Působivá, levitující a pozapomenutá Vlasta Vostřebalová: Magický realismus na podnose avantgardy | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Výstavy

Působivá, levitující a pozapomenutá Vlasta Vostřebalová: Magický realismus na podnose avantgardy

92% Recenze | Marek Šimoník | 26.11.2013

Moravská galerie otevřela v Pražákové paláci v mnoha směrech pozoruhodnou výstavu věnovanou meziválečné výtvarnici Vlastě Vostřebalové Fischerové: Mezi sociálním uměním a magickým realismem. Kurátor výstavy Petr Ingerle a dvojice autorek Martina Pachmanová a Michala Frank Barnová představují do značné míry pozapomenutou umělkyni, která byla jednou z prvních ženských studentek, jež se mohly v roce 1918 přihlásit na vysokou uměleckou školu.

 

Vlasta Vostřebalová, Dětský svět, foto: Marek Šimoník
Vlasta Vostřebalová, Dětský svět, foto: Marek Šimoník

 

 

Vlasta Vostřebalová byla nezávislá, emancipovaná žena, kterou její sociální angažovanost přivedla i přes konflikt s dobře situovanou rodinou již v roce 1921 do komunistické strany. Sociální tematice se pak často věnovala i ve své tvorbě, avšak reportážně nevtíravým způsobem. Stařeny a starci, dělníci, děti, obyvatelky psychiatrických klinik, bytosti vyčleněny ze společnosti. Vostřebalové pohled je osobitý, mnohdy naturalistický (studie k cyklu Ženy posedlé), často používá zajímavou výtvarnou zkratku, fantaskní  deformaci nebo negativní  formu kresby (Flašinetářka). Kresbám dominuje dokonale ztvárněný obličej, přesto oproštěný od zbytečných detailů: tělo se pak ztrácí v v unikajících linkách.

 

Vlasta Vostřebalová, Flašinetářka, foto: Marek Šimoník
Vlasta Vostřebalová, Flašinetářka, foto: Marek Šimoník

 

 

Přesto, že je z některých děl cítit duch doby, jiná překvapí svou soudobostí a to jak formou, barevností, motivem, tak kompozicí. Dílo Vlasty Vostřebalové není nijak radostné či pozitivní. Většinou je hluboce osobní a vzhledem k nepříliš šťastným úsekům jejího života, které se prolínaly s vrcholem její tvorby, je snový a znervózňující duch jejich obrazů opodstatněný. Manželství s významnou osobností tehdejšího literárního a divadelního světa Otokarem Fischerem se změnilo v zápas dvou rozdílných osobností a životních pohledů na svět a vyvrcholilo soudními tahanicemi o syna. Autorka neváhala se tímto traumatem inspirovat, čí spíše ji pohlcovalo natolik, že se stalo důležitým východiskem jejich obrazů. Asi nejpůsobivěji je tento aspekt patrný na obraze Vražda (1925), kde na koberci s maceškovým vzorem leží dětská postava s hlavou jejího manžela v kaluži krve. Zpodobňování konkrétních lidí z autorčina okolí se stává jejím oblíbeným tématem, a tak můžeme vidět jejího syna v rousseauovské zahradě (Dítě v parku, 1925), její přítelkyni výtvarnici Miladu Marešovou, jak pozoruje z okna primitivního domu Otokara Fišera levitujícího v podivné poloze v parku (Letná roku 1922, 1926) nebo ji samotnou nahou objímající dítě v koruně stromu v šedivém parku psychiatrické léčebny (Kateřinky, zlý sen, 1926).

 

Vlasta Vostřebalová, pohled do expozice, foto: Marek Šimoník
Vlasta Vostřebalová, pohled do expozice, foto: Marek Šimoník

 

 

Autorčin styl kombinací plošného, často neurčitého prostředí s výraznými motivy nebo barevností dosahuje zajímavého napětí a magičnosti, a to jak v případě figurálních maleb, tak i v případě několika krajinných motivů. U krajin používá maximální jednoduchost obrazové informace směřující až k určitému piktogramu všech částí obrazu (Motiv z Ještěnic, 1922, Fialový večer, 1925).

 

Koncepční řešení expozice je výjimečné a hned po vstupu do centrálního sálu je divák vtažen do atmosféry autorčiny tvorby. Stejně jako levituje Otokar Fischer na autorčině obrazu, tak se v prostoru vznáší i část vystavených děl a umožňuje tak vplout mezi díla, mezi barevnou a vypjatou prázdnotu obklopující  zpodobněné postavy. Kamkoli se  návštěvník podívá, vidí levitující, trčící, díky nohám jiných návštěvníků pochodující a samozřejmě i visící obrazy. Prostor je naplněný obrazy, zůstává však vzdušný, nepřeplněné stěny podtrhují volnost.

 

Vlasta Vostřebalová, Vražda, foto: Marek Šimoník
Vlasta Vostřebalová, Vražda, foto: Marek Šimoník

 

 

Chytré je umístění doprovodných textů na panely na zadní strany zavěšených obrazů. Panely tvoří základnu připevněných obrazů, text je tím pádem jednoznačně přiřaditelný a nevzniká žádná hluchá plocha. Kromě malířské a kreslířské tvorby Vlasty Vostřebalové expozice představuje také její návrhy vlastního domu, který vyniká dokonalým zvládnutím funkcionalistického přístupu k architektuře. V závěru je výstava doplněna  četbou úryvků z korespondence mezi mladou autorkou a jejím budoucím manželem a doplňuje tak výstavní celek o životní příběh této výtvarnice.

 

V expozici je použito několik obrazů ze zápůjček Národní galerie, ale jak se zdá, ne vše je dovoleno. Přestože poslední výstava autorčiných děl proběhla v roce 1983, je poněkud zarážející, že tato instituce odmítla poskytnout obraz Melancholie do souboru expozice. Autoři výstavy nakonec dílo použili, ale pouze v podobě fotografické reprodukce (i s logem NG na reprodukci), což je škoda.

 


Termín konání: 22.11. - 23.2.
Kde: Moravská galerie v Brně
Adresa: Husova 18, Brno
Další info: http://www.moravska-galerie.cz/
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...