Tíseň, dusno a zoufalství – taková je Vlčí jáma Divadla v Dlouhé | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Divadlo

Tíseň, dusno a zoufalství – taková je Vlčí jáma Divadla v Dlouhé

80% Recenze | Magdalena Kodedová | 11.9.2014

Pražské Divadlo v Dlouhé zahájilo novou sezónu 2014/2015 jevištní adaptací románu Jarmily Glazarové Vlčí jáma. Režisér a autor úprav, Martin Františák, sáhl k polozapomenuté, téměř osmdesát let staré látce, jejíž potenciál dokázal pomocí scénických prostředků znovu rozdmýchat a naplnit. Příběh manželského páru Rýdlových, do jejichž života vstoupí mladičká schovanka Jana, aby jej převrátila naruby jim i sobě, není tuctovým příběhem lásky mladé dívky a zadaného muže. Jana se totiž ocitá v již zaběhnutém maloměšťáckém životě postarší, despotické paní Kláry a jejího mladšího muže Roberta. Janin příchod do domu plného přetvářky a zloby pak nezvratně rozjitří dosavadní urputnou snahu o zdání harmonického domova i manželství.

 

K. Sedláčková-Oltová, M. Turková, H. Čermáková, J. Vondráček a V. Lazorčáková
K. Sedláčková-Oltová, M. Turková, H. Čermáková, J. Vondráček a V. Lazorčáková


 

Postavu Kláry Rýdlové hraje zlínská herečka Helena Čermáková, která je ústředním elementem celé inscenace, a jako tato šílící panička obávající se stárnutí, osamělosti a smrti je působivá. V kombinaci s výpravou Marka Cpina a strhující hudbou Jiřího Hájka tak vzniklo komorní psychologické dílo, které má v sobě cosi z temných severských dramat i obrazovosti Greenawayových filmů. Nejsou to jen expresionistické reminiscence prolínající scénografii či nenápadný detail, jakým je přítomnost scénického stropu, které pomáhají znázornit dusivou atmosféru domu, v němž se příběh odehrává. Nápomocné jsou i další atributy (bábovky jakožto měšťácký symbol domova či bílé košile připravené pro škrobení límců – to samo má v ději své místo). Velmi důležitá je hudba, která trefně doplňuje scénické dění a efektně se prolíná zdramatizovaným textem. Veliký důraz je kladen na rytmus řeči, na její opakování, zpomalování, na rozložení do jednotlivých situací. Zvukovou stránku přirozeně doplňuje i choreografie postav, čímž vznikají působivé scénické obrazy. Jako trochu nadbytečný článek v jinak vydařeném pojetí se pak jeví promítání dobově stylizovaných záběrů korzujícího a koupajícího se páru – ne snad pro svou nepatřičnost, spíše kvůli obecně problematickému kontrastu „živého“ umění a filmu.

 

M. Turková a K. Sedláčková-Oltová
M. Turková a K. Sedláčková-Oltová


 

Jak již bylo zmíněno, Františák staví celou inscenaci zejména na postavě Kláry a jejím neukojitelném temperamentu, který se postupně vytrácí. Sleduje proměnu z arogantní a zlé ženy na vrcholu sil v zesměšňující se nemohoucí chudinku. Čermáková je ve své Kláře mnohem přesvědčivější a hrůzostrašnější v počátcích příběhu, tedy ve chvílích, kdy si je ještě jistá svou nadvládou nad ostatními. Jako běsnící stařena, jíž se rozpadá svět pod rukama, je až moc hysterická a směšná, ale i to vlastně k této postavě patří.  Postava mladé Jany nedostává příliš prostoru pro jiné než překvapené a bolestné chvíle, které ale její představitelka Veronika Lazorčáková (nová členka divadla) naplnila citem a věrohodností. Robert v podání Jana Vondráčka stojí v pozadí, a přestože je pro obě ženy fatální, mnohem více zásadní jsou „hovory“ o něm než Robertova samotná přítomnost na scéně. Nejpovedenější situace však rozehrává trojice služebných v mrazivém kontrapunktu s milostivou paní. Ušmudlané, nahrbené služky jsou jako tři vzteklá zvířátka, která svou odpudivostí a primitivitou výtečně doplňují tamní panoptikum. Krčí se před ranami své paní a za zády jí plivou pod nohy. Každá si sebou nese svůj příběh, lehce naznačený vypravováním ostatních, lahví pálenky nebo slezským nářečím (které se v této podobě jako jediné přeneslo z knihy na scénu). Nádech mystiky získává příběh dvěma muži v černých oblecích, Klářinými prvními manželi, kteří se v druhé půli hry začínají prolínat děním a předznamenávají její skon.

 

Vlčí jáma. Foto: Martin Špelda. Zdroj: divadlovdlouhe.cz
Vlčí jáma. Foto: Martin Špelda. Zdroj: divadlovdlouhe.cz


 

Režiséru Martinu Františákovi patří jistě obdiv za to, že tuto (dnes nepříliš vyhledávanou) knižní předlohu dokázal působivě scénicky uchopit a zaktualizovat. Jemu a jeho spolupracovníkům se podařilo stvořit výsostně divadelní požitek, i když plný tísně a děsu.

 

Psáno z veřejné generálky dne 8. 9. 2014. 

AUTOR
Magdalena Kodedová

Magdalena Kodedová

Kulturomilná maminka a vegetariánka, se slabostí zejména pro divadlo, knihy, (dokumentární) filmy, Španělsko, Francii a čokoládu.

>>> další články autora

Termín konání: od 9.9.
Kde: Divadlo v Dlouhé
Adresa: Dlouhá 39, Praha 1
Další info: http://www.divadlovdlouhe.cz/
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...