Velký Gatsby: Exkluzivně navoněné málo | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Velký Gatsby: Exkluzivně navoněné málo

75% Recenze | Daniel Storch | 19.5.2013

Pět let čekali příznivci australského režiséra Baze Luhrmanna na další „spektakulární spektákl“, přičemž nemá cenu pochybovat, že i jeho Velký Gatsby se stane další filmovou událostí. Už jen zásluhou všech těch třpytek, briliantových diadémů od Tiffanyho, kostýmů od Miuccii Prady a samozřejmě také kvůli přítomnosti Leonarda DiCapria je to v podstatě nevyhnutelné. O věhlasu adaptované literární předlohy od Francise Scotta Fitzgeralda ani nemluvě.

Přesto je ale jen těžké odhadnout, jak na monstrózně propagovaný hyperblockbuster za 105 milionů dolarů budou reagovat diváci a je možné soudit, že reakce na toto sociálně romantické drama budou rozporuplné a dosti závislé na očekávání, s jakými se publikum za Gatsbym vydá do kina. Buz Luhrmann totiž tentokrát vystavuje na odiv dvě tváře, které si sice neprotiřečí, ale zároveň ani nemají sklon se výrazněji podporovat a hlavně se liší víc než diametrálně. Kdo očekává nové odpočinkové Moulin Rouge, bude v druhé polovině snímku pravděpodobně značně a možná ne příjemně překvapen Luhrmannovou pečlivou doslovností. A ti ostatní tím, jak málo bylo ze známé předlohy vytěženo.

 

 

 

Velký Gatsby už ze své knižní podstaty není jen lehká romantická limonáda a Luhrmannův filmový přepis je ochoten to uznat, ač se vyložení karet v prvních desítkám filmu brání, jak to jenom jde. K představení smetánky ze zbohatlického New Yorku 20. let minulého století volí přesně onu bombastičnost, jakou lze očekávat, a večírky podivínského osamělého miliardáře podává s odzbrojující okázalostí. S esteticky vybroušenou pompou, která v současné kinematografii asi opravdu nenajde konkurenci.

Jazzové saxofony a rozvrzaná piana zde nečekaně vkusně doplňují producent soundtracku Jay-Z, Lana Del Rey, Beyoncé a další dnešní hvězdy, po prašných cestách rachotí dokonalé bouráky, vypiplané modely a róby se střídají jak na přehlídkovém molu, u oběda zásadně obsluhuje legie služebnictva v livrejích a do toho v oknech vlají bělostné závoje, jako by bylo každý den zaděláno na svatbu století. V tomto ohledu Luhrmann vystavěl Disneyland luxusu a dekadence, aniž by se ale přitom uchyloval do vod kýče. Prostě se jen urval z řetězu.

A dokud se Tobey Maguirre coby vykulený Nick Carraway pohybuje na tomto hřišti, je všechno snadné, protože nedá vůbec žádnou práci svézt se s ním na vlně údivu a obdivu. Ruku v ruce s divokými kamerovými přelety, mlžnými jezery a zelinkavě blikajícími majáky vyvolává Gatsbyho svět wow efekt na první dobrou. Tedy přesně do momentu, než na scénu nastoupí sám velký Jay Gatsby.

 

Velký Gatsby

 

 

Problém přitom není, že by DiCaprio coby „nejčistší z lidí“ působil v porovnání s dosud nejslavnějším Gatsbym Robertem Redfordem (naposledy jsme o herci psali zde) nějak nevhodně. Sice mu chybí klíčová plachost, zranitelnost a nevinnost v očích, ale i tak je jeho šarm odzbrojující. Přinejmenším dost na to, aby utáhnul tenhle gigantický part. V tomto ohledu se jeden z nejlepších herců generace odvděčil Luhrmannovi za jejich průlomovou spolupráci v Romeovi a Julii královsky. Respektive obsazení se Luhrmannovi vůbec docela vydařilo – třebaže mohou Carrey Mulliganová z Drive (více zde) anebo Joel Edgerton z Warriora coby Daisy a Tom Buchananovi působit zprvu trochu unyle, v kontextu celého vyprávění dávají svým postavám v podstatě perfektní tvář. Stejně jako Tobey Maguirre, který je v partu vypravěče dokonce až nečekaně dobrý.

Potíž je spíš ta, že právě po příchodu Gatsbyho, přesně v souladu s předlohou, se filmař začne orientovat v podstatě jen na drama, a přesně v tento moment začnou být zřetelné také mezery, které v tomto ohledu má. Místo aby dokonale využil kontrastu mezi snovým světem nekončícího mejdanu pro každého a intimitou rozbolavělé duše hlavních hrdinů, zmůže se jen na brutální změnu prostředí s nadějí, že takový kardinální zlom publiku postačí ke štěstí. A to se vůbec nemusí stát.

 

Velký Gatsby

 

 

Okénko za okénkem následuje Luhrmann Fitzgeraldova slova, nehodlá se uchýlit z vykolíkované cesty ani o stopu, všímá si každého seknutí bodcem do ledového bloku, a modernistické pojetí se zásluhou toho pere s předlohou víceméně na krev. On je totiž sice papírový Gatsby v základním poselství věčné lásky nesmrtelný, ale co do vyjadřovacích prostředků přeci jen už trochu starý pan román. A pokud by měl omládnout, musel by mu Luhrmann nějakým způsobem pomoct, zatímco padesátiletý filmař se tohoto zásahu do autenticity vyprávění evidentně bál.

Naopak, projevuje se ve svém snímku jako absolutní konzervativec. Takový, který si umí pohrát s obrázky, a to bez diskuzí neskutečně, ale když jde do tuhého, nechce (anebo neumí) do snímku vložit něco opravdu ze sebe, něco vlastního. Neumí jít do hloubky, pod škáru atmosféry, což ostatně prokazují i jeho předešlé snímky, ať už Austrálie, Tanec v srdci anebo již zmiňovaný ikonický Moulin Rouge.

Když si člověk odmyslí to naprosto dokonalé řemeslo a cit pro malebnost obrazu, jsou všechny zmíněné kousky v podstatě jen obyčejné, nijak extrémně výrazné romance. A svým způsobem se k nim řadí i Velký Gatsby coby vlastně sériové milostné drama, plátno pomalované krásnými motivy, ale jinak prosté osobního, hlubšího zamyšlení a procítění. Expresivně řečeno, navoněné málo. Skoro nic. To se bohužel neztrácí, i když má použitý parfém sebevíc exkluzivní značku a buket.

 

vel
Foto: Warner Bros.

 

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: od 16.5.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...