Výstava Roberta Šalandy a Dušana Zahoranského vydá i za tisíc slov | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Výstavy

Výstava Roberta Šalandy a Dušana Zahoranského vydá i za tisíc slov

85% Recenze | Petra Lemonnier | 16.9.2013

MeetFactory zahajuje podzimní sezónu výstavou s názvem Slovo dalo slovo. Jde o přátelské utkání dvou mladých umělců (a prý taky „latentních“ sportovců) Roberta Šalandy a Dušana Zahoranského, kteří spolu vystavují poprvé. Kurátorku Karinu Pffeifer Kottovou vedl k jejich propojení zejména jejich společný zájem o slovo, znak, význam, heslo, zkratku, reklamní symbol, o práci s písmeny, kontexty, absurdními hříčkami a vtipnou provokací.

 

Každý z tvůrců pojednává jazykovědná zkoumání a jejich vnímání po svém. Robert Šalanda pracuje s lehoučkým materiálem: papírem. Slova vepisuje do maleb nebo je vykrajuje do trojrozměrných papírových skládanek, leporel. Krom akrylových barev používá též spreje a digitální tisk. Paleta vychází ze základních barev s převládající (českou?) trikolorou: modrá, červená, bílá. Dušan Zahoranský naopak slova vpravuje do kovových trojrozměrných instalací. Robert Šalanda si pohrává s ustálenými slovními spojeními (Zlatý voči, Procházka růžovou zahradou, Modrá krev, Černý pasažér atp.), která testuje v nečekaných kontextech. Je též fascinován sděleními vyhrknutými sportovci po zápase, která v návalu adrenalinu a emocí často nedávají smysl. Dušan Zahoranský též nezůstává neutrální, kriticky, leč s notnou dávkou humoru reaguje na současné politické a společenské přešlapy. Zároveň z kovu tvaruje slova (Antiteze, Sentence, Slogany), která vytržená z kontextu působí absurdně, nesmyslně, surreálně a tajemně, jako nějaká šifra. Chtělo by se je nahlas vyslovit nebo alespoň zašeptat.

 

Robert Šalanda, Bez názvu, 2013; Dušan Zahoranský, Gaskoil, 2013; pohled do instalace
Robert Šalanda, Bez názvu, 2013; Dušan Zahoranský, Gaskoil, 2013; pohled do instalace

 

Instalace působí vzdušně, ale ne prázdně. Slova více či méně zatěžkávají a naplňují bělostnou lehkost prostoru. Nejnahuštěněji se proplétají v dialogu ve vstupní hale. Jsou zde jak kovové instalace Zahoranského, tak malby, leporela a papírové objekty Šalandy. Kontrast použitých vyjadřujících prostředků působí velmi zajímavě už sám o sobě. Měkkost, ohebnost, hořlavost, mačkavost a jakákoliv další možná snadná destrukce papíru laškuje s neúprosným chladem, tvrdostí, trvanlivostí kovu, který jen tak snadno zničit nelze. 

 

S humorem je pojednáno též architektonické řešení pro umístění jaksi subtilnějších výtvorů, které jsou koncentrovány do středu místnosti a uspořádány na několika-úrovňových stupíncích, které připomínají stupně vítězů (a vyskytují se i ve starších Šalandových dílech).

 

Dosti efektně je do „hovoru“ zapojena i zeď, kterou Dušan Zahoranský inteligentně využil pro hříčku s názvem Gaskoil (logo fúzujících společností). Zeď je protunelovaná kovovými potrubími, shluk tunelů vytváří na jedné straně známou kapku loga společnosti Lukoil, na straně druhé je již přeměněn v logo ve tvaru plamene společnosti Gazprom.

 

V další části osaměle cestuje dvojobraz Černý pasažér. Shluk zavěšených písmen je čitelný jen do určité míry, černý pasažér se v textu víceméně skrývá. Asi tak, jako není na první pohled poznat cestující s jízdenkou či bez.

 

Pomyslný utajený pasažér, tentokrát v podobě zaťaté pěsti, se schválně zkomoleným názvem firmy je hvězdou dalšího počinu od Dušana Zahoranského. Vtipný videozáznam s názvem Storch Heinar zachycuje propašování absurdní reklamní sochy do obchodu s oblečením určeného pro stoupence ultrapravicového hnutí. Vypovídá o slepotě a tupé nekritičnosti, s jakou jsou v dnešní době přijímána nejen reklamní, ale vůbec jakákoli sdělení. V tomto případě by ale třeba podprahové vnímání nemuselo mít škodlivý efekt: čáp Heinar (zkomolený nápis na soše, uvedený místo velmi podobného názvu značky) by bezpochyby přinesl mírumilovnější kupu „dětí“.

 

Pohled do instalace
Pohled do instalace

 

Výstava plyne v příjemném tempu. Propojení dvou silných individualit působí nenásilně, ba naopak jako by jeden druhého ještě zvýrazňoval. Snad jediný detail, který by se dal vytknout, je trochu nemastné neslané nasvícení. Objekty k nějakému důmyslnějšímu světelnému pojednání přímo vybízí a nápaditější práce se světlem by sdělení ještě více vypíchla. Ale i tak je výstava jiná, inspirativní, vyžadující aktivnějšího návštěvníka, který je odhodlaný komunikovat a nebojí se popustit uzdu své představivosti, ke které práce se slovem nabádá. Pak se totiž stane, že za shluky písmen uslyšíme úpění tramvají, popmusic vyhrávající v nonstopu na rohu, plky politiků, skandování fanoušků nebo své vlastní chechtání.

 

Robert Šalanda Procházka růžovou zahradou, papír, digitální tisk, 2012
Robert Šalanda: Procházka růžovou zahradou, papír, digitální tisk, 2012

AUTOR
Petra Lemonnier

Petra Lemonnier

Jsem tím, co sním či bdím, a tak to zkouším s chutí.

>>> další články autora

Termín konání: 12.9. - 27.10.
Kde: MeetFactory
Adresa: Ke Sklárně 3213/15, Praha 5
Další info: http://meetfactory.cz/
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...