Všechny příznivce pohyblivých obrázků tento rok čekají nadmíru příjemné zprávy. Přítomnost „áčkových“ hvězd sice nebude nijak valná. Zvláště, když na poslední chvíli svoji účast odřekl „pan lišák“ Wes Anderson. Helen Mirrenová a Susan Sarandonová na to pravděpodobně zůstanou samy. Ale co do filmových zážitků to letos ve Varech vypadá na osnivý ohňostroj. Navzdory minimalismu svého plakátu má sedmačtyřicátý ročník, také zásluhou drtivé invaze snímků z Cannes, jeden z nejnabitějších line-upů za poslední roky.

Mezi soutěžními snímky převažují komorní dramata

Hledat to nejlepší mezi soutěžními filmy, tedy v Soutěžní sekci, v Soutěži dokumentárních filmů, ve Fóru nezávislých a v sekci Na východ od Západu, je vždycky trochu tahání Černého Petra. Hromada snímků od méně známých autorů, čert aby se v tom vyznal. Ani nemluvě o tom, že poslední zmíněná sekce se hodlá do budoucna věnovat už jen debutům či maximálně druhým snímkům tvůrců. To už bude vážně loterie. Každopádně vcelku zajímavá pověst provází například snímek Chlapec pojídající ptačí zob (To agori troi to fagito tou pouliou), drsnou alegorii, jež si bere na paškál problémy současného Řecka. Marco Tullio Giordana, oceněný například v Cannes nebo v Benátkách, zase nabídne historickou rekonstrukci teroristického útoku v Miláně roku 1969 Román o jednom masakru (Romanzo  di una strage). A v dokumentech se o obhajobu Křišťálového glóbu z roku 2006 pokusí Timo Novotny se svou novinkou Trasy myšlenek. Každopádně když sečteme všechny dané sekce, máme k dispozici i několik českých děl, kterým bude možné držet palce – experimentální „reality film“ Marka Najbrta Polski film, dokument Dva nula Pavla Abraháma, Soukromý vesmír Heleny Třeštíkové, sociální drama Ivety Grófové Až do města Aš a Poupata Zdeňka Jiráského, o nichž jsme psali >>>. S patriotismem nebo bez, volba je na vás.

Marek Najbrt: Polski film

Poctění Antonioni, Erdem a Melville

Jako každý rok i letos budou vzdány holdy několika velkým a báječným mužům s klikou. Respektive třem. Na rozdíl od později uvedených přitom jméno prvního není nutné nikomu připomínat. Michelangelo Antonioni, modernistický „komentátor“ hektické a odcizené doby, patří společně s Fellinim a Viscontim do trojice gigantů, kteří natrvalo změnili tvář světové kinematografie. A letos je to přesně sto let, co se tento výjimečný režisér narodil. Zatímco většina má ale jeho jméno spojené se snímky jako Zvětšenina nebo Červená pustina, už ne každý ví, že Antonioni začínal především coby dokumentarista. Přičemž přesně na tuto tvorbu, jež ho ostatně provázela po celý život tvůrce, se Vary MFF zaměří v kompletní retrospektivě snímků, vznikajících mezi lety 1943 až 2004.

Druhým poctěným pak je Jean-Pierre Melville, jeden z nejvýznamnějších otců francouzské nové vlny. Tu odstartoval především svým formálním novátorstvím a také neochotou tvořit pod záštitou tradičních institucí a odborů. Coby vyhraněný pravičák je považoval za pohůnky „komunistické diktatury“. Navzdory nevoli kritiků a často i divácké veřejnosti si šel solitérně za svým, proti všem konvencím. A nevzrušeně za sebou nechával desítky nově objevených hvězd včetně Alaina Delona, Jeana – Paula Belmonda či Lina Ventury, a svými slavnými gangsterkami v americkém střihu, sexistickými a šablonovitými, zas a znovu udivoval rodnou zemi i celý svět. Karlovy Vary uvedou hned devět jeho snímků včetně asi jeho nejznámějšího Boba hazardéra (Bob le falmbeur).

A do třetice všeho filmového zde máme tureckého režiséra a scenáristu Rehu Erdema, v současnosti nejzářivějšího představitele své národní kinematografie, který na letošním festivalu představí celé své životní dílo. Dílo zaměřené na hloubání o podstatě lidskosti v kulisách tureckého venkova a místních obyvatel. Ostatně Karlovy Vary zažily s jeho unikátním, experimentálním výtvarným stylem zkušenost již v roce 2009, kdy se zde Erdem uvedl snímkem My Only Sunshine. A letos krom jiných přibudou i jeho přelomový film Pětkrát (Bes vakit), rámovaný strhující hudbou od Arvo Pärta, a zatím poslední filmařův poslední počin Kosmos, držitel tří Zlatých pomerančů z Antalyi.
     

