Druhý česky vydaný román spisovatelky Ann Patchettové se v originále jmenuje „State of Wonder“, což výstižněji charakterizuje leitmotiv celé knihy: stav okouzlení, úžasu, hypnotické fascinace. Nakladatelství Jota titul opatřilo názvem Země divů, což sice není překlad zcela adekvátní, ale naštěstí není ani nikterak závadný. Osmá kniha oceňované americké autorky je nejzajímavější tím, co na ní není zjevné. 

Ani trochu thriller

Farmaceutický výzkum na tajném místě, který je nutno dokončit bez ohledu na osobní ohledy i etické hranice, záhadná smrt kolegy v džungli, podivný kanibalský kmen, noční můry z minulosti, mýty opředená lékařka jdoucí si tvrdě za svým, tajemný lék na plodnost a možná i na něco dalšího. Zní to jako témata dobrodružné literatury, z nichž by se mohl vylíhnout i krimi thriller. Vnějškově atraktivní atributy rozkvétají do nečekaných tvarů, které nejsou snadno zařaditelné, tím lépe však působí. Text nepřestává překvapovat… paradoxně především tím, že zcela postrádá nenadálé zvraty, které by příběh přímočaře bezpečně nasměrovaly do známých schémat „pokleslejších“ literárních útvarů. Dílo však přese všechna úskalí zůstává tvrdošíjně nezaškatulkovatelné.

Povedená obálka pracuje s elementy, jejichž propojení hraje

v příběhu podstatnou roli: houbami, stromy a motýly objevenými

mykologem Martinem Rappem. 

Nepřetržité napětí plyne právě z očekávání, které svým nositelem zmítá podle toho, k jakému žánru se zrovna chtivě přikloní. Čtenář si při luštění řádků neustále klade otázky, jakým směrem se bude kniha profilovat, a výrazná témata ho průběžně svádějí na interpretační scestí.  Tajemné zmizení vědce v tropech – že by detektivka? Indické kořeny hlavní hrdinky Mariny a její cesta do Brazílie – exotické dobrodružství se sociálním akcentem? Střet dvou silných ženských osobností v zemi nikoho – feministické psychologické drama? Magická symbióza stromů, hmyzu a hub vedoucí k zázračnému léku a k tomu děsiví lidožrouti – mysteriózní horor? Motivy matriarchátu, věčného ženství a orfeovského mýtu – archetypální podobenství? Vědecké poznání versus všemocná příroda – ekologické poselství? Všechny tyto prvky jsou sice v textu podstatné, ale nikdy tím způsobem, kterým je radí vnímat „nižší pudy“. 

U vytržení

Kniha je „vytržení“ plná. Vytržen je doktor Anders Eckman, kterého farmaceutická společnost Vogel vyslala z příjemného podnebí Minnesoty do nehostinné Amazonie zjistit, jak postupuje bádání nevyzpytatelné vědkyně Annick Swensonové, jejíž výzkum s dosud neznámými výsledky instituce financuje. Ze snahy zapadnout do kolektivu stanice ukryté v bujné vegetaci ho však následně vytrhne horečka. Oznámení Eckmanovy smrti vytrhne z poklidu nejen jeho dlouholetou spolupracovnici Marinu Singhovou, ale zejména jeho ženu a děti. A všechny tyto okolnosti vytrhnou zmíněnou kolegyni z laboratoře i náruče jejího postaršího milence (a nadřízeného zároveň), aby ji vrhly do prostředí tak podivného, že je z něj zkrátka u vytržení. 

Podrobné líčení Marininých vjemů i myšlenek mate čtenáře svou rozpolceností. Zevrubnost popisů totiž vytváří od událostí odstup, jakousi iluzi objektivity. Soustředění na detail a zahlcení impresemi do textu zase vnášejí pocit maximální subjektivity. To všechno jen podporuje nastolení percepčního řádu hlavní postavy, která nepřestává žasnout, ale zároveň musí i konat. Díky sugestivní atmosféře se téměř ztrácejí i drobné překladatelské neobratnosti jako občasné ponechání anglického pořádku slov ve větě apod. Pod kalnou hladinou příběhu ozářenou příliš jasnými paprsky rovníkového slunce nepřestává probublávat cosi temného, ale co to je a kam to povede, není jisté. 

Ann Patchettová je držitelkou cen PEN / Faulkner Award

a Orange Prize, které získala za román Bel Canto

(Volvox Globator, 2009). S knihou Země divů byla letos

opět nominována na prestižní Orange Prize.

Cesta do říše stínů

Paralely se sestupem bájného pěvce do podsvětí se objevují v románu několikrát i doslovně, aluze jsou však přítomné i mezi řádky. Stejně jako Orfeus se Marina nesmí ohlížet zpět, aby neztratila ze zřetele cíl, který není jasný ani jí samé. Do nového prostředí vstupuje pokaždé očištěna o vše nadbytečné (zcela prozaicky se jí dvakrát ztratí zavazadla, domorodci z ní pod vhodnou záminkou svléknou i oděv, který má na sobě). Sama se pak musí zbavit civilizačních nánosů, předsudků a iluzí. Naznačená dramata se však nikdy nerozběhnou naplno, jako by se rozplývala v silných dojmech z nepopsatelného genia loci. Mnohé nastíněné záhady nejsou ani zdaleka rozřešeny: Marinina minulost, která se jí vrací ve snech; veškeré účinky konzumace kůry stromů, mezi jejíž vedlejší efekty patří zřejmě i nutkavá touha upravovat rozvrkočené prameny vlasů; zážitky z magického rituálu s „kouzelnými“ houbami; Eckmanovo soužití s krvelačnými divochy atd. Zatímco autorčina imaginace vytváří rozbujelý fikční svět, jehož výhonky se rozpínají do nedozírných končin, příběh o záchraně ze zásvětí se uzavírá ve chvíli návratu domů.