Verbo: O křehkých duších španělského mládí | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Film

Verbo: O křehkých duších španělského mládí

70% Recenze | Daniel Storch | 29.8.2013

Tápat, ztrácet se a s pomocí opatrného našlapování i rebelantské svéhlavosti si hledat cestičky ve světě, který zatím nedává moc smysl a jehož pravidla páchnou otročinou bez ideálů i zábavy. Takový program má mládí odjakživa a v podstatě se pouze historicky a lokálně mění kulisy, kde se daná štvanice za poznáním odehrává. K pochopení něčeho podobného člověk opravdu nemusí být políbený moudrostí věků a navíc jsme si tím prošli všichni.

Přesto je ale docela zajímavé sledovat, kolik filmů zaměřených na toto téma, souvisejících se zamotanou hlavou teenagerů plus mínus pět let, se vyrojilo v posledních letech a jakým způsobem se s podobným gulášem v identitách jednotlivců umějí popasovat. Ostatně i zde jsme jich popsali pěknou řádku. Není to tak dávno, co českými kiny proběhla formálně zajímavá, ale přesto trochu přehrávající polská Místnost sebevrahů (zde>>>). Ze srbského Klipu (zde>>>) Majy Milošové mrazilo v zádech. A stejně jako stojí za připomenutí odvážná paneláková romance z bratislavské Petržalky Love (zde>>>) anebo generační rodinné budování Domu (zde>>>), stejně tak by se rozhodně nemělo zapomínat i na tragicky nedoceněné industriální blues Zdeňka Jiráského Poupata (zde>>>), které v roce 2011 alespoň na chvíli profouklo tuzemskou kinematografickou zatuchlinu.

Pokračovat by pak šlo dál, s vědomím, že mladší publikum je stále hlavní maltou front na lístky v kinech, a tím pádem i s jistotou, že podobné filmy budou vznikat, dokud promítačky nevychladnou natrvalo. A španělský snímek Verbo, autorský fantaskní dramatický debut režiséra Eduarda Chapero-Jacksona, nominovaný na dvě národní ceny Goya? Jistě, je ze stejného rodu, byť vyrůstá trochu jinak a na základech odtažitých od realismu. Ani jeho hlavní hrdince, patnáctileté Saře, ale okolní svět příliš nerozumí, stejně jako ona vůbec nechápe, co se kolem děje.

 

Verbo

 

 

Tmavovlasá okatá kráska, kombinující v sobě křehkost Winony Ryderové a raráškovství Keiry Knightleyové, žije v neurčité době, značně podobné dnešku, kdesi ve Španělsku, a dané místo není nutné hledat na mapě. Se skateboardem v ruce postává Sara na ulicích rozestavěného předměstského sídliště od společnosti Bellavista, nadohled od černého moře plastových pneumatik, a ví pouze to, že je jiná. Straní se většiny svých spolužáků, protože jejich myšlenky jí přijdou cizí. Nerozumí si moc ani s matkou, ani s otcem, respektive s nikým, školní autority nevyjímaje. Odpověď hledá za zrcadly stejně jako v písmenkové polévce, jenže ty nepřicházejí. Pouze monumentální nástěnné skici od neznámého „streetartisty“ s přezdívkou Liriko jako by byly vodítkem k pochopení všeho.

Jakmile pak nazraje čas, trochu uměle i zásluhou četby Dona Quijota, může nastat jedno velké pátrání. Nikoli ovšem pouze po kreslíři, který je pro dívku imaginární jakousi nadějí. Jedná se především o hledání sebe sama, o nacházení kořenů vlastní jinakosti a o snahu odlišit věci podružné od těch důležitých. A divák, kterého už opustil pel alespoň toho nejjalovějšího náctiletého mládí, začíná v danou chvíli trochu upejpavě přešlapovat, protože ví, že tahle etapa jeho života je už krapet v prachu a že při sledování tohoto snímku musí být zákonitě pátým kolem u vozu.

 

Verbo

 

 

Přesto je ale Verbo nabídkou k návratu, kterou lze alespoň na předepsaných sedmaosmdesát minut přijmout bez ošívání. Chapero-Jackson, velmi zručný při práci s obrazem, totiž umí jít divákovi naproti a ve své prvotině, po většinu času značně temné, této schopnosti využívá dosti často. Ostatně už jen angažování jednadvacetileté krásky Alby Garciové do hlavního partu bylo v tomto ohledu velkým a zásadním krokem. Skvěle totiž, byť na patnáct nevypadá ani na vteřinu, zapadá do režisérovy snové vize a pohled na ni je vysloveně atraktivní. Nikoli ovšem zásluhou její fyzické přitažlivosti, třebaže je nesporná. To spíš hereččina křehkost a zdánlivá zranitelnost z ní dělá přirozenou součást zobrazeného světa, vzdáleného od naší přítomnosti, a k její Saře je prostě snadné přilnout, nebo ji rovnou začít chránit. A ještě snazší je pak přijmout fantazii autora, který dal nejen oživnout této figuře, ale zároveň celému zobrazenému prostoru, složenému z několika alternativních rovin, tak trochu halucinačních, pohrávajících si se symboly i s metaforami a přecházejících z opravdovosti do čisté imaginace a nazpět. Ačkoli pravda, i Chapero-Jackson se zjevně umí nechat trochu unést, což se začne projevovat především v momentě, když jeho děvčátko s hlubokým pohledem narazí na „podsvětí“, temnotu a nakonec i na svůj původní cíl, tedy na hledaného Lirika. Kde jinde než v říši sebevrahů.

 

Verbo

 

 

Ani vynesení tak silné teenage karty, jakou jsou myšlenky na dobrovolný odchod ze světa, ovšem nedělá z Verba žádnou pózu. Z tohoto snímku nečiší ani neupřímnost, ani kalkul v podobě zištného tahu na komerční bránu. Dokonce se to neděje ani v momentě, kdy se do děje vklíní nečekaná, sic vítaná komiksově-rapperské vložka, ani ve chvíli kdy se podobenství převalí do dark fantasy ve stylu Města Ember anebo gaimanovské Masky zrcadla. To si spíš autor Verba jenom rozhodnul pohrát si s formou. A ve výsledku přináší jeho snaha značné ovoce. Tenhle film by mohl být alespoň co do vizuality snad i trhák. Obsahově sice bohužel nabízí jen stokrát viděné pinožení se za stokrát objeveným a v tomto ohledu skutečně nepřináší nic nového. Respektive myšlenky typu „když si myslíte, že vás nemají rodiče rádi, neznamená to, že je to pravda a už vůbec ne, že vy sami nepoznáte lásku“ nejsou zrovna z nejčerstvějších a na zeleni jim nedodají ani přilepené fangličky pseudospirituálních proslovů, ani bojovnost proti ničení starých domů. Nicméně styl, jakým Eduardo Chapero-Jackson s Albou Garcíovou oprašují již viděné a lámou již mnohokrát zlomené kletby, je přesto rozhodně impresivní.

 

Verbo
Foto: Film Europe

AUTOR
Daniel Storch

Daniel Storch

…s hlubokou úklonou báječným lidem s klikou a jejich zázračným pohyblivým obrázkům…

>>> další články autora

Termín konání: od 29.8.
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...