Třetí česky vydaný román Temná stezka (Host, 2012) švédské detektivkářky je opět situován na sever její rodné země, kde zima je krutější, lidé silnější a nálada pochmurnější. Ale je to právě ponurá atmosféra jiskřící třpytem vloček a odlesky rampouchů, co pozvedá krimi příběhy Åsy Larssonové nad šerý průměr.

Jak vyjádřila spisovatelka ve zde nedávno uveřejněném rozhovoru (>>>), hodlá se této fungující lokace držet i nadále. Zatímco ve Švédsku už to její hlavní postava zvídavé právničky Rebecky Martinssonové dotáhla až do páté vydané knihy (a objeví se ještě v šesté), u nás se klube teprve ze třetího svazku a na podzim by měla přichvátat ještě ve čtvrtém. Výchozí situace pro ni není zrovna příznivá – jak kniha předkládá formou strohých úvodních údajů o hrdinčině hospitalizaci a medikaci. Její minulé schůzky se smrtí ji totiž nijak zvlášť psychicky nepovzbudily. Jedná se však o děvče houževnaté, které se po propuštění ze sanatoria odebere na chalupu svojí babičky, kde hodlá odpočívat odloučena od civilizace i tragédií a pomalu se snaží uvykat svou melancholií poznamenanou duši každodenním úkonům. Čtenář ale na rozdíl od ní už ví, že na jezeře Torneträsk nedaleko jejího nového bydliště čeká další mrtvé ženské tělo. Po tom, kdo jej zbavil života, bude samozřejmě pátrat i neohrožená inspektorka a čtyřnásobná matka Anna-Maria Mellaová.

Spisovatelka při autogramiádě v knihkupectví Neoluxor u příležitosti své návštěvy
veletrhu Svět knihy 2012, zdroj: Host

Kdo je tady ředitel?

A protože vraždění kněží už bylo dost (autorka to musela slíbit svému zhrzenému strýci), oběť je z nejvyšších manažerských kruhů mezinárodní těžební společnosti. I když církev jde tentokrát stranou, ani tohle není zrovna skupina obyvatelstva, která by postrádala nepřátele, takže nitky vyšetřování se neposlušně rozbíhají do všech stran. Rebecka ovšem v rámci léčby deprese workoholismem zaujala místo zvláštního státního zástupce v Kiruně a jakýkoli rébus, třeba i vražedný, je pro ni lepší než číhající prázdnota.
    
Autorka si užívá svého chóru sólistů a množství jejich subjektivních pohledů, které kolem sebe krouží, potkávají se a kříží, ale nesrazí se, dokud se nerozhodně čtenáři odtajnit poslední detaily. Její hlas nikdy neopouští třetí osobu, pokaždé se do ní však noří s takovou intenzitou, že ukazuje i nejniternější myšlenky a tužby, flashbacky situací a mračna mlžných vzpomínek, které by její postavy často raději zapomněly. S šikovností trénovaného iluzionisty však vyhmátne jenom takové momentky a pocity, které sice mnohé naznačí, ale nic zcela neprozradí. Její rafinovaná selektivní upřímnost nepředkládá vodítka, ale spíš zmnožení možných interpretací celého příběhu. Skládačku si však nelze sestavit dříve, než z rukávu vyčaruje poslední dílky.    

Åsa Larssonová plánuje sérii knih s Rebeckou Martinssonovou
celkem na šest dílů. Momentálně už pracuje na tom posledním,
zdroj: Host

Sedmihlásek

V jejím sboru se znovu výrazně projevují již dobře známí zpěváčci jako Rebecka (jíž se rýsuje i šance zapět si milostný duet), komisařka Anna-Maria, nebo její kolega Sven-Erik, který se pořád nemůže vzpamatovat ze ztráty kocoura z minulého dílu a navíc se zakouká do truchlící vdovy. Nemlčí však ani podivní ptáčci z družiny podezřelých. K nahlédnutí jsou třeba mozkové závity rozhazovačného bratra oběti Diddiho Wattranga, myšlenky Mauriho  Kallise, úspěšného ředitele zmíněné společnosti, který se vypracoval od nuly, či jeho nevlastní sestry Ester, jíž život v sámské adoptivní rodině naučil vnímat umění, ale i věci minulé a budoucí. Stejně jako ve dvou předchozích knihách není překvapením ani tak identita vraha, který se téměř vždy nachází v centru toho, kde se zřejmě odehrává cosi nekalého, ale spíš jeho důvody a způsob provedení zločinu. Ty tentokrát pátrání zavedou až do zemí třetího světa. Na pořadu dne jsou i etické konflikty související s podporou vojenské diktatury, jež by mohla zajistit pokračování obchodu, nebo téma dětských vojáků unášených z domova a trénovaných k nemilosrdnému zabíjení.

Navzdory „perverzi a zvrácené sexualitě“ zmíněným
na obálce titulu Temná stezka mají tentokrát vraždy
daleko prozaičtější důvody.

Černočerná tma

Příběh se tak na chvilku dostává ze známého sněhového písečku do širšího kontextu a poukazuje na propletenost globalizovaného světa, kde politická situace státečku na jedné straně Země může ovlivnit ekonomickou stabilitu firmy na druhé polokouli. Se závěrem rozkročeným až k výstupu jako z amerického akčního filmu se už autorka pohybuje na hodně tenké hraně svého jinak celkem minimalistického fikčního světa. Dokáže však tuhle chůzi po laně vybalancovat právě v názvu díla zmíněnou temnotou, díky níž se výše naznačená hromadná scéna rozpadá do spršky izolovaných pohledů vytřeštěných o samotě do neúprosné tmy. V tmavé severské noci tak udeří „deus ex machina“ jak z jiného žánru, i nadpřirozené síly, které tenhle zásah předem zjevily jedné z postav, aby se mohla připravit a vědomě jednat. Temná stezka tedy není výjimečná svým podáním ani příběhem, ale hlavně tím, že i v podivném mixu motivů dokáže zůstat „normální“ seversky melancholickou detektivkou.