Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film

Spojení vytříbených hráčských a kompozičních schopností s nějakým drsnějším a méně sofistikovaným výrazem, například punkovým, láká mnoho jazzových hudebníků již po desítky let. Seattleské trio saxofonisty Skerika, basisty Brada Housera a bubeníka Mika Dillona si tento nápad vetklo již do svého názvu, v němž s ironií kloubí jméno punkové legendy dohromady s ikonou nejslizčího smooth jazzu. Ironie pokračuje i v názvech alb, jejich aktuální třetí titul, EP Gorelick, připomíná občanské jméno Kennyho G stejně jako americkou soudkyni spojovanou s mnoha skandály a katastrofami.

Hráčská virtuozita nad razantními groovy, stylové koláže, bizarní humor či expresivní pódiová prezentace provází kapelu již od jejího vzniku v roce 2004, kdy se odrodila od další seattleské formace Critters Buggin. Vinylové EP Gorelick, které kapela vydala stejně jako dva předešlé tituly na vlastním labelu Royal Potato Family , však dokumentuje skokový posun směrem k punkovější agresi a písničkovým stopážím. Písničky jsou to ale v mnoha ohledech překvapivé, hlavně díky neotřelým formám. Nejnormálněji z toho vychází jediná coververze v kolekci, Kill The Poor je zde oproti původní verzi od "téměřjmenovců" Dead Kennedys doplněna pouze o dekadentní neworleansky ukvílenou úpravu úvodu a závěrečné freejazzové běsnění. V dalších kusech se vedle sebe mohou vystřídat vyřvané sloky s téměř hardcorovými pasážemi nebo třeba s jazzovými saxofonovými vyhrávkami, které mohou mimoděk připomenout citaci z operních melodií George Gershwina nebo přejít spolu s rytmikou do poťouchlého valčíku.

Oproti dřívějším skladbám kapely zde značně přibylo vokálů, vedle energického hlasu Mika Dillona se zde objevují podobně ukřičené příspěvky i dalších hráčů, oblíbená jsou také společná pěvecká unisona. K soudržnosti kratší kolekce přispěla také redukce instrumentáře, který má kapela běžně k dispozici na koncertech. Nesetkáme se zde tak například s Dillonovou hrou na vibrafon nebo Skerikovými klávesami. Deska zkrátka stojí na hutných základech rovnocenně vytvořených třemi hlavními nástroji.

Stále tu platí charakteristika, kterou si TDKG's dali na svůj profil na myspace.com, tedy mix inspirací hudbou Art Ensemble of Chicago, Milta Jacksona, Mika Watta, Johna Coltrana a Deerhoof, přidat by šlo k tomuto výčtu ale ještě mnoho dalšího, třeba Primus, freakoutové hrátky Captaina Beefhearta a Franka Zappy, různé projekty Mika Pattona či Johna Zorna...  Jádrem však zůstává živelná energie, s níž trio všechny tyto zdroje přetváří ve skvěle fungující jednolitý celek.