Rychlopalba: Jiný kalibr | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Knihy

Rychlopalba: Jiný kalibr

80% Recenze | Marek Jančík | 24.4.2015

Svérázný autor Štěpán Kopřiva, jehož znají zejména vyznavači extrémní fašírky autorského sdružení Rigor Mortis a příznivci splatter hororů, přichází tentokrát s detektivním románem. Rychlopalba, již letos vydalo autorovo kmenové nakladatelství Crew, v dobrém slova smyslu klame tělem: její hrdina má sice automatickou střelbu v oblibě, ještě více než kulky však s vražednou kadencí chrlí humorné hlášky. Autorova adaptace „detektivky drsné školy“ zakomponovaná do prostředí každodenní rutiny pražských pochůzkářů útočí s permisivní průrazností rozvodněné řeky.

 


rychlopalba-kopriva-rec-1
Estetika obálky Rychlopalby je o něco méně křiklavá než vizuály autorových předchozích knih, jinak ovšem zapadá do záměrně brakového ladění nakladatelství Crew.

 

 

Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni

Skrze kolotavé romonění města se plahočí samotářská postava hledající zastřené stopy, jež za sebou možná zanechal vrah. Svůj entuziasmus a citlivost skrývá pod příkrov cynismu, který se na čtenáře soustavně valí v proudu třeskutých komentářů, jejichž spodní tóny rezonují poněkud nahořkle. Kariéra ani peníze pro něj nepředstavují skutečnou motivaci – tou je spíše palčivě pociťovaný fakt nerovnováhy vzniklé násilím na oběti. Nebo je jím jen touha rozluštit záhadu, uklidit malé políčko nepořádku v síti kauzalit a přičinit se tak k udržení zbytků společenského řádu? Ať je to jakkoli, jedno je jisté: nejsme v Los Angeles ani v New Yorku, ale v pražských Vysočanech a Libni, kde detektiv nenosí vytahaný oblek ani klobouk, nýbrž policejní uniformu. A vlastně to není žádný detektiv, ale jeden pražský pochůzkář, jehož právě opustila žena. S přibývajícími léty na něj doléhá krize středního věku a dávno ztracený elán nahrazují zbytnělá kila tělesné váhy, jež se s čím dál menší ochotou podřizují teroru posilovny. Zdá se, že život nedává mnoho příležitostí k opravdu smysluplnému činu, jenž nebude jen dalším z mnoha rádoby užitečných rutinních úkonů. Když se ozve někdejší spolužák, který touží zjistit, co se skutečně stalo s jeho dvanáctiletou neteří, z jejíž vraždy je obviněna psychicky ztroskotaná matka trpící Münchhausenovým syndromem v zastoupení, hrdinova mizející sebeúcta dychtící po seberealizaci se chytá nabízené příležitosti. Tělo údajné oběti se nenašlo, a třebaže je případ oficiálně uzavřen, ve vzduchu visí ještě několik opomenutých vlákének, z jejichž sítě by při dostatečné snaze a pár desítkách hodin obětovaného volného času mohl vyvstat zásadně odlišný obraz.

 

 

rychlopalba-kopriva-rec-2
Štěpán Kopřiva (foto: Anna Vedralová)

 

 

Popkulturní glosolálie

Autorovi se povedlo organicky propojit styl „drsné školy“ (hard-boiled school), neonoiru i police proceduralu z pražských ulic se specifickým humorem, jenž inspiraci slavnými západními vzory dokonale transformoval do českého kulturního prostředí. Štěpán Kopřiva slovy nešetří; ukazuje se ovšem coby zdatný principál, pod jehož svižným bičem se neúnavně šikuje spartakiáda (pop)kulturních narážek, roztodivných metafor a do cizího kontextu nejspíše obtížně přeložitelných slovních hříček. Aby se nemusel omezovat očekávatelnou mírou rozhledu a inteligence průměrného policajta, nechal autor svého hrdinu před nijak závratnou kariérou v pomáhání a chránění podstoupit několik semestrů nedokončeného studia různých humanitně zaměřených oborů. Díky tomu se lze s vypravěčových úst nadít prakticky čehokoli: během zásahu přirovnává místního kverulanta k Jakubu Arbesovi (kterýžto falešný Arbes si následně stěžuje, že byl hanlivě označen za „romaneto“), nebojí se blýsknout Janem Zlatoústým ani se sugestivně využitým zněním písně Lady Carneval, o nevyzpytatelné postavě prohlásí, že se tváří tajemně jako Vojničův rukopis a nakonec se vytasí s přebornictvím ve hře Call of Duty, jež se v průběhu pátrání ukáže jako zásadní. Nutno dodat, že přes eklektičnost narážek a vtipů působí celý text sevřeně a charakter hrdiny konzistentně. Ačkoli je humor místy klukovsky rozpustilý, děje se tak s ohledem k osobnosti samotného protagonisty.  Jak ovšem příběh s přibývajícími stránkami temní, frivolnost slovníku postupně chladne – ačkoli příznačnou míru nadhledu neztratí vypravěč nikdy. Autorovi je rovněž třeba připsat k dobru, že žánrové vzory, z nichž krystalizují čtenářská očekávání, tradiční twisty a zajeté struktury vyprávění, mu slouží coby tvárný vzor, kterým se nenechává svázat: věci mohou i nemusí být takové, jak se na první pohled jeví, zločin je často méně spektakulární, motivace vrahů mohou být i banálně nízké. Nakonec se také máloco vydaří podle prvotních plánů a svět jen zřídkakdy odpovídá původním představám.