Ale pokud jste si ještě nevybrali, není třeba zoufat. Vrchol nabídky 47. ročníku oplatkové přehlídky přijde až teď.

To nejlepší z Cannes tím nejlepším z Varů

Mezinárodní filmový sedánek v Cannes je pilířem celého evropského filmfestivalového dění na starém kontinentě. A Karlovy Vary jakožto nejblíže sousedící akci ovlivňuje víc než mocně. Ale popravdě díky bohu. Zásluhou toho, že je KVIFF kolbištěm pro canneské „ozvěny“, se k nám dostává skutečně nejvyšší současná kinematografická liga a speciálně letošek to hodlá dokázat s plnou parádou.  Navíc za účasti vítězného snímku Láska od Michaela Hanekeho. Víc canneských filmů tu nikdy nebylo. Tužku do ruky, tohle všechno budete chtít vidět. Na programu jsou:

-    dánské drama Hon (Jagten) s fenomenálním Madsem Mikkelsenem v roli učitele, kterého se vlastní komunita pokusí usmýkat poté, co je muž po sérii nešťastných náhod obviněn z obtěžování dětí. Pod režisérskou taktovkou Thomase Vinterberga, signatáře Dogmatu 95, to zachmuřený seveřan, o kterém jsme naposledy psali zde>>>, dotáhl letos v Cannes až na cenu pro nejlepšího herce.

Thomas Vinterberg: Hon

-    temné rumunské drama Na druhé straně kopců (După dealuri), jehož hlavní představitelky Cosmina Stratanová a Cristina Fluturová naopak vyzobaly ceny za ženský herecký výkon. Snímek natočil Cristian Mungiu, který už před pěti lety tvrdě zaúřadoval Zlatou palmou oceněným depresivním návratem do minulosti 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. A i tentokrát sleduje osudy dvou mladých žen, sirotků a přítelkyně od mládí. Aliny, jež kdysi utekla ze země do Německa a nyní se vrací, a Voichity, který nedokázala odejít a vstoupila místo toho do kláštera. Pouta jsou zpřetrhána, není kde navazovat, možná je mezi oběma víc než přátelství a do toho všeho zasahuje trudný náboženský fanatismus. Film zároveň obdržel francouzskou cenu i za scénář.

-    dramedy Reality Show (Reality) italského režiséra Mattea Garroneho, autora slavné brutální mafiánské řezanice Gomora. Ten se tentokrát rozhodl podívat na chrup falešným snům o slávě a fenoménu soutěžních reality shows. Skrze příběh neapolského prodavače ryb Luciana, který se náhle ocitne v reji Big Brothera.  Tento snímek obdržel v Cannes Velkou cenu.

Matteo Garrone: Reality Show

-    trpká komedie britského veterána sociální kritiky Kena Loache Andělský podíl (The Angels´ Share), ověnčená canneskou Cenou poroty. A mimo jiné vysvětlující, že v konzumaci skotské whisky lze opravdu naleznout spásu. Alespoň bývalý rabiát Robbie, u nějž jsou zcela náhodou odhaleny výjimečné degustátorské schopnosti, ji tam najde. Tedy alespoň do momentu, než se rozhodne svoje vytříbené chuťové buňky zneužít k páchání zločinu.

-    poetické drama Divoká stvoření jižních krajin (Beasts of the Southern Wild) mimořádně nadaného Benha Zeitlina, jenž v Cannes obdržel Zlatou kameru, hned několik renomovaných filmových periodik označilo za nejlepší debut několika posledních let. To zní hodně slibně stejně jako fakt, že se Zeitlin evidentně zhlédnul v Terrenci Malickovi a i do budoucna hodlá hájit barvy magického realismu. Jako startovní čáru si vybral příběh malé holčičky, žijící v Louisianě, jež v krajině zničené hurikánem Katrina hledá svoji budoucnost. Jsme zvědaví, o to více, protože byl snímek hned dvakrát oceněn na festivalu Sundance.

Benha Zeitlin: Divoká stvoření jižních krajin

Ovšem pokud vás podobní hrdinové nezajímají, možná naleznete to pravé mezi snímky, které se v Cannes o ceny alespoň ucházely, byť na ně po nominaci nakonec nedosáhly. Většinou se mohou pochlubit přinejmenším velmi působivým obsazením. Patří mezi ně i:


-    dystopické psychosci-fi Cosmopolis od žánrového nomáda Davida Cronenberga. A rozhodně nemusí děsit, že hlavní roli v tomto mysteriózním dramatu z blízké ztvárnil Robert Pattinson. Upíří zuby totiž protentokrát nechal doma a vyměnil je za luxusní oblek sice mladého, přesto nebezpečného dravce z Wall Street, jenž právě přišel v podstatě o vše a naopak pravděpodobně získal novou přítelkyni – paranoiu.

