Vášeň mezi řádky: Tisíc tváří Charlese Dickense | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Vášeň mezi řádky: Tisíc tváří Charlese Dickense

70% Recenze | Daniel Storch | 18.4.2014

Jako herec je Ralph Fiennes drahokamem, jehož cena závratně nestoupá snad jen proto, že jednapadesátiletý Brit už nehodlá trávit většinu života před kamerou. A zároveň je pravdou, že dokáže při volbě partů sáhnout i po filmech, ve kterých jeho dramatický talent může naleznout jen pramálo uplatnění. Zatímco Grandhotel Budapešť (více zde>>>) mu nabídnul obrovské pole působnosti, které Fiennes bezezbytku využil, například účinkování v nových Soubojích Titánů lze považovat maximálně tak za momentální pominutí mysli. Přesto však stále platí, že neexistuje role, kterou by nedokázal Ralph Fiennes ztělesnit s vytříbenou noblesou. Ať se jedná o dozorce z nacistických lágrů či šílence, nebo o pravý protipól z rodu milovníků a plachých éterických bytostí. Ve filmu či na divadle.

Fiennes coby režisér je už ale trochu jiný případ. Zatím tedy není moc co porovnávat. Filmy má na svém kontě pouze dva, Coriolana z roku 2011 a právě svoji nynější Vášeň mezi řádky. Ovšem u obou snímků není zas tak složité přehlédnout, jak málo se snaží vyjít vstříc publiku a do jisté míry si žijí hlavně samy pro sebe. A v případě Vášně mezi řádky, popisu zakázané lásky mezi Charlesem Dickensem a jeho hereckou obdivovatelkou Nelly Ternanovou, to navíc vypadá, že si Fiennes ukousl přeci jen trochu velký kus suchého koláče. Nikoli však kvůli otevřenosti, s jakou přistoupil k literárnímu klasikovi, jejž zároveň i ztvárnil. Naopak ta je sama o sobě sympatická a jistě na ní měly svůj podíl i dámy stojící za tímto projektem, scenáristka Studu Abi Morganová a autorka literární životopisné předlohy Claire Tomalinová. Bohužel zde ale Fiennes, zcela pohroužen do fascinace gigantem a jeho přirozeným bojem s viktoriánskou upjatostí, tak trochu zapomněl, že bez alespoň trochu oživujícího děje se může vyprávění snadno stát jen příliš hutným a málo snesitelným přívalem slov a epizod.

 

Vášeň mezi řádky

 

Vášeň mezi řádky je bezesporu dramatem, ale zároveň i romancí. Kupodivu nejvíce emocí v ní však její tvůrce vložil do adorujícího popisu viktoriánského divadelního života, tolik odlišného od škrobenosti chodící po ulicích a panující ve společnosti. A do tohoto ambivalentního prostředí souboje protikladů pak vložil postavu, která sice rozhodně není sexy, jak se nám snaží namluvit distributoři, ale oplývá zajímavým kouzlem rozervanosti.

Jeho Charles Dickens je pán v letech s povystouplým čelem a bezesporu s nekonvenčním vystupováním, které je pro mnohé lákavé stejně jako pro jiné pohoršující. Je to muž, který si jde za svým, navzdory převládajícím mravům. Snad by ho šlo považovat i za rebela, třebaže ve Fiennesově podání se jedná spíše o jistou kombinaci maniodepresivní těkavosti a dětské naivity. Každopádně Fiennesův Dickens je jiný. A v pozdější fázi života, když už má doma děti i postarší ženu, se právě tenhle člověk se sklony k výstřelkům setká s posmutnělou mladou dámou v podání půvabné bledulky Felicity Jonesové, jež vnese do jeho života nový impuls.

Otázka ovšem trochu zní, co všechno tento impulz rozpohybuje, protože v samotném snímku se nehovoří o ničem jiném než o genezi vztahu těchto dvou vyděděnců. A stejně jako velmi tichá a komorní Vášeň mezi řádky, čarující s kouzlem náznaku, nabízí krásně citlivou křehkost v přístupu k poutu dvou výjimečných lidí, nabízí i nejeden zvláštně působící paradox. Vlastně už ve vztahu k samotnému Dickensovi. Jako by se Fiennes nemohl rozhodnout, co o autorovi Olivera Twista či Davida Copperielda svým divákům vlastně nakonec poví.

 

Vášeň mezi řádky

 

 

„Je to dobrý člověk. Snaží se být dobrým člověkem. Ale zároveň je to velký člověk,“ tvrdí o Dickensovi ve snímku jedna z vedlejších postav, a už to naznačuje, že Fiennes chtěl svého spisovatele pojmout především jako tvora zmítaného protiklady. Ostatně povedlo se to dokonale. Ale výsledkem je zároveň Dickens beztvarý, rozmazaný, efemérní, a nádavkem nebudící přízeň ani sympatie, spíše lhostejnost. Neděje se tak ovšem kvůli jeho činům, třebaže i ty mohou být sporné.

Na vině je právě rozháranost ve vykreslení jeho povahy, která byla nepochybně složitá, ovšem na plátně je v podstatě nečitelná a vinou toho tak trochu nezáživná. A tenhle problém se týká filmu jako celku. Je impresivní na úkor hloubky příběhu. Nevypráví, jen nastiňuje črty a momenty, krásně natočené, ale zkratkovité. Tak moc se snaží vyhnout obvyklým šablonám a jakýmkoli soudům, což se mu opět daří, až se nakonec stává pouze sledem obrázků, které propojuje snad jen utrpení hlavní hrdinky, respektive všech žen, kterým Dickens vstoupí do života (především Joanna Scanlanová v roli Dickensovy manželky Catherine je naprosto pefektní). Ale hlavně si zde až nepříjemně vymezuje svůj prostor konzervativnost, kterou by u filmu, tak často hovořícího o emancipaci ducha, čekal asi jen málokdo.

I zde totiž city opravdu proudí všeho všudy hlavně v řádcích dopisů, které nakonec shoří.  Jinak je ale snímek stejně cudný a ostýchavý jako společnost, proti které se chtěl vymezit. Anebo ji snad považuje pouze za kulisu? Právě. Těžko říct, k nalezení jsou zde indicie pro obě tvrzení. A jaký byl vlastně samotný vztah Nelly Ternanové k jejímu slavnému a tajenému milenci? Vášeň mezi řádky nabízí těch otázek mnohem víc a nikdy neodpoví přímo. Skoro jako by si nepřála, aby ji člověk nevnímal rozumem, ale soustředil se na ni jenom srdcem. Kdo to dokáže, nepochybně si užije film mnohem víc.

 

Vášeň mezi řádky

Vášeň mezi řádky

Foto: Bontonfilm

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: od 10.4.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...