 

 

rychlopalba-kopriva-rec-3
V hororové komedii Marka Dobeše Choking Hazard, k níž psal Štěpán Kopřiva scénář, si zahrály v menších rolích i některé hvězdy české science fiction – například Jiří W. Procházka, Vlado Ríša, či Ondřej Neff (na obrázku).

 

 

Klávesnice mocnější kulometu

Přestože se jedná o autorův první čistokrevný pokus o variaci na klasický detektivní žánr, Štěpán Kopřiva není žádný spisovatelský elév: na kontě má mimo jiné pět románů a navíc příspěvek do série Mark Stone (Adarhargský jed), komiks Nitro těžkne glycerínem (spolu s kreslířem Jiřím Grusem), či scénáře k filmům Marka Dobeše Byl jsem mladistvým intelektuálem a Choking Hazard. Svůj stylisticky poměrně vycizelovaný smysl pro poněkud krutý humor vrcholně předvedl v kulhánkovsky laděných brutálních hyperbolách Zabíjení a Asfalt, jejichž absurdní extrémnost v hromadění těl dalece překonává i takové legendy, jako je filmové Komando Marka L. Lestera s nesmrtelným Arnoldem Schwarzeneggerem. Za makabrózní absurditu některých scén by se jistě nemuseli stydět ani členové někdejšího hnutí Alejandra Jodorowského Mouvement panique.

 

Rychlopalba je však přece jen jiný kalibr. Lépe řečeno se jedná o jinou hru s dosti odlišnými pravidly. Název knihy upomíná jak na frekvenci vtipu, s jakou na své čtenáře hrdina pálí své glosy, tak na pomyslné letální scény v baletu kulek. Avšak ti, kdo očekávají nadílku, jaké se jim dostalo u předchozích děl, mohou být dosti zklamáni – nadsázka zůstala na úrovni komentářů, samotný děj je však vtisknut do realističtějších kulis: násilné scény se opírají spíše o kouzlo nechtěného. Síla vyprávění leží v barvitém zachycení všednodenní rutiny, v zakopávání o ztracené ideály a v opileckém vrávorání na úlomcích ze ztroskotavšího korábu lásky. Skutečná akční scéna (jež je však jen odleskem proporcí dřívějšího ražení) je zde nakonec jen jedna a právě v ní se román náhle ocitá někde jinde: hrdina v ní na chvíli přestává být sám sebou a stává se svým vlastním ideálem.

 

Štěpán Kopřiva ukázal, že i u nás lze psát detektivky jinak – přistoupit k žánru s kosmopolitní zručností a zároveň s lokálně ironickým pohledem. I když je jeho text trochu obtěžkán jistou zátěží, kterou by snad bylo možné označit za nutnost „naplnění potřeb fanoušků“, jeho spisovatelský talent je nepřehlédnutelný. Coby autor má dostatečnou sílu v pažích, aby svá závaží roztočil nad hlavou: pak už by jen stačilo povolit stisk. Jeho hrdina je vtipný glosátor, bavič v tragické grotesce, má však také vnitřní rozměr, jenž z něj činí víc než jen konstrukt v síti kauzálních vztahů – nutný spojovací uzel mezi záhadou a jejím řešením. Stejně jako v dílech ceněných klasiků žánru lze i u Rychlopalby pod zábavnou slupkou rozeznat otisk, který netriviálním způsobem ukazuje charakter společnosti, její doby a jejích hrdinů.

 

rychlopalba-kopriva-rec-4
Mezi autorovy romány patří kromě groteskně nadsazených akčních krváků Zabíjení, Asfalt a Aktivní kovy i „neonoirově“ laděná fantasy Holomráz.

AUTOR
Marek Jančík

Marek Jančík

Nezávislý publicista se zaměřením na kontexty filmu a literatury, s širším zájmem o překrývající se oblasti vědy, umění, kultury a jejich odraz v teoretickém myšlení i praktickém životě

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...