-    psychedelické drama dlouho očekávaného navrátilce a rebela Leose Caraxe s názvem Holy Motors. Mimochodem co jde tak šuškanda, právě tento snímek byl vážným kandidátem na Zlatou palmu a jeho neúspěch se stal jedním z největších překvapení galského festivalu. Kdo ví, asi se sérioví vrahové, navlékající si identity svých obětí, už dneska nenosí. Nicméně i tak má Caraxův film mezi odbornou veřejností velmi vysoký kredit.

Leos Carax: Holy Motors

-    pohádkově laděná komedie Moonrise Kingdom od výrazně poetického a uznávaného Wese Andersona, tvůrce Života pod vodou a Fantastického pana Lišáka. Dvě zamilované děti, hodná holčička a odstrkovaný skautík, v ní v 60. letech minulého století utečou ze světa dospělých na dobrodružnou cestu a po stopě se jim vydají i tak známé tváře jako Bruce Willis, Bill Murray, Frances McDormandová, Tilda Swintonová (Musíme si promluvit o Kevinovi>>>) nebo Harvey Keitel.

-    naturalistická gansterka Země bez zákona (Lawless). A proč ji chcete vidět? Na příběhu dvou bratrů, přežívajících v dobách prohibice za pomoci kriminálních činů, se již potřetí sešel autorský tandem John Hillcoat a Nick Cave. A pokud jste viděli jejich western Proposition, tušíte, že především co do atmosféry a obrazovosti půjde o nezapomenutelný zážitek. Korunuje ho navíc přítomnost Toma Hardyho, Shii LaBeoufa, Jessiky Chastainové, Garyho Oldmana či Mii Wasikovské. Výjimečná sestava!


A jako nejsladší bonbónek tuto pozoruhodnou filmovou společnost uzavírá právě vítězný snímek a držitel Zlaté palmy z Cannes – Láska (Amour). V podstatě povinnost pro každého, kdo bude mít šanci dostat se ve Varech na projekci. Ale pochopitelně jméno tvůrce tohoto snímku napovídá, že přinejmenším citově méně odolné osoby zažijí před plátnem menší šok. Emocionální kat Michael Haneke si přichystal další depresivní realistickou facku a tentokrát svoje „funny games“ rozehraje za přítomností dvou starých manželů, choroby a blížící se smrti. V hlavních rolích excelují Jean-Louis Trintignant a Emmanuelle Rivová.  

Na co se nedostalo, telegraficky a letem světem...

Do Říma s láskou (To Rome with Love) – v době, kdy vznikaly tyto řádky, to s účastí novinky Woodyho Allena ve Varech bylo stále krapet nahnuté. Proto ji také nacházíte zde. Pokud ovšem nakonec bude k dispozici, nepochybně se to dozvíte. Už jen proto, že se Allen ve své propletené povídkové koláži po delší době vrací také coby herec.

Iron Sky – Nacisté skrývající se na Měsíci, jejich invaze na Zemi... o tomhle snímku se mluví hlasitě a dlouho. Koktejl ze sci-fi, politické satiry a komiksové stylizace zní zkrátka parádně. A nakonec se komedie režiséra Tima Vuorensoly, zaštítěná sekcí časopisu Variety, objeví i ve Varech. Paráda.

Tim Vuorensol: Iron Sky

Ještě jste nic neviděli (Vous n'avez encore rien vu) – Ani devět křížků nebrání francouzskému klasikovi Alainu Resnaisovi v tvorbě. Nyní přichází s podobenstvím, v němž stárnoucí dramatik povolává své bývalé herce, aby se stali publikem jeho pohřbu. Jedním z nich bude i Mathieu Almaric (o jehož Turné jsme psali zde>>>).

Caesar musí zemřít (Cesare deve morire) – ikoničtí bratři Tavianiové hledají nové herecké hvězdy v italských věznicích. V té nejtvrdší, v Římě, narazili na soubor z odsouzených vrahů a zabijáků, kteří se rozhodli, že si spolu zahrají Shakespearova Julia Caesara. Geniální látka pro dokument.

Zátah (Serbuan Maut) – všeobecné méně známý indonéský snímek je považován za vrchol asijské akční kinematografie současnosti. Za pomoci jedné malé úderné jednotky a baráku plného mafiánských zabijáků se můžete dostat do světa, který svým ultimátním tempem přivádí k infarktu.


Ale je toho pochopitelně mnohem víc. Ze všech žánrů i zemí, které si zvídavý divák jen dovede představit. Každopádně rozhodně se bude na co dívat. Těšíme se, až vás potkáme na některé z projekcí. Nebo alespoň na oplatce.