Soumrak bohyň ze Žítkové | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Ostatní

Soumrak bohyň ze Žítkové

85% Recenze | Šárka Nováková | 13.4.2012

Nový román Kateřiny Tučkové s přímočarým názvem Žítkovské bohyně (Host, 2012) vychází stejně jako její předchozí dílo Vyhnání Gerty Schnirsch (Host, 2009) z pečlivě rešeršovaných událostí ne tak dávné české historie. Splétá v něm skutečné křivdy, jazyk byrokratických dokumentů různých totalit, pohanský matriarchální kult těsně propojený se silnou katolickou vírou i folklorní motivy. Z toho všeho vyvstávají realitou inspirované fiktivní příběhy žen, jejichž záhadné umění přetrvalo staletí perzekucí, aby jej nakonec vymýtil komunismus.

 

Rozpolcenost „mezi nebem a zemí“ reflektuje i obálka titulu s užitím obrazu Antonína Mánesa Bouře u Cibulky.
Rozpolcenost „mezi nebem a zemí“ reflektuje i obálka
titulu s užitím obrazu Antonína Mánesa Bouře u Cibulky.

 


Obě zmíněné knihy Kateřiny Tučkové spojuje téma příkoří, o němž současná generace už ztrácí povědomí, ale jehož stopy dosud vyvstávají na bílých místech nedokonale zmapovaných dějin. Precizní přístup k historickým faktům s autorkou sdílí rovněž hlavní hrdinka, skrze jejíž optiku na události nahlíží i čtenář. Dora Idesová dokáže i přes nepříznivý kádrový profil vystudovat etnografii, aby se mohla věnovat tomu, co ji spoutává – vlastní minulosti. Pochází totiž z rodu proslulých žítkovských bohyň, které na úpatí Bílých Karpat už od středověku a možná i déle s pomocí Boží léčí, radí, věští i zaříkávají. Jsou to užitečné porodní báby kořenářky, které v odlehlých končinách země díky svým znalostem bylin nahrazují nedostupné lékaře?  Nebo dokážou opravdu zažehnat bouřku, předpovědět budoucnost, připravit nápoj lásky, odhalit zloděje a vypudit démona? Charakteristika těchto šamanek připomíná mimo jiné postavu Lucky Vojničové z textů Květy Legátové Želary či Jozova Hanule – všechny obyvatele vsi má prokouknuté a oni stařenu bojácně respektují, její léčitelské i predikační schopnosti hraničí s nadpřirozenem, ale jako rázná obyvatelka drsného kraje umí též řádně pohnout hladinou své domácí pálenky. Však jsou podle některých výkladů (např. Mojmír Trávníček, Tvar, 2001, č. 20) tato díla zasazena do téže oblasti kopanin Bílých Karpat poblíž Starého Hrozenkova, kde Legátová působila jako učitelka. O „bohyních“ se ale zmiňuje třeba i spisovatelka Amálie Kutinová v jednom z příběhů své knižní série pro děti Gabra a Málinka. Pominout nelze ani svazek Žítkovské bohyně publicisty Jiřího Jilíka, z něhož hojně čerpala i sama Kateřina Tučková.



Archivní pachuť

Pilná etnoložka shromažďuje informace o žítkovských ženách a jejich zvláštních schopnostech nejprve pod zástěrkou diplomové práce a po sametové revoluci už s cílem věnovat látce odbornou knihu. Autorka tak skrze Dorou objevované oficiální dokumenty nechává příběh promlouvat rovněž ústy (nebo spíš psacími stroji) protivníků bohyň či příživníků na jejich pověsti. Formální ozvláštnění tak celému vypravování dodávají záznamy StB, „krevní kniha“ se zápisy o upálených čarodějnicích, lékařské zprávy úplatného primáře, depeše spolupracovníka režimu, protektorátní protokoly nebo korespondence nacistických pohlavárů posedlých mysticismem. Vřazení jednotlivých dokumentů navíc příhodně ilustruje situaci, kdy je jazyk jednoho diskursu při přechodu do jiného zcela bezmocný, protože dříve ustálené výrazy již mají poněkud jiné kontexty. Stylově hravé projevy místních v lokálním dialektu i autentická zaříkadla či modlitby zase ukazují jazykové prostředí druhé strany. Jenže kdo si neosvojí mluvu vládnoucí třídy, zůstává němý.

 

Druhá kniha kurátorky a spisovatelky Kateřiny Tučkové získala roku 2010 čtenářskou cenu Magnesia Litera. I její třetí próza má nakročeno k úspěchu… (foto Jan Němec)
Druhá kniha kurátorky a spisovatelky Kateřiny Tučkové
získala roku 2010 čtenářskou cenu Magnesia Litera.
I její třetí próza má nakročeno k úspěchu… (foto Jan Němec)

 


V jednom z rozhovorů Kateřina Tučková na otázku, co by chtěla, aby čtenáři z její knihy zůstalo, odpověděla: pachuť. Okusit ji lze právě v roztrpčení budícím kontrastu úřednické lhostejnosti a mizejícího kouzla zpragmatičtělého světa. Střídání dokumentárních částí s interpretačními pasážemi z Dořina života však s přibývajícími stránkami získává nádech stereotypu. Z osidel letargie próza naštěstí včas uniká potemněním celkové atmosféry. Přírodní čarodějky a jejich bílou magii totiž likviduje nejen nelítostný režim, ale i dávný konflikt s odrodilými bosorkami, které se neštítily provozovat černé čáry ani „zlá“ zaklínadla.

 

Mezi nebem a zemí

Ústřední hrdinka se neustále nachází na pomezí touhy po něčem vyšším a přízemností, mezi vírou a odmítnutím, letem a pádem. Nehodlá věřit v nadpozemské jevy a přitom se stává jejich svědkem. Zavrhuje svou pověrčivou tetu a zároveň chce ve své práci očistit její jméno. Nepřipustí, že by snad mohla podědit mimořádné nadání, ale právě její neobvyklá vidění věcí minulých jí pomáhají mnohé odhalit. Občas pohovoří o svém nenaplněném libidu vedoucím k heterosexuální promiskuitě (ač si uvědomuje svou lesbickou orientaci), ale její život i vyjadřování jsou až frigidně bezkrevné. Dokonce ani ve chvílích, kdy na sebe prozrazuje něco bytostně osobního, nepřestává být záměrně odtažitá. Neboť (jak se ukáže v závěru) Dora není vypravěčkou, ale pouhou tlumočnicí, která se nakonec začlení do dlouhé řady smutných osudů, o nichž předtím sama referovala. Jejím údělem je interpretace nalezených informací, není jí však souzeno být tvůrcem vysněné knihy. Zůstává figurkou, s níž stejně jako s ostatními načrtnutými skicami bohyň nelze soucítit ani spoluprožívat příběh, jakkoli nás nepřestávají fascinovat. Její odcizenost hladce zapadá do konceptu, kterému by však místy prospěl opačný přístup nesoucí s sebou více otevřenosti. Nicméně preciznost zpracování a snaha objevovat silná témata vynášejí román i přes naznačené slabiny vysoko nad český průměr.

AUTOR
Šárka Nováková

Šárka Nováková

Nezávislá publicistka s permisivním přístupem ke všem žánrům i stylům; čtenářka světa jako textu a textu jako světa.

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...