role, choulí v stísněné mezeře uprostřed jeviště. Tu ovšem nevytváří hmotná a neohrabaná dekorace, ale pouze přesně nasměrovaný a ohraničený proud světla.

 

S/He is Nancy Joe , foto: Marek Rebroš

 

Útočný a podmanivý vizuální styl inscenace, podpořený někdy až příliš basově hutnou hudbou se místy zklidňuje. V takových momentech nejvíce vyniká emocemi nabité herectví Čechové, spojující více žánrů současného tance a pohybového divadla. Obzvláště dojímající a přitom komickou pasáží je výstup, kdy se herečka s velkou dávkou přemáhání navleče do ženských šatů a posléze se za doprovodu písně I say a little prayer od Arethy Franklin pokouší neúspěšně tančit s virtuálními tanečními partnery.

Řemeslně a technologicky přesná inscenace nepůsobí díky podobným scénám sterilně a uchovává si citový a lidský rozměr. Miřence Čechové a Tantehorse jakoby se dařilo propojovat absolutní sebekázeň profesionála s autentickým a nerutinním projevem, jaký na jevišti vyzařuje z neškolených diletantů či dětí. Zřejmě je to tím, že soubor nepolevuje v hledání nových možností sebevyjádření. Výsledný tvar je tak nový nejen pro diváky, ale i pro samotné tvůrce, a působí proto mimořádně svěžím dojmem.

 

S/He is Nancy Joe , foto: Marek Rebroš
Fotografie: Marek Rebroš 

AUTOR
Vojtěch Poláček

Vojtěch Poláček

Teatrolog a divadelník, vedoucí Divadelního oddělení Národního muzea

>>> další články autora

Termín konání: 16.7. - 17.7.
Kde: Divadlo v Celetné
Adresa: Celetná 17, Praha 1
Další info: http://www.divadlovceletne.cz
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...