Následuj kojota od Zrní: proměnlivo zkraje podzimu | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Hudba

Následuj kojota od Zrní: proměnlivo zkraje podzimu

70% Recenze | Jan Ciglbauer | 6.10.2014

Kladenská parta Zrní nás občerstvila novým dlouhohrajícím albem, jež vyšlo digitálně i fyzicky 12. září u Supraphonu. Už na první poslech je zřejmé, že si kapela dala práci zejména s produkcí a studiovým dolaďováním. Přibývají samply a nápadité aranže, rozrůstá se inventář folkových nástrojů. Na finálním zvuku má svou zásluhu opět Ondřej Ježek ze studia Jámor. Frontman Jan Unger na stránkách kapely rád a ochotně vysvětluje genezi, použité samply i náladu stojící za každou písní. Zkusme se ale do desky zaposlouchat nejdřív bez těchto znalostí. Jak nové písně působí samy o sobě? Bude se nám chtít následovat?

 

 

zrni_nasleduj_kojota_1
Zdroj: www.zrni.cz

 

 

Úvodní Deště tvoří jedna táhlá gradace soustředěná okolo neodbytné basové linky, vláčející s sebou rozcuchanou hromadu grumlí, panovy flétny a alikvótních tónů. Zlehka z nich proslýchá The National Anthem, slavný kousek Radiohead, kterým se nedávno inspirovali i dánští Efterklang. Království pak zdobí kombinace temných kotlů a hlubších poloh kytar. Potřebný tah vzniká pozvolným zkreslováním a zdvojováním ostatních hlasů. Podmanivá a lehce funková basa dominuje jinak průzračné Nezoufej icoukej. V Třesku na nás vybafnou obrazy jak vystřižené z přebalů artrockových desek přelomu 60. a 70. let. Zástup zvířat pomalu kráčí krajinou k Slunci, obřímu grepu: zhmotněný sen svatého Františka. I hudebně se zde ozývají některé polohy klasického rocku. Hlavně delší introdukce sugerující pocit, že na všechno je moře času.

 

Na artrock a zvláště King Crimson si vzpomeneme bezděčně i díky všudypřítomným houslím Jana Fišera. Housle představují v rocku a příbuzných žánrech takového podivína. Z podstaty věci nemají schopnost vyjádřit úplně přesně začátek tónu a podílet se na rytmické naléhavosti, a tak i zde putují, klouzají, vyčnívají, přiléhají a za pomoci zvukaře se množí. Nápadné je použití pizzicata, které přispívá k neotřelému vyznění jak titulní skladby, tak i písně Já jsem tvůj pes. V největší podivnosti celého alba, písni Luky a šípy, však působí již poněkud přebytečně. Ale ještě předtím zazní krásný kousek Edárik a Pádik. Tuto písničku žene vpřed reichovské ostináto, které si jak horký brambor – nebo tající sněhovou kouli? – předávají všechny zúčastněné nástroje a které zcela nezmizí ani v refrénu podloženém prostornými akordy klavíru.  V závěrečné skladbě samozřejmě nesmí chybět obligátní ukotvení do Kladna, do neměnného večerního vzduchu mezi paneláky, odkud je blíž k Slunci než k moři.

 

 

zrni_nasleduj_kojota_2
Foto: Šimon Vejvančický. Zdroj: www.zrni.cz

 

S deskou Následuj kojota se podařilo navzdory přiznané tíži hledání stvořit důstojného nástupce dva roky starého a vřele přijatého Soundtracku ke konci světa. Ačkoli se Zrní snaží od této desky trochu distancovat, vůle opouštět osvědčené ingredience zjevně nebyla. Koneckonců, proč také? Deska plyne nenásilně vlastním tempem od začátku do konce a přináší vedle osvědčených atributů i příjemné novinky po zvukové stránce a několik silných písní.

 

Zrní

Následuj kojota

Supraphon: 48:00

AUTOR
Jan Ciglbauer

Jan Ciglbauer

Muzikolog medievista se slabostí pro afroamerickou hudbu a fotografii

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...