Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film

V pražské Leica Gallery máme až do září možnost vidět ukázku z tvorby světoznámého fotografa Antonína Kratochvíla (*1947), jehož netřeba rozsáhle představovat. Jenom připomenu důležitou věc: vzhledem k politické situaci a k tomu, jak se režim zachoval k jeho rodině, emigroval v roce 1967 Kratochvíl do zahraničí. V minulém roce se po 44 letech života v exilu vrátil natrvalo zpět do České republiky. S tímto faktem výstava v Leica Gallery úzce souvisí - jak už název výstavy Domovina napovídá, je věnována právě tématu domova nebo spíše jeho hledání.

Zdroj: Leica Gallery

Antonín Kratochvíl se snad celý život vyrovnává se zážitky nejen z totalitního Československa, ale i s traumatizující situací uprchlíka potulujícího se pár let po západní Evropě. Díky těmto drsným zkušenostem je schopen velké empatie s lidmi ve vyhrocených krizových situacích, které nejčastěji fotografuje – ty nejobyčejnější lidi, jejichž každodenní život je poznamenán válečnými konflikty nebo jinou krizovou situací, kterou nezavinili. Je schopen empatie, ale soucit si mnoho nepřipouští, nebo alespoň tomu tak bylo do narození jeho syna Wayna (viz Michael Persson, Antonín Kratochvíl, Torst 2003). Tomu odpovídá drsnost a syrovost jeho převážně černobílých, výrazně kontrastních fotografií, které jsou silnou, spontánní a nijak nepřikrášlenou výpovědí o emocích prožívaných v těžkých podmínkách. Vlastně jsou formálně „přikrášlené“ – Kratochvíl vytváří krásné černobílé obrazy, kompozičně i světelně působivé, nejednou využívající rastr fotografického zrna.

Zdroj: Leica Gallery

Bohužel vzhledem k nevelkému prostoru Leica Gallery zde můžeme vidět jen opravdu skromnou ukázku Kratochvílovy tvorby, kterou byli autoři výstavy nuceni doplnit videoprojekcí, jež zahrnuje nejen další snímky z výstavy Domovina, kterou její kurátor Scott Thode prezentoval už v USA, ale i výběr z dalších Kratochvílových cyklů. Na diváka v galerii čekají rozměrné tisky záběrů z různých části světa – z války v Iráku, nemocných v Africe, pražský portrét amerického herce Roda Steigera, děsivý podobně jako snímek ženy z cyklu Moscow Nights, zachycující noční život bohatých mladých lidí v Moskvě. Tuto dvojici portrétů doplňuje tajemná silueta fotografovy ženy. Je zde také několik fotografií z první Kratochvílovy knihy Broken Dream, v níž publikoval ukázky ze své dvacetileté práce věnované východní Evropě. Přesný původ a obsah fotografií rozezná jen poučený divák,  z žádných popisek se tyto informace nedozvíme. Kurátorovi výstavy šlo zřejmě jen o navození rozporuplných, převážně drásavých pocitů z pohledu na lidskou bídu a neutěšenost, kterou lze najít kdekoli na světě a která tolik kontrastuje právě se zmíněným pojmem domova v jeho obvyklém chápání. Jsou to ale také snímky lidské odvahy, zarputilosti a naděje. Je to více výpověď o autorovi samotném než o zachycených událostech, o jeho hledání smyslu života v situaci, kdy on sám byl donucen bez toho, co jako domov vnímá, žít. Výstavu doplňují soukromé fotografie z Kratochvílova života, na nichž se objevuje jak dětství v Československu, tak současná rodina. Nabízí se tu happy end – věčný hledač se konečně dokázal vrátit domů. Uvidíme, co tato skutečnost vnese do jeho příštích fotografií. Příběh totiž dál pokračuje.

Zdroj: Leica Gallery

Zároveň probíhá až do konce srpna výstava Antonína Kratochvíla, jeho otce a jeho synů v Malé galerii České spořitelny v Kladně, nazvaná 4x Kratochvíl.

Zdroj: Leica Gallery